Alhambra je hrou od známého autora Dirka Henna. Jedná se vlastně o přepracování jedné z jeho starších her. Změnil téma, vychytal mouchy a hra je vybavena velmi hezkou grafikou. A výsledkem je ocenění Spiel des Jahres 2003.

Na první pohled je ve hře poměrně dost různého materiálu - dvě tabulky, peněžní karty, kartičky s jednotlivými budovami, herní sáček, a dřevěné válečky. Působí to trochu zmateně, ale již po prvním kole hry je vše jasné. Hráči mohou během svého tahu udělat jednu ze tří akcí -

• vzít si peněžní kartu (ze čtyř otočených) nebo
• koupit si za obnos kartičku budovy a postavit je do svého města či zásobárny budov nebo
• stáhnout kartu z města do zásobárny (či naopak) nebo kartičku mez i zásobárnou a městem vyměnit

Pokud se hráči podaří nakoupit za přesný obnos, může hrát ještě jednou. A o to také ve hře jde - nakupovat pokud možno co nejpřesněji, abych si zdvojil tahy.

Cílem hry je získat většiny od budov daného typu (6 typů budov) - a za to odpovídající počet bodů.

Hra je svižná, poměrně rychle se hráči dostávají opět na tah. její další výhodou je, že i "nehráč" velmi rychle pochopí, co má dělat. Naopak pro hráče se po úvodních partiích vynořují možné strategie. Věřím, že i hráčským profesionálům nabídne hodně možností.

Hra je dobře hratelná od 3 hráčů do 5. K oběma extrémům (2 a 6 hráčů) bych měl připomínky: ve dvou lidech to není až taková zábava, v šesti ( a někdy i v pěti) již ztrácíte kontrolu nad tím, co na Vás v nákupech zbude a strategie se mění spíše na okamžitou taktiku, co je k dispozici.

Alhambru mohu jen doporučit!

Ukážte zručnosti vašich kameníkov zo severu a záhradníkov z juhu. Sme v období ešte keď iberskí kresťania nedobili ešte celé územie Pyrenejského polostrova. Hru som si kúpil pred dvoma dňami a som si ju zahrál a som s ňou spokojný, na prvý pohľad ma prekvapila. Najprv treba rozložiť hrací plán každému treba dať rezervnú plochu a leviu fontánu a dáte mu dvoch pandrlákov. Hra spočíva v tom, že kupujete budovy na stavebnom trhu kde sú štyri peňažné meny: Denáry, dirhamy, dukáty, guldeny. V tejto hre sú všetky potrebné peňažné meny, ale pre vás sú keď ste zameraní iba niektoré budovy, tak idete iba napríklad na dukáty. Keď máte svoj ťah musíte buť:
1) Kúpiť budovu na stavebnom trhu za danú menu.
2) Zobrať si vyložené peniaze a to tak, že iba jednu, alebo aby bol súčet päť peňazí, na mene v tomto prípade nezáleží.
3) Alebo si prestavate vašu Alhambru, a to tak, že z rezevnej plochy pripojíte budovu do svojej Alhambre, odstránite svoju budovu zo svojej plochy a dáte ju na rezervnú plochu, posledná možnosťje odstrániť budovu z Alhambry a dať na presné miesto z rezevnej plochy budovu.

Hra má až tri bodovacie kolá kde prvé dve sú zamiešané v kôpke s peňazmi, keď prídu na rad sa spočítavajú budovy a kto ich má viac v danom typu budov dostáva body. Dané typy budov sú paláce, záhrady, arkády, altány, komnaty, veže. Pozor v bodovacom kole A dostane body iba hráč, ktorý ich má najviac, ale v kole B aj druhý hráč, posledné bodovacie kolo C je keď sa minú všetky budovy a toto kolo platí aj pre vyhodnotenie pre tretieho hráča. Hra sa mi osobne páči, lepšia než Carcassonne, a preto dávam hodnotenie 4.5. Túto hru odporučujem zberaťeľom ale aj normálnym hráčom.

Ježíšek byl letos štědrý, takže kromě zlatých jubilejních Osadníků mi přinesl i Alhambru v českém vydání. První seznámení se hrou probíhalo ve čtyřech - 2 dospělí a 2 děti 13 a 9 let. Nevím, jak vypadá originál, ale pro nás všechny bylo matoucí, že v návodu se neustále mluvilo o TYPECH budov, přitom pro děti bylo potom pochopitelnější, když jsme jim říkali, že jde o to shromáždit nejvíc budov stejné barvy. Díky absenci nápisů na kartičkách (zřejmě z důvodu snadného přenesení hry do jiných jazyků) se nějak vytrácí touha stavět "nádhernou a okouzlující Alhambru s honosnými věžemi a paláci", ale smrskne se to na zájem mít co nejvíc bílých, modrých, hnědých kartiček. Také 4 druhy peněz byly pro děti poměrně matoucí, takže po chvíli nechápali, proč si mají "modrou osmičkou koupit zelenou sedmičku" i když by bylo zřejmě lepší "koupit žlutou čtyřkou zelenou čtyřku" a hrát ještě jednou (barvy a hodnoty jsem si pouze ilustrativně vymyslel, ale rozhovory prostě probíhali v podobných intencích). Navíc v pravidlech není vysvětleno, proč se na jednom tržišti může platit vícero druhy platidel, kromě věty "chtějí být placeni v domácí měně".

Rezervní plocha mi připadá nesmyslná. Zabírá dost místa a zároveň neposkytuje dost prostoru, pokud někdo napřed "syslí" stavby, stejně si je nemůže na rezervní plochu dostatečně rozložit.

Bodovací tabulka jakbysmet. Zabírá dost zbytečného místa. Hráli jsme na stole 150×150cm a po chvíli jsme měli problém se tam ve čtyřech vejít.

Trh mi připadá také docela zbytečně velký, alespoň že delší rozměr má alespoň podobný rozměr, jako 4 karty měny položené vedle sebe, takže se to dá uspořádat uprostřed stolu nějak "inteligentně". Ale u pěněz bych určitě uvítal velkou číslici směřující na obě strany (popř. všechny čtyři, ale to by asi už byla opičárna). To, že naproti sedící hráč (ať to byl kdokoli z nás) měl drobné problémy se soustředěním se na přečtení hodnot karet, k plynulosti hry nepřidalo. Navíc čísla 1-4 na stavebním trhu jsou úplně utržené z kontextu, kdyby místo čísel tam byly třeba názvy měn, nebo národů, které jimi požadují platby, asi by to bylo víc k ději. Nebo mohl mít stavební trh jen velké symboly jednotlivých měn, ve kterých by volně ležely stavební kartičky. Pokud se totiž zamyslíte, že symbol barevné mince je ještě podpořen malým černým symbolem měny (kolečko, čtvereček, hvězda a hlava), pak chvíli marně hloubáte i o významu a důležitosti čísel 1-4.

Závěr? Po chvíli hraní se to zvrhlo na čekání na bodovací kartičku, pak na druhou a nakonec na prázdný balík. Nikdo nemluvil o palácích a zahradách, ale o modré a bílé a zelené atd.

Důvodů, proč se tak stalo, je asi několik a mnohému na vině jsme my, i když můžeme říct, že jsme docela zkušení hráči stolních her. Já osobně vidím jako velký nedostatek absenci příběhu! V pravidlech je to opravdu jen jeden odstaveček, který nemá tu moc Vás strhnout do děje. Neztotožníte se s postavou stavitele. Město pro Vás je jen spoustou různobarevných čtverečků, peníze barevné papírky. Nikde nevykouzlíte propojení s dějem.

Myslím si, že by stačilo málo předělávek a Alhambra by byla úspěšnější. Takhle je to jen o něco složitější pexeso, že kterého na mně nedýchla atmosféra hry...

Po hodině hraní jsme vybalili Osadníky a jak bylo veselo...

Poznámka redakce:
1) Hra má v originále na kartičkách místo hvězdiček názvy budov jako Garten, Serail, Turm a pod., což dělá hru vizuálně o mnoho lepší a přehlednější.
2) Čísla 1-4 na stavebním trhu určují pořadí, ve kterém se doplňují kartičky na volná místa vždy na konci tahu každého hráče.

Konečně jsem se odhodlal napsat recenzi hry loňského roku. Proč jsem s ní tak dlouho otálel? Krabice mi doma leží sice již od října, ale k jejímu pořádnému otestování jsem se dlouho nedostal a měl jsem pocit, že první dojem může být klamný.

Hrací materiál vypadá velice pěkně, zejména peněžní karty se bezesporu grafikům povedly. Horší už je to s bodovací tabulkou. Ta jako by snad ani k ostatnímu hernímu materiálu nepatřila. Odmyslíme-li si, že na stole většinou překáží, odradí nás stejně její provedení. Nechápu, proč se výrobci neinspirovali "klasikou" bodovací tabulkou na okraji plánu (zde deska s nabízenými kartičkami)?

Přejděme ale k vlastní hře. Málokdo u nás asi ví, že se nejedná o zcela původní hru, ale upravenou hru Stimmt So!. Nová verze své jméno dostala podle středověké pevnosti Alhambra chráněné vysokými hradbami. Pevnost se vypíná nad španělským městem Granada. Samotná Alhambra se však neproslavila ani tak jako vojenská pevnost, ale spíš krásou a originalitou svých interiérů. Za hradbami vznikly nádherné paláce, pavilóny, fontány, jezírka a další stavby. Ve hře se skutečně hráči snaží postavit podobně nádhernou kopii té původní Alhambry.

Hráči kupují kartičky staveb, které přikládají k základní kartičce a vytvářejí tak svoji Alhambru. Některé kartičky mají po jedné až třech stranách úsek hradby. Pro přikládání kartiček jsou definována omezující pravidla. Koupenou kartičku smí hráč ihned umístit. Pokud zaplatí přesně cenu uvedenou na kartičce, získává možnost další provést další akci. Je-li hráč na tahu, může buď koupit kartičku, přiložit dříve koupenou kartičku ze zásoby na své odkládací ploše, odložit kartičku z Alhambry do zásoby, zaměnit kartičku z Alhambry za kartičku ze zásoby nebo si vzít peníze. Během hry a na konci jsou celkem tři bodování, ve kterých hráči získávají body za převahu v jednotlivých druzích budov a za svoji nejdelší hradbu.

Úspěch ve hře přináší většinou promyšlená strategie (plánovité kupování a umisťování kartiček i výběr peněz), ale občas stačí k výhře jen pořádná dávka štěstí na kartičky. Prvek náhody se výrazně zvyšuje s vyšším počtem hráčů. Ve třech strategie náhodu výrazně převyšuje, v pěti už je to takové lepší "Člověče, nezlob se". Pravidla hry jsou poměrně stručná a jasná, hra má rychlý spád, je napínavá, kreativní. To byste koukali, jaké zajímavé architektonické skvosty jsou někteří hráči schopni vymyslet! Proč tedy nepěji chválu, ale je z recenze cítit určitý odstup?

Hra v sobě skrývá jedno nebezpečí. Může se stát, že některému hráči se bude doslova lepit smůla na paty. Pokud se k tomu přidá větší rozdíl ve hráčské kvalitě, ten slabší může být hrou pořádně otráven. Pro srovnání: Pokud prohraji např. v Carcassonne, budu mít stejně pocit, že jsem nějaké body získal a slušně jsem si zahrál. Když se mi nebude dařit zde, nekoupím skoro žádné kartičky, tudíž získám minimum bodů a budu dost znechucený. Přihodilo se mi to také a takovou partii člověk opravdu dohrává jen z povinnosti. Naštěstí popsaná situace nastává zcela výjimečně, asi tak jednou za ... let :-). Přesto na tuto možnost pamatujte, zejména hrajete-li s dětmi!

Přes pár kritických poznámek považuji Alhambru za povedenou rodinnou hru na dlouhé zimní večery (většinou nezůstane u jediné partie). Vřele ji doporučuji zejména těm hráčům, kteří mají rádi svižnější hry, hrávají v různém počtu (také varianta pro dva hráče je vcelku dobře hratelná) a nějaká ta náhoda ve hře jim nevadí.

Ty, kteří si již hru stihli oblíbit, nejspíše potěší, že na letošním veletrhu v Norimberku bylo představeno první rozšíření k základní hře obsahující speciální peněžní karty a další kartičky budov, které zvyšují bodový zisk. Je zřejmé, že firma Queen Games by ráda vytvořila z této hry svoji vlajkovou loď (viz Osadníci u Kosmosu nebo Carcassonne u HiG). Nakolik se jí to daří, už posuďte sami.