Originální název:
Ehre der Samurai
Rok vydání:
2003
Počet hráčů:
2 až 6
Věk:
Hra je určena pro dospělé hráče a pro rodiny s dětmi od 12 let.
Doba hraní:
Středně trvající hra – asi 30 až 70 minut
Doporučení rodiny:
Není známo nebo nedokážeme zařadit.
Doporučení hráče:
Není známo nebo nedokážeme zařadit.
Hráči převezmou role samurajů z feudálního Japonska 15. století. Každý samuraj slouží svému ctihodnému daimyovi. Hráči dostávají body, když se jejich samuraj ožení s okugatou (ctihodnou chotí), obklopí se cenným majetkem nebo pomůže svému daimyovi stát se popř. zůstat šogunem. Hráč se musí mít na pozoru před zloději, atentátníky a ztrátou tváře.
| Míra náhody | |
|---|---|
| Počet hráčů | |
| Věk hráčů | |
| Doba hraní | |
| Počeštění | |
| Rok vydání | |
| Míra interakce | |
| Míra složitosti | |
| Míra humoru | |
| Doporučení rodiny | |
| Doporučení hráče | |
| Výrobci | |
| Autoři |
Pro přidávání recenzí se musíte nejdříve přihlásit.
Turbomyšák –
Adam –
Shark –
V této hře se stáváte samurajem, který se snaží věrnou službou svému pánovi získat co největší čest a podporovat ho v jeho snahách, vedoucím až k dosažení titulu šóguna. Jelikož však v tomto úsilí máte proti sobě dalších 2-5 konkurentů, nezbývá než rozhodnout ve střetu čestnými i méně čestnými prostředky…
Na začátku hry každý dostane oboustrannou kartu samuraje (ta je stejná pro všechny) a vylosuje si svého počátečního knížete (daimjóa). K těmto kartám postupně přikládá další, čímž upevňuje svou pozici. Mezi posilujícími kartami se nachází válečníci, ctihodné manželky, vzácnosti (např. zbraně) či tělesná stráž, chránící před záludnými atentátníky. Pokud si myslíte, že Váš daimjó už má dostatečně pevné postavení, můžete mu postavit hrad. Pro všechny tyto karty je charakteristické, že mají tři hodnoty: čest, kterou sbíráte pro vítězství, ki (duševní sílu), jež je zapotřebí pro Vaši akceschopnost, a konečně sílu, nutnou při vzájemných střetnutích. Existují ještě další karty bez těchto hodnot, které jsou k jednorázovému použití.
Tah každého hráče se skládá z fází. V první fázi dostane tolik bodů cti, kolik mu přísluší podle vyložených karet. Ty se počítají pomocí speciálních žetonů. Cílem hry je dosáhnout 400 resp. 250 bodů cti.
Druhá fáze je vyhrazena karetním akcím. Jako jednu akci si můžete dobrat jednu kartu, jednu kartu zahrát nebo bez účinku odhodit. Počet akcí závisí na hodnotě ki na Vašich vyložených kartách – za každé 3 body ki máte nárok na jednu akci (max. 5), začínáte standardně se dvěma akcemi. Nyní máte možnost hrát vedle karet, jež zůstávají ve hře, také další „lahůdky“. Tou zásadní je karta Znectění (Entehrung), jež vyžaduje dvě akce, ale může sebrat cílovému hráči 75 bodů cti. Obranou před ní je karta Zachovat si tvář (Gesicht wahren), která ztrátu sníží na 30 bodů, nebo spáchání rituální sebevraždy. V tom případě žádné body neztrácíte, ale přijdete o všechny karty vyložené u daimjóa (včetně jeho) nebo samuraje. Další oblíbenou činností je využívání nindžů. Za ně se sice platí vlastní ctí, ovšem na druhou stranu umožňují zmocnit se potřebných karet, jež má zrovna ve hře někdo jiný, nebo zlikvidovat nepohodlného dajmjóa či samuraje.
Kromě akcí může hráč ve druhé fázi učinit tzv. prohlášení.
Jedno z nich představuje rozhodnutí stát se šógunem. Tento úřad je reprezentován kartou, která na počátku leží uprostřed stolu. Pokud se o ni nikdo nepřihlásí, dostane ji automaticky ten, kdo jako první získá alespoň 100 bodů cti. Tato karta přidává v závislosti na počtu hráčů další body cti, ovšem její držitel se následně stává zpravidla objektem škodících akcí všech ostatních. Rovněž tak nesmí být cílem karty Zachovat si tvář. Jestliže má někdo zálusk na úřad šóguna, který zastává momentálně jiný hráč, musí si ho vybojovat.
Útok na jiného hráče je rovněž otázka prohlášení. Útočit může pouze hráč, který má ve hře daimjóa, cíle naopak může být pouze šógun nebo držitel hradu. Oba hráči sečtou hodnoty své síly, přičemž obránce si může přičíst i sílu svého hradu. Výsledek bitvy se určuje na základě hodu šestistěnnými kostkami, přičemž za každé 3 body síly má hráč nárok na jednu kostku (max. 6). Poražený přijde o všechny karty u daimjóa (včetně jeho), případnou kartu šóguna musí dát vítězi a jeho samuraj se stává roninem (karta samuraje se obrátí). Tomuto osudu lze uniknout opět pomocí karty Zachovat si tvář, ztráta se pak dotkne pouze případného hradu.
Postavení ronina je pro hráče nevýhodné především z toho důvodu, že mu neumožňuje získávat čest. Proto se může prohlásit spojencem jiného daimjóa a získávat s určitým omezením body cti i z jeho zdrojů. Hráč daimjóa může naopak využívat spojencovy vyložené karty v boji. Ovšem pokud se hráči někdejšího ronina podaří spáchat atentát na původního samuraje daimjóa, všechny karty patřící k daimjóvi (včetně jeho) si bere k sobě… Existuje ještě řada dalších možností a variant, ale ty je nejlepší naplánovat a ověřit v praxi.
Tolik tedy k popisu hry samotné. Pravidla se mohou jevit jako složitá, ale jejich osvojení probíhá velmi rychle. Podle mých zkušeností je optimální počet hráčů 4, při větším počtu se hra značně protahuje. Každopádně doporučuji zvolit kratší variantu do 250 bodů cti, pokud nemáte hodiny času a nadšení pro svět samurajů a nindžů, jehož přitažlivost značně umocňuje poutavé grafické provedení hracích karet. Tempo hry je zprvu pomalé, akcí není nazbyt, čest i karty přibývají pomalu a každý se rozhlíží po potenciálních cílech. Zlom přichází ve chvíli, kdy se někdo stane šógunem. To téměř stoprocentně znamená, že se na něj ostatní sesypou s atentátníky, znectěním či bitvami, protože přísun cti z moci jeho úřadu je opravdu nezanedbatelný. Poté hra nabere zrychlené tempo a bude udržovat napětí až do poslední chvíle, do posledního máchnutí mečem…
Ze záporů této hry musím zmínit na prvním místě zcela nemožné počítání bodů cti pomocí přiložených žetonů. Jedná se o malinkaté čtverečky s hodnotami 5, 25, 50 a 100, takže kromě jemné motoriky si procvičíte i sčítání značného množství malých a větších čísel. Udržovat si tak přehled i o situaci ostatních je prakticky vyloučené. Proto doporučuji vytvořit si vlastní tabulku a případně si k ní přidat i počítadlo ki a síly.
Další, co může hru zkomplikovat, je pomalý přísun karet. Pokud budete dobírat po jedné kartě, velmi snadno se stane, že Vám budou nepotřebné kusy blokovat ruku (můžete v ní mít nanejvýš 7 karet). Jestliže toto chcete alespoň trochu zlepšit, doporučuji Vám vybírat si ze dvou karet a nezvolenou odhazovat.
A konečně, problematickou se může jevit i délka hry, kdy počítejte minimálně se dvěma hodinami. To ale nemusí být mínus pro všechny mínus.
A závěrečný verdikt? I přes uvedené nedostatky se jedná o dynamickou a napínavou hru. Jestliže si chcete odpočinout od záplavy obchodních, stavitelských a jiných „mírumilovných“ her, chcete vyzkoušet konfrontaci a máte rádi atmosféru středověkého Japonska, bude pro Vás Čest samurajů bezpochyby jasná volba.