Hrajeme.cz

Taj Mahal

Originální název:
Tadsch Mahal
Rok vydání:
2000
Počet hráčů:
3 až 5
Věk:
Hra je určena pro dospělé hráče a pro rodiny s dětmi od 12 let.
Doba hraní:
Dlouhotrvající hra – 60 až 120 minut
Doporučení rodiny:
Není známo nebo nedokážeme zařadit.
Doporučení hráče:
Není známo nebo nedokážeme zařadit.

Katalogové číslo: 11204 Kategorie:

Další informace

Míra náhody

Počet hráčů

Věk hráčů

Doba hraní

Počeštění

Rok vydání

Míra interakce

Míra složitosti

Míra humoru

Doporučení rodiny

Doporučení hráče

Výrobci

Autoři

– Funagain Gameweb
– Svět deskových her
– Možnost nákupu na Slovensku.

Recenze

  1. Tramvaj

  2. Michal

  3. darwin

  4. Jan

  5. Lada

  6. rach

  7. PJ_HB

  8. Jose

  9. Semiš

  10. Jindřich „“Desgenais““ Cinka

  11. filipes

  12. Last_Elf

  13. kpatek


    Obvykle píšu recenzi po několika desítkách her, zde však musím udělat vyjímku po necelých deseti hrách.
    Hra velmi připomíná karetní hru s vysokým podílem náhody. Hlavním principem je postupné vynášení z karet z ruky tak, abychom alespoň v nějakém symbolu získali převahu nad ostatními. Jakmile výhodu získáme nebo nemáme vhodné karty v ruce, v daném kole odstoupíme a sečteme získané body.
    Hra může být výborná pro nenáročné hráče, kteří si chtějí občas zahrát hru s poměrně jednoduchými pravidly. Výborná jako rodinná hra. Výborná, jestliže přijdou přátelé, protože můžete vysvětlit pravidla a hned plnohodnotně hrát, což u většiny her nelze. I tady však dám osobně přednost například Karibiku.
    Hra však není pro skutečné hráče, kteří okusili Tikal, Caylus, Shoguna, a možná ani Osadníky. Výsledek se dá ovlivnit, ale nedá se k němu dospět jen vlastním přičiněním, rozhoduje náhoda. Nelze vymyslet žádnou strategii, či překvapivé řešení. Náhoda se při prvním pohledu nezdá tak důležitá, ale rozložení malých kartiček na pevnostech, vyložené karty k dispozici, rozložení provincií atd. nakonec hru určují. Teoreticky by bylo možné pamätovat si veškeré karty, které kdy kdo sebral, a pamatovat si, kdy je kdo vynesl, a potom o něco snížit náhodu. To ale není v silách běžného člověka. Favoritem tak pro mě osobně zůstává především Caylus. Není tak obtížný, jak se objevuje v diskuzích, je jen problém prokousat se pravidly (viz můj starší příspěvek). A na druhém místě Tikal, následován Shogunem a jako méně náročná hra i Osadníci. Upozorňuji rád kdekoliv na Gobblet jako favorita krátkých her.
    Vlastní zpracování hry je pěkné, kartičky i vlastní karty jsou docela kvalitní, překlad pravidel srozumitelný, atmosféra hry velmi dobrá.

    Nízkým hodnocením 3 nechci nikoho odradit, jen pomoci rozpoznat, která hra je zrovna pro vás ta pravá. U recenzí se objevují samé 5 u mnoha her, a to jistě nikomu nepomůže.

  14. cermarta

  15. aneken

  16. Zepheer

  17. Martin Plesnivý

  18. a.r.p.i

  19. David

  20. jakub

  21. ond

  22. Žížalka

  23. Ranca

  24. Petr Holub

  25. Shako

  26. DK

  27. Gally

  28. NoirOrioN

  29. Adam

  30. Pigin

  31. Basic

  32. Irbis

  33. karel

  34. belisar

  35. SIDI

  36. Michal

  37. JaraT


    Tuto hru jsme si koupili na základě recenzí na nejrůznějších herních webech včetně tohoto. Nejprve jsem byl sice trochu v rozpacích z pravidel v němčině, ale teď při zpětném pohledu musím říct, že nelituji ani minuty, kterou jsm strávil překladem.
    Hra je určena pro 3-5 hráčů, ale myslím, že její největší síla se projeví při hře ve 4 lidech. Veškerý herní materiál je zpracován krásně a kvalitně, i když by neškodilo, kdyby kartičky jednotlivých mocí byly větší, nebo byl celkově o něco větší herní plán. Nutno říci, že hra je ve všech fázích velmi napínavá a výsledek je téměř vždy těsný a až do posledního kola není jisté kdo zvítězí, jelikož jako úplně poslední část hry je konečné bodování hracích karet, které hráčům zůstaly v ruce. Je to hra ve které se musí neustále kombinovat a človek se musí snažit neustále přemýšlet dopředu a také jakou strategii hrát. Zda se soustředit na politickou moc a získat tím palác(e) v provincii, nebo na ekonomickou moc a získat co nejvíce surovin. Hra nabízí spoustu možností a postupů. Jedním z nich je například neúčast během dražby v provincii, za což pak hráč získá jednu kartu navíc, plus možnost jako první si vybrat z nabídky karet pro další kolo. Jakkoli se může hra zdát zpočátku obtížná, po několika partiích se již pravidla dostanou do krve a můžete si užít spoustu zábavy se svými přáteli. Tak tedy vzhůru do Taj Mahalu…

  38. Věrka Cicháková

  39. David Cichák

  40. golmon

  41. Marta

  42. Danyi

  43. Láďa Smejkal

    Již ocenění „Hra německé veřejnosti“ v roce, ve kterém konkurovaly takové hry jako např. Vinci, La Citta, Torres, Knížata florentská dává tušit, že nepůjde o „tuctovou“ hru.

    První dojem po rozbalení a rozložení hry sice poněkud zkazí barevně nepříliš povedený herní plán. Zato ostatní materiál a zejména dražební karty vypadají vskutku nádherně a rychle navodí správnou atmosféru. Přeneseme se totiž, jak ostatně napovídá již samotný název hry, o několik století zpět a tisíce kilometrů dál až do Indie. Budeme používat slony, stavět paláce, ovládat dopravní tepny a bohatnout obchodem.

    Hráči postupně společně putují provinciemi a staví paláce, které se snaží propojit se svými paláci postavenými v dříve navštívených provinciích. Před zastávkou v každé provincii probíhá dražba. V každé dražbě je k dispozici šest zajímavých předmětů. Čtyři z nich umožňují při zisku dvojice stejných předmětů převzít jednu ze čtyř specifických karet použitelných při dražbách (na rozdíl od normálních se po použití nezahazují). Dále se draží různé zboží (koření, čaj a rýže) a možnost postavení jednoho paláce v provincii navíc. Kdo vydrží v dražbě déle, většinou toho také vydraží více, ale zase doplňuje dražební karty z již přebrané hromádky.

    Vlastní tah po vystoupení z dražby je velmi rychlý – postavení paláce a dobrání dvou z vyložených karet do ruky. To spolu s originálním způsobem dražby způsobuje, že dochází k minimálním prostojům, všichni účastníci jsou stále „ve hře“ a odpadají dlouhé pauzy mezi dvěma následujícími tahy jednoho hráče.

    Boduje se průběžně získané zboží a postavené paláce. Pozor, není to jen prosté bodování bod za kus, ale obojí bodování má své zvláštnosti. Občas se navíc dají získat také dva bonusové body.

    Partie je neustále zajímavá a dramatická. Hráč může průběžně uzpůsobovat své plány momentální situaci a zejména kartám, které drží v ruce. Nikdo přesně neví, jaké úmysly skrývají soupeři. Rozhodnutí padne často až v posledním tahu. Herní mechanismus dobře funguje v libovolném počtu hráčů.

    A rada na závěr? Hra se již bohužel nevyrábí. Neváhejte tedy a kupte si ji!

  44. Matěj Baťha

Přidat recenzi