Originální název:
Shogun
Rok vydání:
2006
Počet hráčů:
3 až 5
Věk:
Hra je určena pro dospělé hráče a pro rodiny s dětmi od 12 let.
Doba hraní:
Velmi dlouhá hra – trvá většinou více než 2 hodiny
Doporučení rodiny:
Tuto hru vám nedoporučujeme, najdou se pro vás lepší hry.
Doporučení hráče:
Určite vyzkoušejte, neměla by uniknout vaší pozornosti.
Hra založená na systému hry Wallenstein. Hráči jsou válečníci v Japonsku v 16. století. Snaží se bránit i zlepšovat pozici svého klanu. Pro úspěch nestačí ovládat co nejvíce provincií, ale také je nutno je rozvíjet stavbou hradů, chrámů a divadel.
| Míra náhody | |
|---|---|
| Počet hráčů | |
| Věk hráčů | |
| Doba hraní | |
| Počeštění | |
| Rok vydání | |
| Míra interakce | |
| Míra složitosti | |
| Míra humoru | |
| Doporučení rodiny | |
| Doporučení hráče | |
| Výrobci | |
| Autoři |
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Shogun je skvělá hra pro 3-5 hráčů ve kterém se ujímáte rolí vůdců feudálního Japonska. Na začátku si vyberete území, které ve většině případů není jednolité a následně se snažíte postupně vybudovat armády, budovat stavby (které jsou za body) a hlavně sehnat dost rýže, aby jste přežili zimu a nikdo se vám nevzbouřil. Celá hra je krásně tématicky zpracovaná. Hraní není pravidlově těžké, ale je náročné na zvolení optimální strategie. Boj je zde kapitola sama pro sebe, jelikož probíhá pomoci takzvané Battle Tower. Do věže se nasypou obě armády a podle počtu vypadnuvších kostiček se rozhodne kdo vyhraje. Ty co uvíznout ve věži čekají na další bitvy. Jednoduché a přitom skvělé. Chápu, že někomu se to nemusí líbit, ale já to zbožňuji. Za mě doporučení všem.
Výborná area control hra. Spolu se zajímavým řešením boje. Doporučuju.
Shogun hrajeme už mnoho let a vždy se rádi vracíme k dalším bitvám.
Hru mám rád. Vzhledem k délce hry, ji hraji svátečně. Postupně měním spoluhráče a tak učím hře nové a nové lidi. Nejraději ji hraji pro tu atmosféru – napětí, spojené s vhazováním kostiček do věže – vyhraju, když napadnu provincii soupeře? A potom samotné plánování – kterou provincii posílit o další mé jednotky. Stavět tam hrad či jinou budovu teď nebo později, aby ji kamarád, ovšem ve hře soupeř nezískal. Doporučuji ihned hrát „měsíční“ stranu desky a vybírat provincie. Hraji s kamarády – chlapy od 25 do 40 let. A s manželkou 🙂 Super hra.
Dobyvatelská velmi interaktivní hra s velmi originálním systémem náhody (vojáky vhazujete do věže a čekáte, kolik jich vypadne :). Hru jsem hrál v vždy v plném počtu hráčů, velmi se mi pro bojový systém a grafické zpracování líbila. Plánování akcí vyžaduje celkem komplexní přemýšlení nad hrou, proto bych řekl, že zaujme spíše zkušené hráče. Má však jednu drobnou chybu. Pro tvar japonska, které je podélné získávají hráči na krajích herního plánu docela výraznou poziční výhodu, i přesto, že se autoři pokusili propojit některé země po moři. V menším počtu hráčů jsou některé země odebrány, tak věřím že i v takových počtech je hra velmi zajímavá a napínavá. Celkově tedy hru hodnotím velmi pozitivně.
+ zajímavý bojový systém
+ grafika, plánování akcí
– nevyváženost herního plánu
hrála jsem ve třech. na mě až moc náhody tvořené věží pro boje a kartami pro dané roční období.
jinak systém je zajímaví a netradiční.A i přes tu velkou míru náhody, což mě normálně nebaví, mě hra zaujala.Docela jsme se u ní i nasmály a kamarád, který byl v Japonsku nám k tomu povyprávěl i několik zajímavých příběhů o tamějších válkách, což hře dodá věrohodnost a člověk si hned představí jak se tam ti vojácí do sebe pouští a připadá si blíže příběhu a více vtažen do hry.
Hráče co mají radši složitější hry určtě neurazí.Rodinám bych asi úplně nedoporučila.
Celkově: Výborná hra pro všechny, kteří mají rádi delší hru (přes dvě hodiny) a akceptují střední podíl náhody.
Nejlepší stránky hry:
a) Výborná atmosféra, zpracování, zábavnost i hratelnost, opravdu si zabojujete.
b)ojedinělý koncept řešení bojů pomocí věže, jde sice o podíl náhody, ale jak jinak to v bitvě bývalo, a má to v sobě i zdravý pocit risku.
c) všichni plánují akce najednou, takže jsou jen minimální prostoje.
Slabší stránky hry: Slabé stránky nemá, toto jsou jen poznámky
a) pro takto rozvitou hru až dost velký podíl náhody. Věž je jen lehko akceptovatelným riskem. Nicméně rozdělování kartiček na začátku vnáší velkou náhodu, vůbec se vám nemusí například nabídnout provincie s dostatkem rýže. Hráči tak mohou mít na začátku velmi rozdílné šance na výhru, v krajním případě dokonce velmi malé šance. Další podíl náhody je v losování pořadí akcí. Zde pro útočníka absolutně závisí na tom, zda je dříve útok, nebo posílení. Obranné posílení totiž může útok překazit.
b) pokud někdo v průběhu prvního roku neměl úspěch, často už nemá žádnou šanci ani v průběhu dalšího roku. Neexistují úplně překvapivá řešení, je to jako v realitě, bez zázemí nelze vést boj. Někdy jsme tak končili hru již v polovině, protože byl znám výsledek.
c)studium pravidel, někdy nepřesných v překladu, zabere dost úsilí, ale jde to, stojí to za to.
Poznámka: Měsíční strana herního plánu přináší, díky protáhlejší definici oblastí, více možností a příležitostí, doporučuji tuto stranu.
Hodnocení bylo provedeno na základě více než dvaceti her, většinou ve třech hráčích.
Hra je dostupná i v kamenných (specializovaných) obchodech v Praze.
Srovnání s Tikalem:
a) Shogun má větší podíl náhody
b) Shogun je výrazně delší (přes dvě hodiny), a s jeho znalostí se čas příliš nezkracuje, protože hráč zvažuje poměrně dost možností a vlivů. Tikal se zkušenými hráči se zkracuje, tak na 1.5 hodiny nebo i méně.
c) U Shoguna všichni plánují akce najednou, nejsou tam prostoje, hráč si „“neodpočine““, u Tikalu jsou tahy postupné.
d)Shogun nedává zaostávajícím hráčům další naději, Tikal ve vás ve většině případů živí až do konce naději, že můžete situaci zvrátit ve svůj prospěch.
e)Shogun vyžaduje zkušenost, člověk nezvládne všechny možnosti během jediné hry, je nutné znát trochu vlastnosti provincií, Tikal se dá zvládnout během jediné hry
f)Pravidla Shoguna jsou komplikovanější, je těžší ho nastudovat
g) obě hry mají dobré zpracování i atmosféru, Shogun ji však má ještě lepší, možná vás to dovede jako mě až k přečtení dějin Japonska daného období.
h) Podle mé zkušenosti je Tikal dražší, a nyní již obtížněji dostupný, ale lze ho sehnat, a stojí to za to.
Skvělá strategická hra, pěkné provedení hrací desky, suprové řešení soubojů v bitevní věži. Bohužel, co pochválit nemůžu je český překlad pravidel, který je až příliš stručný a bez jakýchkoliv barevných obrázkových příkladů – dá dost času, než se hra dobře pochopí.
Hru mám přibližně 3 měsíce a vlastně už od první hry doma nehrajeme nic jiného. Převážnou většinu z asi 30ti odehraných her jsme hráli ve třech, výjimečně ve čtyrech hráčích. Nějaký znatelný vliv na hratelnost to nemělo. Co se týká pravídel a vlastního hraní je dost popsáno v předchozích recenzích, mohu je jen potvrdit. Ohledně mého osobního dojmu, je to asi jediná hra, kde mě po dohrání opravdu nevadí kolikátý jsem skončil. Dojem ze samotného hraní je velice uspokojující už sám o sobě. Hra má několik velmi vydařených stránek, například systém rozhodování bitev ve speciální věži, grafiku herního plánu i veškerého materiálu, či třeba velmi výstižné bodování všecho podstatného co jste odehráli. Ale na mě nejlépe působí plánování všech akcí v každém ročním období. Plánují totiž všichni současně, nikdo na nikoho nečeká a je opravdu velmi působivé vidět svou strategii ležet před sebou na plánovací kartě v konfrontaci s dílem soupeřů. Vím, že je zřejmě ještě velmi brzy, ale pro mě už Shogun zřejmě zůstane hrou tohoto roku a zařadí se po bok mých nejoblíbenějších což jsou Funkenschlag a Caylus.
Velmi vydařená hra. Vychází ze hry Wallenstein – zachovává herní systém, drobnými úpravami ho doplňuje. Shogun je výborně graficky zpracovaný.
Hra vás tentokrát zavede do bouřlivého 16. století v Japonsku, kde tehdy mezi sebou válčilo několik klanů o nadvládu nad Japonskem. Hráči představují velitele těchto klanů, snaží se udržovat vliv na svých územích a rozšiřovat ho na další provincie. Přitom ale nesmí zapomínat na rozvoj své říše – stavět hrady, chrámy, divadla a postarat se o dostatečné množství zásob. Jen ten nejúspěšnější vůdce se může stát Shogunem – nejvyšším velitelem japonského císařství a faktickým vládcem celé říše.
Představení hry, srovnání s předchůdcem (Wallenstein) a pravidla naleznete na https://deskovehry.blogspot.com/2006/12/pedstaven-hry-shogun.html
Recenzi píšu po dvou partiích hry, takže neznám všechny nuance, ale to nevadí. Shogun je předělávkou hry Wallenstein (Valdštejn), se kterou jsem neměl tu čest, ale na BoardGameGeek najdete i komplexní srovnání těchto dvou her. Stručně řečeno, Valdštejna přesunuli z Evropy do Japonska a několik věcí vylepšili.
Hned v úvodu máte na výběr, zda budete hrát sluneční nebo měsíční variantu hry – hrací deska je oboustranná a nabízí tím vlastně dvě různé hrací plochy. Shogun se hraje zřejmě stejně, jako Valdštejn, tedy že odehráváte dva kalendářní roky, v každém čtyři roční období. Během jara, léta a podzimu se staráte o své provincie, případně pomocí svých armád usilujete i o provincie soupeřovy, nebo provincie dosud neobsazené. Své provincie řídíte pomocí deseti akcí, které máte pro každé roční období. Pro zimní období se znažíte získat během roku maximum rýže, abyste uživili své armády, jinak se vzbouří a případně i pomřou. Potřebujete také truhly s penězi, aby bylo za co nakupovat armády a hlavně stavět tři typy budov, které Vám dvakrát za hru (v zimě, tj. v bodovacím kole) přinesou kýžené vítězné body.
Souboje probíhají ve speciální věži, která je opravdu unikátní a zajistí hře jistý prvek „“náhody““. Bojující armády vhodíte do věže a vypadne Vám často jiný počet/poměr armád, než jste vhodili, protože věž některé aktuálně vhozené armády zadrží a jiné dříve vhozené naopak vypustí. Náhodu dávám do uvozovek proto, že kdo má příslušné paměťové kapacity, může si pamatovat, co bylo vhozeno a jaká je pravděpodobnost, že zadržené armády vypadnou teď. Kdo příslušnou paměťovou kapacitu nemá, může (jako já) sledovat alespoň těsně předcházející boje ve věži, které dostatečně napoví, které armády ve věži uvízly. Já tento prvek velmi vítám, zohledňuje svým způsobem realitu, kdy i menší armáda může porazit armádu početně větší – můžeme nad tím uvažovat jako o „“skvěle vycvičené armádě““, „“posilách““ apod. Na druhou stranu, když je na Vaší straně deset armád a na soupeřově se krčí jen dejme tomu dvě, jdete samozřejmě do téměř jistého vítězství, atp.
Svou roli ve hře mají i sedláci, kteří se bouří, když jim z provincií berete rýži, kterou potřebujete na zimu pro své armády, nebo truhly, které potřebujete na nákup armád a stavění hradů, chrámů a divadel. Naopak, pokud si je neznepřátelíte daněmi (rýže, truhly), tak se k Vám přidají při boji proti soupeřovým armádám, které útočí na Vaše provincie.
Jak už jsem zmínil, ve hře se boduje dvakrát, vždy v zimě, která je určena právě k bodování a nic jiného se v ní neděje. Body dostanete za počet Vámi ovládaných provincií, za počet Vámi vlastněných budov a také za nadvládu v počtu druhů staveb v jednotlivých regionech, na které je mapa středního Japonska rozdělena. Hodnocení za obě zimy se na konci hry sečtou a daimjó (místodržitel, tj. hráč) s nejvyšším počtem se stává Shogunem!
Hra nám v pěti lidech trvala čtyři a půl hodiny, což není málo, ale myslím, že za celou dobu se nikdo nenudil. Prakticky po celou hru hrají všichni, nečeká se na odehrání jiného hráče – při plánování akcí v každém ročním období má někdo naplánováno dříve, než ostatní, ale čekání na zbylé hráče je dobré vyplnit dopilováním vlastních plánu a nezřídka díky tomuto „“čekání““ opravíte svou strategii a jste rádi, že jste ten čas měli.
Herní materiál včetně hrací desky je opravdu krásný a kvalitní, příznivci papíru a dřeva nebudou zklamáni.
Já ke hře pouštím japonskou hudbu a podávám čaj, což dodá tu správnou atmosféru. Pro ortodoxní hráče doporučuji manipulaci armádami pomocí japonských jídelních hůlek a saké místo čaje :o)
Hru hodnotím jako středně obtížnou a výborně hratelnou, což je pro mě ideální kombinace.