|
| Webová stránka: |
http://hrejsi.cz |
| Místo, kde hraje pravidelně: |
Praha / Praha 6 |
| Místo, kde hraje občas: |
Praha / Praha 5 |
|
Oblíbené kategorie her hráče
|
|
|
Od uživatele Matěj Baťha je k dispozici celkem 17 recenzí.
| Vytvořeno: 07.01.2006. Recenze
hry: Risk
|
Hodnocení:
 
|
| Příliš jednoduchý vstup na pole válečných her |
U této hry dvojnásob platí známe rčení "V JEDNODUCHOSTI JE SÍLA". Jak jinak si vysvětlit, že hra tak jednoduchá a na náhodě závislá se již přes 40 let úspěšně prodává v mnoha designových variantách ve většině případů za nemalý peníz.
Já osobně jsem tuto hru přejmenoval na kostkové větší bere, což v podstatě hra je a hrací plán spolu s figurkami již jen zbytečně zvyšují cenu (kdo by si koupil pět kostek za 1200:-).
Nechápu, jak může někdo hru zcela závislou na hodu kostek, nazvat vynikající strategií pro náročné hráče. Při hodu jednou až třema kostkama se v podstatě ani nedá nijak výrazně kalkulovat s pravděpodobností, zvláště, je-li můj hod porovnáván z hodem protivníka - vždyť ani to že hodím tři šestky, nemusí znamenat pro protivníka jedinou ztrátu! Pro srovnání například ve hře Axis & Allies házím tolika kostkama, kolik mám jednotek a podle typu jednotky musím podhodit určité číslo (např. tank 1,2,3=zásah), čímž způsobím protivníkovi ztrátu, nezávisle na jeho hodu (tj. 10 tanků = pravděpodobnost 5 zásahů) - samozřejmě i zde je podíl náhody značný panž ty kostky jsou mršky nevzdělaný a nikdá nečetly nic o teorii pravděpodobnosti:-).
Celkově bych tuto hru označil za nepříliš zdařilou a neovlivnitelnou hru (ovšem nesmí se zapomínat na to, že se jedná o hru z roku 1959 a nebýt této hry, tak tu třeba dnes nemáme spoustu zajímavějších her, které z této hry očividně vycházejí - např. již zmiňovaná hra Axis & Allies), kterou rozhodně neocení hráč, který má rád (alespoň minimální) kontrolu nad tím, co se na hracím plánu děje. |
|
| Vytvořeno: 28.12.2005. Recenze
hry: Kahuna
|
Hodnocení:
|
| Teda Damiku, to nevím co jsi to hrál za hru:-) |
Ne, že bych považoval Kahunu za nějakou naprosto excelentní hru, ale pakliže někdo tvrdí, že se jedná o zcela náhodnou hru a navíc trvající pouhých 10 minut, tak tu hru patrně nepochopil a určitě jí hrál špatně.
Před lety jsme v klubu deskových her Paluba pořádali v této hře turnaj a jestli si dobře pamatuju, tak se hrálo 7 kol švýcarským systémem a hráč, který turnaj vyhrál měl na svém kontě 7 vítězství.
Slabé místo této hry bych viděl v tom, že vybuduje-li si jeden hráč v 1. či 2. kole jednoznačnou převahu, tak šance že by ten druhý zvrátil ve třetím kole výsledek ve svůj prospěch je spíše v rovině teoretické. Ale jelikož silnější pozici si ve většině případů vybuduje ten chytřejší a říkat tomu, že hru vyhraje hráč, který si lépe promyslí jak hrát slabé místo hry, je trochu zavádějící (myslel jsem tím, že třetí kolo je v takovém případě spíš formalitou a kdyby se nehrálo, tak se vlastně nic neděje, neboť vítěz už je znám:-).
No a na závěr pár slov k délce hry. Zahrál jsem si jedno kolo jedné hry, a to tak, že jsem se snažil hrát co nejrychleji a nad hrou jsem moc nepřemýšlel. I tak mi toto jediné kolo trvalo 18 minut!!! Během tohoto kola bylo provedeno cca. 90 akcí (lízání karty, odehrání karty, umístění kamene, odebrání kamene) což je přibližně 12 sekund na jednu akci. |
|
| Vytvořeno: 19.08.2003. Recenze
hry: Union Pacific
|
Hodnocení:
|
| Tak se mi zdá, že to nehoukala sova :-) |
Už vás omrzely Monopoly a Dostihy a sázky, zdají se vám příliš dlouhé? Nebo jen hledáte hru, ve které jde také především o peníze a jejíž výsledek můžete ovlivnit přeci jen o něco více, než je tomu u výše zmíněných her? Tak právě vám bych doporučil zahrát si Union Pacific.
Hra je určena pro 2 až 6 hráčů, kteří se snaží v průběhu hry vydělat co nejvíce peněz za akcie 11-ti železničních společností, které postupně získávají. Hráč, který je na tahu má dvě možnosti co zahrát. Buď rozšíří libovolnou železniční společnost (v tom případě si dobere jednu akcii), nebo vyloží své akcie na stůl (peníze může hráč získat jen za vyložené akcie). Kterou železniční společnost hráč rozšíří, je čistě na jeho rozhodnutí. Rozhodující vliv bude samozřejmě mít to, jaké akcie mají hráči vyložené na stole a jaké má hráč v ruce. Důležité pro hru je sledovat, jaké akcie si berou (nebo naopak neberou:-) ostatní hráči, a na základě toho si pak vybírat akcie těch společností, ve kterých mám šance získat většinu. Ono to sice nelze úplně vždy, ale o to více je potřeba tuto možnost využívat. Samozřejmě je možné zariskovat a pokusit se získat akcie společnosti, u které sice nemám nejlepší vyhlídky, ale v případě úspěchu na tom vydělám spoustu peněz. No a druhou nesmírně důležitou věcí, je vynést akcie ve správnou chvíli. Což do značné míry mohu ovlivnit před prvním vyplácením dividend, ale pak je to už ponejvíce intuitivní záležitost. To znamená, že po prvním vyplácení dividend je nutné ještě více sledovat, co si berou ostatní hráči, a hlídat si své pozice.
Samozřejmě, že by se našly hry podobného typu, které bych vám doporučil více. Určitě by se jednalo například o hru Acquire, ale to je hra, která se k nám nedováží a asi ani dovážet nebude. Jo a když nad tím teď přemýšlím, jestliže znáte hru Attila, nepřipadá vám taky tolik podobná této hře? |
|
| Vytvořeno: 19.08.2003. Recenze
hry: Royal Turf
|
Hodnocení:
|
| Vsaďte na toho správného koně a vyhrajete spoustu peněz! |
Ve hře Royal Turf, od známého autora Reinera Knizii, hráči sázejí na výsledky tří dostihů. Každého dostihu se účastní sedm koní, z nichž si každý hráč vsadí na tři koně. Každý kůň má definované čtyři vlastnosti, které mají vliv na jeho šance v dostihu a na základě kterých se hráči rozhodují, na kterého koně si vsadí. Dalšími kritérii pro rozhodování jsou pak pozice koně na startu a také to, na jaké koně sázejí protivníci. Poté co hráči umístí své sázky, může začít samotný závod.
No na začátku je samozřejmě nutné určit, kteří koně a z jakých startovních pozic pojedou (aby hráči měli na co sázet:-). Pak si hráči vsadí, no a můžeme startovat. Hráč, který je na tahu, hodí kostkou a podle symbolu, který padnul, se rozhodne, kterým koněm popojede. Symboly na kostce představují jednotlivé vlastnosti koní. Z toho vyplývá, že má-li kůň, na kterého jsem si vsadil, u odpovídajícího symbolu vysoké číslo, popojedu s ním o příslušný počet polí. V opačném případě popojedu nejspíš s koněm, na kterého si vsadili soupeři a který má u tohoto symbolu nízké číslo (nejlépe jedničku:-). No a tady se dostáváme k podstatě celé hry. Hru vyhraje hráč, který ve třech závodech vyhraje nejvíc peněz. Ale jak poznám ty správné koně, na které stojí zato si vsadit? Výhry jsou tím nižší, čím více hráčů si na daného koně vsadilo, na druhou stranu to, že se koně snaží dovést do cíle na výherních pozicích více hráču, jeho šance na úspěch značně zvyšuje. Takže hledejte koně, který bude dostatečně dobrý na to, aby se mohl umístit na předních pozicích, ale zároveň takového, který nebude tak dobrý, aby si na něj vsadili všichni. A jestliže se vám podaří vybrat toho správného koně, pak i když váš kůň doběhne druhý nebo dokonce třetí, určitě vyhrajete víc peněz než hráči, kteří vsadili na vítěze.
Hra Royal Turf je určena pro hráče, kteří si chtějí u hry odpočinout a pobavit se. A nebojte se, určitě se nejedná o hru (jak by se na první pohled mohlo zdát), ve které by rozhodující vliv měla náhoda. Takže všem, kteří rádi sází na koně a Dostihy a sázky se jim zdají až příliš zdlouhavé, můžu tuto hru jen doporučit. |
|
| Vytvořeno: 19.08.2003. Recenze
hry: Plateau
|
Hodnocení:
|
| Úžasná strategicko-psychologická bitva na neskutečně malé ploše |
Dokud jsem si tuto hru poprvé nezahrál, vůbec mě nenapadlo jaké herní možnosti skýtá tak malý prostor. Vtéto hře proti sobě stojí dva protivníci, kteří řídí své armády o 12 kamenech. Cílem je buď zajmout šest soupeřových kamenů, nebo vytvořit sloupec šesti svých kamenů. Hráč má dvě možnosti tahu – buď umístí na hrací plán nový kámen, nebo přemístí kámen (většinou ne jenom jeden) na ploše již umístěný. Každý kámen má určité pohybové vlastnosti, které jsou dány označením vrchní strany kamene. Ale pozor, kameny jsou oboustrané a hráč smí kámen před přesunem obrátit. A ejhle, hnedle se se svým kamenem dostane úplně jinam než předpokládal protivník. Manévrovací prostor není příliš velký (4×4 pole) a jelikož nikdy nevím co se nakonec ze soupeřova kamene vyklube, musím být neustále ve střehu a připraven úplně na všechno.
Tato výborná psychologicko-strategická hra má ještě jednu skvělou vlastnost. K vítězství totiž mohou vést dvě zcela protichůdné strategie – ofensivní (hráč stále útočí a i za cenu drobných obětí i silných figur zajme protivníkovy potřebných 6 kamenů), no a ta druhá, jak už vás jistě napadlo je defenzivní (hráč se sice stále brání útokům protivníka, ale přitom si postupně vybuduje sloupec 6-ti svých kamenů).
Tato hra se k nám sice nedováží, ale jestliže se vám dostane pod ruku tak neváhejte ani okamžik. Hlavně jestliže dáváte přednost hrám u kterých se musí přemýšlet. Pro bližší představu o jakou hru se vlastně jedná, bych jako hru podobného charakteru uvedl Stratego (Maršál a špión). Hra Plateau je ovšem hrou výrazně akčnější s rychlým spádem a přípravná fáze zabere tak 20 sekund:-).
|
|
| Vytvořeno: 19.08.2003. Recenze
hry: Ohne Furcht und Adel, Citadels
|
Hodnocení:
|
| Odhal intriky protivníků a postav nejhonosnější město |
Tak tohle je jedna z mých nejoblíbenějších. Spoustu lidí dokáže odradit od pořízení si nějaké hry už jen to, že se jedná o hru karetní. A to je velká škoda, teda hlavně pro ně, protože se ochuzují o takové hry jako je právě Ohne Furcht und Adel.
Cílem hry je být prvním hráčem, který postaví město s osmi budovami. Přitom ovšem nezáleží jen na počtu budov, ale velmi důležitá je také jejich „honosnost“. Ovšem cíl hry není až tak důležitý, pokud ovšem nezastáváte stejný názor jako já (není důležité si zahrát, ale vyhrát! :-). Mnohem důležitější jsou prostředky, kterými se k tomuto cíli snažím dobrat. Čím lépe se umím tvářit, že jsem někdo jiný, tím větší jsou mé šance na vítězství. Hráči, kteří jsou průhlední jak sklo jsou od začátku hry trochu v nevýhodě (a při hře ve dvou hráčích většinou až do konce:-). Což samozřejmě neznamená, že nemůžou vyhrát. V této hře je totiž také zapotřebí plánovat své tahy trochu dopředu, takže hráč který má dobrý plán u kterého mu příliš nezáleží na postavách, může být těžko rozlousknutelným oříškem i pro ty největší a nejschopnější intrikány ve hře.
Hra má výborné grafické zpracování (i když někdo by mohl namítat, že čaroděj ve skutečnosti není čaroděj, ale nějaký blázen co právě utekl ze cvokhauzu a kněz, že je určitě posluhovačem ďábla:-). Její velikost jí určuje jako ideální hru na cesty (hlavně ty dlouhé, kdy si všechno nesete na hřbetě), kterou si mohou zahrát stejně dobře dva, jako třeba šest nebo sedm hráčů.
Jediným mínusem pro tuto hru je, že ve větším počtu hráčů (šest, sedm), můžou být prodlevy mezi dvěma tahy jednoho hráče delší než by se někomu zamlouvalo (hlavně, když hráč jedno nebo i dvě kola vůbec nehraje, protože ho nějakej grázl jednovokej zaříznul jako nějaký chrochro:-).
|
|
| Vytvořeno: 19.08.2003. Recenze
hry: Manhattan
|
Hodnocení:
|
| Kdo trpí závratěma, ať se nedívá dolů :-) |
Hra Manhattan představuje jednoduchou stavěcí hru, ve které je cílem hráčů postavit co nejvíce mrakodrapů. Na hracím plánu je šest měst a v každém z nich se nachází devět stavebních parcel. Hráči pomocí stavebních karet (karta na které je vyznačená jedna z devíti parcel, na kterou hráč smí v kterémkoliv městě stavět) umisťují na tyto parcely své kameny, které představují jedno až čtyři patra mrakodrapu. Nejdůležitějším aspektem hry je to , že nebudují každý své mrakodrapy, ale že je staví společně, přičemž za vlastníka mrakodrapu je považován hráč, který umístil poslední kámen. Chce-li ovšem někdo pokračovat ve stavbě rozestavěného mrakodrapu, musí mít v součtu s přiloženým kamenem tolik pater mrakodrapu jako dosavadní vlastník. Hracích kamenů má hráč k dispozici 24 a z nich si vybere 6 na jedno kolo. Po jejich postupném umístění se hra vyhodnotí bodově, přičemž rozhodující je počet mrakodrapů, převahy v jednotlivých městech a nejvyšší mrakodrap. Vyhraje ten, kdo získá ve čtyřech kolech nejvíce bodů.
Výhodou hry je jednoduchost pravidel, která se dají naučit a pochopit velmi rychle. Další plus pro tuto hru je její vcelku akční průběh, hra probíhá svižně a vlastnictví mrakodrapů stejně tak jako převahy ve městech se neustále mění.
No ale nemůžeme pořád jenom chválit. Jak už to u těchto her bývá jde jednoduchost hry na úkor strategie. A to znamená trochu více náhody ve hře. Takže u této hry nečekejte komplikované strategické postupy, ale berte jí spíš jako takový strečing pro Váš mozeček (a netahejte do toho školní jídelnu:-)
Takže si honem najměte partu dělňasů a můžete hned začít stavět:-)
|
|
|
| Vytvořeno: 19.08.2003. Recenze
hry: Cartagena
|
Hodnocení:
|
| Piráti na útěku |
Hráči se pokouší uprchnout vykopaným tunelem z věznice Cartagena. Ke svému útěku využívají karty se symboly odpovídajícími symbolům vyskytujícím se na hracím plánu. Hráč má v rámci tahu možnost provést až tři pohyby libovolným počtem svých figurek (no jasně že maximálně třema:-). Dopředu postupuje hráč vykládáním karet, ale jak praví staré přísloví – spěchej pomalu, takže chci-li si opčas karty doplnit (někdy i musím:-), tak mi nezbývá než se pro ně vrátit.
Hra má dvě varianty. Lehčí, s kartama v ruce, bych doporučoval tak akorát pro menší děti (6 až 8 let; nebo pokud máte tak malý stůl, že by jste se na něj s vyloženými kartami nevešli:-). To víte já mám radši hry u kterých se přemýšlí přeci jen o trochu více. No a pak je tu varianta obtížnější a to je ta s kartami na stole (čiliže hráči si do karet vidí a dokonce vidí i karty, které si mohou dobírat). To už je jiná kávička. Náhody nám výrazně ubývá a naopak se zvětšuje prostor pro taktizování. Vcelku příjemná hra na zabití volného odpoledne.Akorát když to hrajeme ve dvou tak pravidelně někdo (přiznávám většinou já) zůstane viset. To víte spěchám rychle kupředu a jednu figurku zapomenu vzadu. Karty mi dojdou a zacouvat nemám kam, všichni už jsou na lodi, jen ta jedna figurka!?! V pravidlech o tom není ani zmínka, my to hrajeme tak, že místo normálního tahu zacouvám o jedno pole (ale opravdu jen když mám tu jednu jedinou figurku která nemá ke komu couvat) a doberu si jednu kartu. No a jak jsem tak zjišťoval po kamarádech gamblerech, tak to vypadá, že v případě, kdy se nemohu pohnout (nemám kartu ani kam zacouvat) tak jsem prohrál. Zatím se mi nepodařilo zjistit jestli je to způsobeno tou hrou samotnou, nebo tím jak jí hraju. Ale s tímto problémem jsem se doposud setkal jen při hře ve dvou hráčích, tak já nevim (že by to bylo tou hrou?:-).
|
|
| Vytvořeno: 19.08.2003. Recenze
hry: Carcassonne
|
Hodnocení:
|
| Jednoduchá hra pro všechny |
No co ktomu ještě dodat, vždyť už jste určitě četli všechny výše uvedené chvalozpěvy. Tak já to jen v kostce shrnu.
Největší přednosti:
- Hra, kterou mohou díky jednoduchosti pravidel hrát i malé děti (nenechte se mást tou osmičkou na krabici:-)
Díky veliké variabilitě zejména hracího plánu, ale i možných taktických postupů ve hře použitelných, si tuto hru oblíbí i ti již odrostlejší hráči.
- Hru si stejně dobře zahrajete ve dvou jako v pěti. Dokonce i v případě, že neseženete žádného spoluhráče, můžete si Carcassonne zahrát jako solitér.
Drobné nedostatky:
- Náhoda ve hře je umocněna nepoměrem bodových zisků z měst oproti bodovým ziskům z cest (2:1). Takže stane-li se při hře, že jednomu hráči chodí samé cesty, jsou jeho šance na vítězství výrazně nižší.
No a z toho vyplývá pár doporučení hlavně těm, kteří se chystají hru Carcassone pořídit a nevědí pro kterou variantu se mají rozhodnout (klasickou, nebo novější „Lovce a sběrače“): Jestliže budete hrát s menšími dětmi tak doporučuji tuto, tedy klasickou hru.
Dáváte-li přednost menšímu podílu náhody pak doporučuji „Lovce a sběrače“. No a jestliže si prostě chcete zahrát dobrou hru s přáteli a jestli při ní rozhoduje náhoda o trochu víc nebo snad o trochu míň tak na tom vám tolik nezáleží, no tak si vyberte tu která se vám bude víc líbit:-)
|
|
| Vytvořeno: 19.08.2003. Recenze
hry: Atlantic Star
|
Hodnocení:
|
| Muž přes palubuuuuuuuuuuuuuuu… |
Ve hře Atlantic Star je cílem hráčů uspořádat čtyři (resp. osm) okružní plavby. Na to aby hráč mohl nějakou plavbu uspořádat musí si samozřejmě nejprve najmout nějaké lodě (ty jsou reprezentovány kartami). Financí, které k tomuto účelu na začátku hry obdrží, není mnoho, a proto je nutné najímat lodě z rozvahou. Hráč má vždy na výběr ze čtyř lodí, přičemž jejich cena je různá (0; 1000; 2000; 3000). Každá loď má své plavební trasy, které jsou na kartě vyznačeny. Hráč sice může najatou loď použít pro kteroukoliv trasu, ale jde o body a ty hráč získá jen za lodě plavící se po svých trasách.
Na první pohled to tedy vypadá jednoduše – budu si najímat lodi tak dlouho, dokud se mi nepodaří najmout vhodnou loď pro každý úsek plánované plavby, no a pak jí uspořádám. A v tom je právě háček. Drobné omezení, které dělá z "nudné hry" (kterou by jinak určitě byla) velice zajímavou a napínavou hru. Hráči, který uspořádal okružní plavbu (tz. vynesl patřičný počet karet), nesmí zůstat v ruce víc jak dvě karty. Přitom jediná možnost, jak se regulérně zbavit karet, je uspořádání okružní plavbu. No a z toho vyplývá, že není možné najímat každou loď, která by se mi mohla někdy hodit, ale naopak musím zvolit takovou loď, kterou nejlépe využiju v právě zamýšlené plavbě.
Hru Atlantic Star mohu doporučit zejména těm, kteří se málokdy ke hře sejdou ve více jak dvou, třech hráčích. Jedná se totiž o jednu z mála her pro více hráčů, která nejen že se dá velice dobře hrát ve dvou, ale která je dokonce ve dvou hráčích (ideální je hra pro tři hráče) lepší než ve čtyřech či pěti hráčích. To je dáno tím, že ve dvou a třech hráčích hraje každý hráč za dvě společnosti. To značně zvyšuje prostor pro taktizování, protože hraju-li za jednu společnost, musím koukat hlavně na sebe, zatímco při hře se dvěmi společnostmi mám přece jen větší prostor na to, abych se staral o to jak zaškodit protivníkům (Každou plavbu vlastně uspořádám dvakrát, tak si mohu jednu dovolit slabší a na oplátku mohu protivníkovi sebrat pod nosem loď, kterou by hrozně moc chtěl:-).
|
|
| Vytvořeno: 04.08.2003. Recenze
hry: Adel Verpflichtet
|
Hodnocení:
|
| Velice zajímavá blafovací hra |
Cílem hráčů je zaujmout co nejlepší místo u hodovního stolu klubu lordů, jež jak sami říkají, urozenost zavazuje. Aby se jim to podařilo, musí si získat vážnost u ostatních členů klubu, a to pořádáním výstav starožitností.
Každý z hráčů obdrží na začátku hry svoji sadu akčních karet. Karty jsou rozděleny podle toho, v kterou chvíli a kde mohou být použity. Každé kolo sestává ze dvou fází. V první fázi se každý z hráčů rozhodne, jestli provede svou akci v aukční síni nebo na zámku. V druhé fázi pak hráči, kteří jsou v aukční síni, nakupují nové exponáty do své sbírky a ti, kteří jsou na zámku uspořádají výstavu. Ten z hráčů, který uspořádá největší výstavu, postupuje o nejvyšší počet polí a jeho šance na zaujmutí čestného místa u hodovní tabule se tak zvyšuje.
Je samozřejmé, že v případě pouhého nakupování a vystavování by hra moc zajímavá nebyla. A proto vstupují do hry další dvě akční karty - zloděj a detektiv. Hráč může vyslat do aukční síně nebo na zámek zloděje a doufat, že jeho lup bude úspěšný. A zde začíná prostor pro taktizování a blafování.
Bude někdo v aukční síni nakupovat, aby vůbec bylo co ukrást? A co na zámku? Nevyšle snad některý z hráčů detektiva, aby zloděje zajal? Na všechny tyto otázky si musí hráč odpovědět, než se rozhodne pro vlastní akci. A při tom všem si musí dát pozor na to, aby přílišným nakupováním nepropásl šanci propracovat se na přední pozice. Nebo snad s vidinou snadného postupu nezapomněl rozšiřovat svoji sbírku a neztratil tak možnost svoji dobrou pozici v závěru udržet.
Jedná se o velice zajímavou inteligentní odpočinkovou (tzn. že ačkoliv se náhoda ve hře příliš neuplatní, určitě se vám nebude kouřit z hlavy usilovným přemýšlením :-) hru pro 3 až 5 hráčů. Teda na krabici je psáno, že je to hra pro 2 až 5 hráčů, ale doporučuji hrát alespoň ve třech hráčích (ve dvou to opravdu není ono). Doba trvání této hry je okolo jedné hodiny. Myslím, že ocenění Spiel des Jahres (Hra roku), si tato hra opravdu zaslouží, a mohu ji všem jedině doporučit.
Drobným nedostatkem hry je, že sejde-li se více „hrabivých” hráčů, může být počet 45 karet sbírkových předmětů nedostatečný. |
|
| Vytvořeno: 02.04.2003. Recenze
hry: Kampf der Gladiatoren
|
Hodnocení:
|
| Bojujte do posledních sil, neboť z arény může odejít jen jeden – vítěz! |
Chtěli byste si s přáteli zahrát hru, u které užijete spoustu zábavy, hru, u které nemusíte příliš přemýšlet, hru, ve které můžete vyhrát, i když se ostatní hráči spiknou právě proti Vám? Hledáte hru, kterou byste si zpříjemnili deštivé odpoledne a zároveň hru, u které nestrávíte kromě zmíněného odpoledne ještě večer a značnou část noci? Tak právě pro Vás je jako stvořená hra Kampf der Gladiatoren (Souboj gladiátorů).
Cílem každého z hráčů (hra je pro 2 až 5), je eliminovat co nejvíce gladiátorů svých soupeřů (co gladiátor to bod) a také co nejvíce divokých zvířat pobíhajících po aréně (co zvíře to dva body). K tomuto účelu je nutné rozmístit na začátku hry co nejvýhodněji své bojové vozy (3 nebo 4, dle počtu hráčů) a osadit je těmi správnými gladiátory.
Ve hře je pět různých gladiátorů a každý z nich přináší bojové jednotce určitou speciální vlastnost. Kopiník má přednost při útoku, síťař ( nemá nic společného s počítačema :-) vyřadí jednoho protivníkova gladiátora z boje (jen na jeden souboj), bojovník s mečem zesílí útok a hráč tedy může házet větším počtem kostek, bojovník s dvojzubcem umožňuje opakovat hod pakli-že se mi nezamlouval ten první a obránce se štítem vykreje jeden jednoduchý zásah. Jo a jelikož se na vůz vejdou jen čtyři gladiátoři, tak je jasné, že si musíte dobře vybrat které gladiátory na svém voze potřebujete a kteří jsou Vám celkem k ničemu.
Soubojový systém je také velice jednoduchý, používají se 6-ti stěnné kostky, které mají označené jednu stěnu dvěma červenýma hvězdičkama, dvě stěny jednou hvězdičkou a zbylé tři stěny jsou neoznačené. Hráč, který je na tahu se rozhodne na koho zaútočí. Vyhodnotí se kdo hází jako první a kteří gladiátoři případně zůstávají pro tento souboj mimo hru.
Hráč, který hází jako první, hodí příslušným počtem kostek ( jedna základ plus jedna za každého aktivního bojovníka z mečem) a zjistí kolik zásahů utrpěl jeho protivník. Žluté hvězdičky reprezentují jeden zásah (k eliminaci protivníkova gladiátora jsou potřeba dva) červené hvězdičky představují dvojitý zásah a znamenají okamžitou eliminaci jednoho z protivníkových gladiátorů (dle jeho vlastního výběru). Poté provede druhý, a před chvílí se bránící, hráč protiútok a to za stejných podmínek, jako první hráč (pokud mu ovšem zůstali na voze gladiátoři, kteří by mohli protiútok provést). Všechny jednoduché zásahy, které nevedli k eliminaci soupeřova gladiátora se vyznačí pomocí žetonků – žlutých hvězdiček (tj. max jeden u jednoho vozu, neboť přidání druhého má za následek eliminaci jednoho z gladiátorů:-). Když hráč napadne zvíře, určitě se po jeho pravici (tedy hráčově :-) najde ochotný spoluhráč, který za zvíře hodí (pokud možno samé dvojité zásahy :-). Eliminované gladiátory a zvířata si hráč vykládá před sebe, aby bylo možné vyhodnotit na konci hry kdo vyhrál (no a taky sledovat kdo vede a kdo je tedy úhlavní nepřítel č.1 :-).
Vozy bez gladiátorů se odstraní z hrací plochy. Oslabené vozy a vozy, které nemají v bezprostředním okolí koho napadnout, se mohou přemisťovat na jiná pole. Hráč, který přišel o všechny své gladiátory hraje za zvířata. Hra končí, když zůstali v aréně gladiátoři jen jednoho hráče.
Takže přeju všem krásné zážitky ze hry, a to že gladiátorské vozy vypadají jako cokoliv jiného než hrací kompozit výtečné hry, tak to prosím Vás přehlédněte. Ta hra za to určitě stojí! |
|
| Vytvořeno: 04.07.2002. Recenze
hry: Die Siedler von Catan: Historische Szenarien: Alexander der Grosse & Cheops
|
Hodnocení:
|
| Tato hra mne příjemně překvapila |
Ač jsem byl původně velmi skeptický k různým rozšířením "Osadníků" byl jsem touto hrou opravdu mile překvapen. Přidání některých herních prvků (především pak dražba polí po kterých prochází Alexander Veliký) je pro hru rozhodně přínosem.
(Cheopsovi pyramidy jsem ještě neměl možnost si zahrát, ale předpokládám že můj dojem z této hry nezmění :-)) |
|
| Vytvořeno: 03.07.2002. Recenze
hry: Ligretto Rot
|
Hodnocení:
|
| Dobrá akční hra (všichni hrají zároveň) |
Všichni hrají zároveň, což je velmi zajímavé a netradiční řešení, které má i několik slabých stránek. Při nižším počtu hráčů se může hra zablokovat, naopak při větším počtu hráčů může být dost nepřehledná.
Vcelku se jedná o dobrou hru, při které se uplatní nejen hráči nejrychlejší a s nejlepším postřehem, ale i ti kdo si dokáží udržet přehled o všech kartách na stole. |
|
| Vytvořeno: 29.06.2002. Recenze
hry: Halli Galli
|
Hodnocení:
|
| Dle mého názoru nejzdařilejší postřehovka. |
| Jedná se o velice svižnou hru, neboť každá nově položená karta, může výrazně změnit pozici na hracím stole. Prohra na dojití karet v ruce mi příde jako nepříliš dobré pravidlo. Doporučil bych dohrávat i hromádku na stole. |
|
| Vytvořeno: 29.06.2002. Recenze
hry: Cairo
|
Hodnocení:
|
| Patrně nejlepší hra s jakou jsem se dosud setkal |
Velmi zdařilá hra s jednoduchým, přitom ale originálním herním systémem. Dle mého názoru jde přímo o ideální hru pro nejmladší hráče (7 až 12 let), kteří si nejen procvičí motoriku ale též počty (a to velmi nenásilnou formou :-)
U této hry se zajisté nebudou nudit ani starší hráči, kteří můžou při hře i trochu taktizovat. |
|
|
|