Recenzi píšu po dvou partiích hry, takže neznám všechny nuance, ale to nevadí. Shogun je předělávkou hry Wallenstein (Valdštejn), se kterou jsem neměl tu čest, ale na BoardGameGeek najdete i komplexní srovnání těchto dvou her. Stručně řečeno, Valdštejna přesunuli z Evropy do Japonska a několik věcí vylepšili.
Hned v úvodu máte na výběr, zda budete hrát sluneční nebo měsíční variantu hry - hrací deska je oboustranná a nabízí tím vlastně dvě různé hrací plochy. Shogun se hraje zřejmě stejně, jako Valdštejn, tedy že odehráváte dva kalendářní roky, v každém čtyři roční období. Během jara, léta a podzimu se staráte o své provincie, případně pomocí svých armád usilujete i o provincie soupeřovy, nebo provincie dosud neobsazené. Své provincie řídíte pomocí deseti akcí, které máte pro každé roční období. Pro zimní období se znažíte získat během roku maximum rýže, abyste uživili své armády, jinak se vzbouří a případně i pomřou. Potřebujete také truhly s penězi, aby bylo za co nakupovat armády a hlavně stavět tři typy budov, které Vám dvakrát za hru (v zimě, tj. v bodovacím kole) přinesou kýžené vítězné body.
Souboje probíhají ve speciální věži, která je opravdu unikátní a zajistí hře jistý prvek "náhody". Bojující armády vhodíte do věže a vypadne Vám často jiný počet/poměr armád, než jste vhodili, protože věž některé aktuálně vhozené armády zadrží a jiné dříve vhozené naopak vypustí. Náhodu dávám do uvozovek proto, že kdo má příslušné paměťové kapacity, může si pamatovat, co bylo vhozeno a jaká je pravděpodobnost, že zadržené armády vypadnou teď. Kdo příslušnou paměťovou kapacitu nemá, může (jako já) sledovat alespoň těsně předcházející boje ve věži, které dostatečně napoví, které armády ve věži uvízly. Já tento prvek velmi vítám, zohledňuje svým způsobem realitu, kdy i menší armáda může porazit armádu početně větší - můžeme nad tím uvažovat jako o "skvěle vycvičené armádě", "posilách" apod. Na druhou stranu, když je na Vaší straně deset armád a na soupeřově se krčí jen dejme tomu dvě, jdete samozřejmě do téměř jistého vítězství, atp.
Svou roli ve hře mají i sedláci, kteří se bouří, když jim z provincií berete rýži, kterou potřebujete na zimu pro své armády, nebo truhly, které potřebujete na nákup armád a stavění hradů, chrámů a divadel. Naopak, pokud si je neznepřátelíte daněmi (rýže, truhly), tak se k Vám přidají při boji proti soupeřovým armádám, které útočí na Vaše provincie.
Jak už jsem zmínil, ve hře se boduje dvakrát, vždy v zimě, která je určena právě k bodování a nic jiného se v ní neděje. Body dostanete za počet Vámi ovládaných provincií, za počet Vámi vlastněných budov a také za nadvládu v počtu druhů staveb v jednotlivých regionech, na které je mapa středního Japonska rozdělena. Hodnocení za obě zimy se na konci hry sečtou a daimjó (místodržitel, tj. hráč) s nejvyšším počtem se stává Shogunem!
Hra nám v pěti lidech trvala čtyři a půl hodiny, což není málo, ale myslím, že za celou dobu se nikdo nenudil. Prakticky po celou hru hrají všichni, nečeká se na odehrání jiného hráče - při plánování akcí v každém ročním období má někdo naplánováno dříve, než ostatní, ale čekání na zbylé hráče je dobré vyplnit dopilováním vlastních plánu a nezřídka díky tomuto "čekání" opravíte svou strategii a jste rádi, že jste ten čas měli.
Herní materiál včetně hrací desky je opravdu krásný a kvalitní, příznivci papíru a dřeva nebudou zklamáni.
Já ke hře pouštím japonskou hudbu a podávám čaj, což dodá tu správnou atmosféru. Pro ortodoxní hráče doporučuji manipulaci armádami pomocí japonských jídelních hůlek a saké místo čaje :o)
Hru hodnotím jako středně obtížnou a výborně hratelnou, což je pro mě ideální kombinace. |