Originální název:
Insula
Rok vydání:
2009
Počet hráčů:
2 až 5
Věk:
Hra je určena pro dospělé hráče a pro rodiny s dětmi od 8 let.
Doba hraní:
Středně trvající hra – asi 30 až 70 minut
Doporučení rodiny:
Není známo nebo nedokážeme zařadit.
Doporučení hráče:
Není známo nebo nedokážeme zařadit.
Může vyhrát ten, komu se podaří porazit vládce ostrova Kingoše a získat tak plody splněných přání z prastarého stromu. Může vyhrát i samotný vládce ostrova a proměnit všechny hráče v další strážce bloudící bez duše ostrovem. Temnému pánu hraje do karet vaše soupeření, které šikovně – pomocí systému kleteb využívá ve svůj prospěch. Někdy tedy může být dobré spojit své schopnosti jak v průběhu hry, tak na jejím konci ….
| Míra náhody | |
|---|---|
| Počet hráčů | |
| Věk hráčů | |
| Doba hraní | |
| Počeštění | |
| Rok vydání | |
| Míra interakce | |
| Míra složitosti | |
| Míra humoru | |
| Doporučení rodiny | |
| Doporučení hráče | |
| Výrobci | |
| Autoři |
Pro přidávání recenzí se musíte nejdříve přihlásit.
Tindo –
Kdo porazí temného pán Kingoše? Když né já, tak nikdo! Tak by se dala popsat moje zkušenost s touto zajímavou českou hrou. Hráči hrají za dobrodruhy ve vizuálně netradičním fantasy světě. Vítězem se stane ten hrdina, který skolí temného pána Kingoše. Hráči občas spolupracují, občas si škodí a občas si škodí až tak moc, že se Kingoš zlověstně chechtá ve své citadele, protože ho hráči ani neohrozí a spějí k společné porážce. Hra je to ale velmi hezká a je radost, moci si jí zahrát. Nejen po vizuální, ale i mechanické stránce je hra zajímavá. Některé mechaniky připomínají hezké prvky z her jako jsou například Terra Mystica a Zaklínač. Přitom je tato hra mnohem starší, než obě zmíněné. Kdybych měl shrnout svůj dojem z této hry do jednoho slova, tak bych řekl, že je zajímavá. Toto slovo jí vystihuje více než cokoliv jiného. Je ale výborná? To možná jen v tom případě, že člověk má hodně rád škození.
jarmuk –
Super nápad na koop i škodící hru. Né každýmu sedne grafika
Polylux1 –
Včera jsme zahráli první dvě hry a velké, velké pozitivní překvapení. Mám zcela diletantský dojem, že kdyby autor ubral grafice na osobitosti, mohlo by to mít o poznání větší komerční úspěch…
Hra je svižná (cca 45 min. ve dvou), atmosférická, s větším než překvapivým množstvím taktických možností a slušnou dávkou správně mířené náhody.
První hra probíhala tak, že jsme vyrazili každý na jinou stranu, a zatímco přítelkyně objevovala samé louky a jezírka, já si vyžíral zatuchlé remízky plné těch nejsilnějších „“humusáků““ (termín podle mě přiléhavější než „“strážci““. Ze všeho nejvíc mi připomínají kreveťáky z District 9). Když jsem pochopil marnost svého počínání a rozeběhl se po již vyšlapané cestičce, dometelil si to druhý dobrodruh až do citadely, dostatečně posilněn skalpy pár slabších humusoidů, a vytlouk z Kingoše duši.
Tudy cesta nevede a druhá hra už taky byla zcela o něčem jiném. Můj žlutý permoník se držel modrého kolegy jako klíště a konečně jsem pochopil ten kompetetivně kooperativní princip. Zkrátka jeden objeví slabšího humusáka a už se těší jak z jeho snadného skalpu vytluče cenné odměny, když si to tam přifrčí kolega a polovinu odměn mu správným odhadem vyfoukne před nosem. Spolupráce v pravém slova smyslu přichází v úvahu jen v extrémně vypjatých momentech kdy už fakt teče oběma do bot, ale prostor pro záškodničení v podobě správně použitých kleteb a permanentího přisírání se je všeobjímající:-) Navíc se hraje v určitých „“dvoutazích““: hráč 1 – hráč 2 – boj – hráč 2 – hráč 1 – boj – hráč 1 atd… V každém dvoutahu se toho tak dá stihnout fakt hodně a hra se ve finále přelévala z jedné strany na druhou tak dlouho…až jsme po zásluze prohráli oba. Ale morálním vítězem, tedy tím kdo soupeři hodil pod nohy poslední – klíčový klacek, jsem byl já:-)
Nechci se rouhat, ale hrozně mi to v téhle nejistotě a napětí až do konce připomíná Cyclades…
Nebýt dosti nepřehledně napsaných pravidel (samotná pravidla hry, když si to porovnáte, jsou ale jednoduchá, nepřekomplikovaná a velmi intuitivní), dal bych tady jasnou desítku. Takhle musím, chtě nechtě, půl bodíku strhnout, protože jsem poprvé (a to se hry obvykle učím z pravidel anglických a rozhodně obsáhlejších) musel vzít do ruky tužku, papír a udělat si v tom jasno černé na bílém…
A kam to zařadit? Má to skvělou atmošku, přiměřený prvek náhody (překvapivě ne v soubojích, ale v tom kam vlezete. To se ale negativně projeví jen když to hrajete špatně a snažíte se frčet na vlastní pěst), velkou interakci, hratelnost, odhaduju že i znovuhratelnost, jednoduchost a přece ne primitivnost. Dotaženost, vyladěnost…helejte se, mě to přijde skoro až geniální. Takový chytrý a vizuálně (z komerčního hlediska: bohužel) hodně originální CzechTrash:-))) Pro mě velké překvapení a gratulace autorovi…