Bílé historky jsou variantou Černých historek určenou především dětem. Místo kriminálních příběhů, krváků, vražd přináší strašidelné a tajuplné příběhy plné duchů a nadpřirozených jevů. Jejich autorkou je Andrea Köhrsen žijící v Německu.

Hra obsahuje celkem padesát příběhů. Zavedou vás do důvěrně známých míst i do nejrůznějších končin světa, do jeskyně, na hřbitov, do laboratoře, na tajemný zámek, do sklepení. Stala se babička upírkou? Jak zemřel rozzuřený profesor? Byla v přístavu loď duchů? 

Pravidla hry jsou stejná jako u Černých historek. Vypravěč zná celý příběh, ale hráčům-hadačům poskytne jen několik střípků. Jejich úkolem je odhalit, co se v příběhu stalo nebo proč, a to pomocí otázek, na něž se dá odpovědět pouze ano či ne.

Oproti Černým historkám obsahují karty více textu. Jinak jsem připraveny stejně. Balíček obsahuje padesát velkých karet. Přední strana vždy obsahuje zadání, zadní pak řešení. Obrázky u zadání mohou poskytnout určité vodítko. Je jen na vypravěči, zda je hráčům ukáže. Řešení je vysázeno tučným písmem a je jedině správné. Podrobnější odpověď pod ním pomáhá vypravěči při odpovídání na otázky hráčů. 

Každý příběh skrývá záhadu, hádanku, která čeká na odhalení. Některé mají přirozené rozuzlení, z jiných vás zamrazí. Hádanky jsou různě obtížné, jedny odhalí děti rychle, jiné zaberou nespočet otázek. Ty obzvláště zapeklité jsou označeny obrázkem ducha.

Ve dvou hráčích je to jednoduché, jeden hádá, druhý odpovídá. Při hře více hráčů mohou všichni hadači hrát jako tým. Další možností je, že každý hraje sám za sebe. Smí se ptát tak dlouho, dokud nezazní odpověď "Ne".

Pokud vám přijdou Černé historky moc morbidní na to, abyste je hráli se svými dětmi, potom můžete bez váhání sáhnout po Bílých historkách. Děti mají rády tajemné příběhy, a nejen ony. Doporučuji vám, užít si hraní s nimi.

Celou původní recenzi si můžete přečíst na herním webu Frodovy deskové hry (http://deskovehry.blogspot.com/2010/07/bile-historky-pro-odvazne-deti.html)