Popis
Vytváříte si svou zoo. Získáváte pro ni zvířata, ale pozor – místo je omezené a v jednom výběhu smí být jen jeden druh. Hráči také mohou obchodovat se zvířaty mezi sebou.
Desková hra na principu známé hry Coloretto.
Originální název:
Zooloretto
Rok vydání:
2007
Počet hráčů:
2 až 5
Věk:
Hra je určena pro dospělé hráče a pro rodiny s dětmi od 8 let.
Doba hraní:
Středně trvající hra – asi 30 až 70 minut
Vytváříte si svou zoo. Získáváte pro ni zvířata, ale pozor – místo je omezené a v jednom výběhu smí být jen jeden druh. Hráči také mohou obchodovat se zvířaty mezi sebou.
Desková hra na principu známé hry Coloretto.
Míra náhody | |
---|---|
Počet hráčů | |
Věk hráčů | |
Doba hraní | |
Počeštění | Hra s českým návodem a materiálem neobsahujícím cizojazyčný text |
Rok vydání | |
Míra interakce | |
Míra složitosti | |
Míra humoru | |
Výrobci | |
Autoři | |
Hra/Rozšíření |
Pro přidávání recenzí se musíte nejdříve přihlásit.
tondakolik –
Moc hezky graficky zpracovaná hra, kterou mohou hrát i menší hráči. Rozhodně ji považuji za dobrou hru. Uděluji průměrné hodnocení protože preferuji náročnější strategické hry.
matewr –
Zooloreto je dobrá rodinná hra s pěkným mechanismem: vezmi si to, ale pak končíš svůj tah. To samé můžeme například vidět i v Colorettu. Ve směs se obě hry podobají. Jak herní hloubkou, tak principy. V zooleretu také sbíráte stejné druhy zvířat a musíte se snažit jich nesbírat moc. Celkově se jedná o pohodovou hru, která neurazí, ale ani nenadchne. Nic hlubokého, nebo světaborného v ní nehledejte, celé je to prostě jen o sbírání zvířat a o občasném postavení prodejního stánku. Ve dvou hra nemá moc šťávu, ve více už je potom dobrá. Raději sáhněte po hře Coloretto, je to vesměs to samé, ale levnější, kratší a možná i zábavnější. Oboje jsou to však dobré hry.
Kentril –
První hru jsme hráli ve 2 a úplně blbě, a proto se mi hra zdála příliš jednoduchá. Nicméně jednou při deskohraní ji někdo vybalil a byla to docela zábava. Hlavně v plném počtu. V podstatě se jedná o to, že sestavujete Zoo. Do vyznačených ohrádek dáváte stejná zvířata – nejlépe opačného pohlaví, aby se i rozmnožovala. Ale pozor, ohrádek je méně než druhů zvířat. Je třeba zvolit správnou taktiku, které kam dáte. Věřím, že je to báječná hra do rodinného kruhu.
Číňan –
Archos –
giahra –
Wotton –
Fruiko –
vladous –
Savager –
slavice –
kanei –
ddt –
omas –
Semiš –
MartiN8029 –
lcl –
Krta –
JoeK –
fasz –
Last_Elf –
howska –
Tom a Maca –
Šel jsem po vánocích původně pro jinou hru kterou neměli, při odchodu z prodejny mne zaujala tato hra kterou jsem koupil.
Cílem hry je „“vybrat““ si a přivézt do své zoo jen ty zvířata která se rozhodnete chovat a v takovém množství aby se Vám vešla do ohrady a jen tolik stánků s občerstvením kolik máte pro ně místa.
Pozor… zvířata se Vám mohou rozmnožit a pak musí do stodoly a za každé zvíře ve stodole získáte testné body při konečném hodnocení.
Zkrátka dobrý „“hospodář““ má plnou ZOO, stánky na svých místech a práznou stodolu, jen tato kombinace Vám přinese návštěvníky=body a vyhrajete….
Hru hrajeme pouze ve dvou hráčích – víc nás není 🙂
Hra má krásnou grafiku, jednoduchá pravidla.
Doporučuji všem. Hrajeme skoro denně….
klekytom –
tondakolik –
Honza –
Bruno –
Tato hra mě velmi mile překvapila. Vzhledem k tomu, že získala ocenění „“Spiel des Jahres““ rok poté, co stejnou cenu dostala i dle mého názoru značně nemastný neslaný Poštovní kurýr, přistupoval jsem k této hře s velikou dávkou skepse.
Cílem hry je naplnit zoologickou zahradu. V jednotlivých výbězích musíte mít jen jeden druh zvěře a navíc si musíte dát pozor, abyste k sobě dávali plodné samce a samice jen tehdy, když máte místo i na mládě.
Hráči postupně nejdříve zaplňují jednotlivé „“vozíčky““ tajlíky se zvířaty, stánky a penězi, a když to někomu přijde „“dobrý nápad““ tak si určitý vozíček vezme, a získané entity umístí – ale dál se již nemůže v tomto kole hry účastnit. Krom toho je možno také dostavě nový pavilon, přesunovat zvěř a kupovat od ostatních hráčů.
Zní to jednoduše – a je to opravdu jednoduché. Pravidla jsou velmi snadná a hra se hraje rychle a hlavně zábavně. Vzhledem k tomu, že hra neobsahuje žádný text a ani herní princip není nikterak složitý, mohu hru doporučit i pro menší děti. Ale bavit se při ní budou i dospělí:)
Celkově: Svižná a zábavná hra z prostředí zoologické zahrady – Konečně se ocenění dostalo hře, která jej zaslouží.
Jouda –
Kadaver –
Podobné hlášky padaly, když jsem poprvé hru navrhnul před naší hráčskou skupinkou. Naštěstí jsem se ale nedal (poháněn dvěmi hrami, které jsem stihl před tímto návrhem zahrát s přítelkyní a kamarádem) a prosadil si svou. Rozbalili jsme tedy pěkně vypadající krabici s pandičkou a začali se připravovat na hru ve čtyřech hráčích.
„“Tak tady máme čtyři náklaďáky,““ přičemž se na mě ostatní skepticky dívali, jestli už jsem se náhodou opravdu nezbláznil, když už kousky dřeva považuju za náklaďáky.
Nedal jsem se ale jejich pohledy zdeptat a pokračoval jsem: „“Jaké zvířátka se vám nelíbí? Plaměňáci, velbloudi, leopardi, sloni, pandy, opice, zebry nebo klokani?““ Na tvářích mých spoluhráčů se zračilo znechucení a jako bych z jejich očí četl: „“To opravdu nemyslí vážně, že budeme hrát hru se zvířátkama.““ Opice se setkaly s největším opovržením (osobně nevím, co proti nim měli), tak pro tuto hru putovaly zpátky do krabice.
„“Zbytek tilů je třeba zamíchat a tady porozkládat do libovolně velkých kupek. Jenom jedna kupka má mít 15 kousků a na ni se pak položí tady tenhle červený nesmysl,““ rozdával jsem rozkazy, abych to všechno nemusel dělat sám. „“Jo, a ještě ty kulaté kousky dejte bokem, to jsou mláďata.““
Každému hráči jsem dal vlastní hrací plochu, na které se vyjímala jeho objemná stodola s pár výběhy kolem, rozšiřující výběh se sice někteří snažili nenápadně otočit, ale mé oči byly bystré. „“Ještě každý dostane dva zlaťáky a můžeme začít.““ (Zlaťáky? No dobře, tak jsem trochu ovlivněný svými oblíbenými RPGčky. Penězům už skoro ani jinak neříkám 🙂 )
„“V každém tahu může hráč udělat jednu ze tří akci,““ začal jsem bryskně vysvětlovat pravidla. „“Buď můžete vzít jeden tile z libovolné hromádky, kromě té s tím červeným kolečkem, a dát ho na libovolný náklaďák, nebo si můžete vzít nějaký neprázdný náklaďák k sobě a vyložit si ho do své zoo, a nebo si můžete zaplatit nějakou placenou akci. Blbé je, že když si vezmete náklaďák, tak do konce kola už nehrajete a kolo končí až si vezmou náklaďáky všichni. Tak si dobře rozmyslete, kdy si ho vezmete, protože když ukládáte zvířátka, tak se musíte řídit pár zajímavými pravidly. Do každého výběhu můžete dát jenom jeden druh zvířátek a to navíc jen tolik kousků, kolik se vám tam vleze. Pokud se vám nějaké zvířátko z náklaďáku nikam nevleze, musí jít holt do stodoly a to nechtějte vědět, co vám takový slon nadělá ve stodole. Navíc můžete v náklaďáku dostat prodejní stánek (tož, to musí být též dobrý jeřáb ten náklaďák), který si taky umístíte na příslušná místa v zoo, a nebo se nad vámi smilují všichni svatí a na náklaďáku vám přivezou bednu plnou zlatých cihel (které ve skutečnosti mají hodnotu jednoho zlaťáku). Těžce vydělané penízky pak můžete použít na různé šílené přesuny zvířat ve vaší zoo, nákup zvířat ze stodol jiných hráčů nebo si můžete rozšířit svou zoo o další výběh, což se rozhodně hodí.““
Obočí mých spoluhráčů se při vysvětlování pomalu začala zvedat z nedůvěřivého mračení v zájem, asi začali pomalu chápat, že i s celkem jednoduchými pravidly bude tato hra obsahovat spoustu zajímavých taktických rozhodnutí a nebude to taková primitivnost, jakou původně očekávali. Usmál jsem se a dodal: „“A to ještě netušíte, že se vám tam budou ty zvířata množit. Když totiž dáte do stejného výběhu samce a samici, tady to vidíte označené na těch tilech,““ ukazoval jsem jim samce a samice opic, které jsme před hrou vyřadili, „“tak se vám ihned vygeneruje dítě.““ Od té doby jsem tímto slovním spojením proslulý. No co, já jsem hrdý na to, že jsem informatik, a u nás se budou děti zásadně generovat 🙂
„Na konci hry se to pak všechno spočítá, nejdůležitější je, abyste měli plné nebo skoro plné výběhy a pokud nemáte, tak je dobré u nich mít stánek. Na druhou stranu je zase blbé, když vám zůstanou nějaká zvířata ve stodole, to se pak celkem prodraží,“ uzavřel jsem svůj stručný výklad a nastala hra. Zezačátku všechno pozvolně probíhalo, nikdo si s ničím nedělal hlavu, ale po pár kolech už začalo přituhovat a to si každý jo rozmýšlel, co bude dělat, a bezhlavá hra se změnila na taktickou bitvu o každý jediný náklaďák, ať už v něm bylo cokoli. Když tam prostě zbyly náklaďáky, ze kterých se hráči nehodil ani jeden, tak začal uvažovat, který vzít, aby co nejvíce uškodil. Nakonec to dopadlo těsně ale spravedlivě… Vyhrál jsem 🙂 Další hra na sebe ale nenechala ani chvilinku čekat a i ti nejzarytěšjí odpůrci zvířátek nad ní spokojeně pomlaskávali.
Dosti ale už rozebírání, zkusím to stručně shrnout pro ty, které ty moje povídačky odradí. Zooloretto je velmi příjemná rodinná hra s překvapivou taktickou hloubkou, která začíná pozvolně, ale postupně se zvyšuje intenzita rozmýšlení, jestli si ten náklaďák už vzít s nižším ziskem i ztrátou a nebo počkat na lepší zisk, ale riskovat, že vám ho někdo „vylepší“. Graficky je hra pěkně provedená a vše funguje tak jak má. Hratelnostně je na tom velmi dobře a hrát ji je vždycky zábava (zkoušeli jsme ji ve 3 až 5 hráčích). Rozhodně se nedivím, že se v německých oceněních umístila tak vysoko.
slonik –
aneken –
Shaddy –
Ladik81 –
Warfery –
2vkjmch –
pospa –
Pelly –
jerry –
Paters –
Nata –
Shark –
karel –
tučňák –
belisar –
Droll –