Pokračujeme v tématu hodnocení her 3. částí článku od Aleše. V první části dospěl k filosofickému závěru, že najít opravdu „blbou“ hru je těžké. Ve druhé části hledal odpověď na otázku, zda je některý z důvodů natolik objektivní, že si hra zaslouží nejnižší hodnocení. V dnešním článku rozvíjí téma recenzování her a překonávání jejich úskalí.
Objektivní velikáni
Dalším možným přístupem k psaní recenzí je objektivní postoj novináře. Jsem dalek se pouštět do debaty o vůbec teoretické možnosti něco zkoumat z perspektivy nezatížené vlastním vědomím. Mám na mysli přístup, kdy hodnocení leží především v otěžích nadhledu, který prověří funkčnost použitých herních prvků a principů. Kvalitu napsaných pravidel. Hladkost průběhu hry. Přístupnost cílové a věkové skupině.
Zní to stroze, ale obdivuji ty, co takové recenze umí napsat a zároveň do nich promítnout svůj vlastní styl. Neznamená to, že se autor zbavuje odpovědnosti za finální osobní hodnocení. Ani se nemusí vyhýbat vlastním zážitkům a zkušenostem. Umí ale především vyzvednou obecné aspekty a čtenář sám musí odhadnout, zda je popsaná deskoherní záležitost jeho šálkem čaje či nikoliv.
Udělené puntíky, čísla či hvězdy poskytují zejména informaci o kategorii, kam lze hru v rámci širokého portfolia zařadit. Zde se možná dva přístupy rozchází v tom, jak recenzi číst. Hvězdičky korektní objektivně založené povahy napovídají, zda má čtenář investovat čas do přečtení celé recenze, aby se dozvěděl detaily a podrobnosti. Následně se vrhl do nejbližší speciálky, z které bude šťastně vláčet novou papundeklovou krabici.
Recenze anarchistů a emocionálně labilních autorů je možná vhodné číst s tím, že se podíváte na jméno a čtením recenzí postupně zjišťujete, do jaké míry jste s daným individuem kompatibilní. Zda to, co se líbí jemu, stojí za koupi, nebo to minete právě proto, že oplývá u dané hry superlativy. Hvězdičky slouží pouze k rychlé orientaci, kam si novinář dotyčný deskoherní subjekt zařadil.
Prostě články
Krásným příkladem jsou dětské hry. V loňském roce se vydavatelé v České republice snažili a vyšlo nemálo hezkých kousků pro menší děti. Přesto nemám pocit, že by se recenzenti po hrách pro věk tři, čtyři plus vrhali žraločími zuby a snažili se je rozcupovat na kousky.
Dává však smysl – právě spíše objektivně – o hezkých hrách informovat, aniž by bylo vždy nutné hrát si na kata.
Atom vodíku, atom helia
Všechny předchozí úvahy brali v potaz hodnocení jedné jediné hry. Stejně jako když se student teoretické fyziky vrhne od atomu vodíku na něco komplexnějšího, tak se nám situace kolem hodnocení vybarví v celém spektru, pokud začneme vrtat do srovnání deskových her mezi sebou.
Pokud někdo čte stejnou šnečí rychlostí jako já, má o zábavu na odpoledne postaráno, vrhne-li se do pročtení recenzí deseti zmíněných hypotetických her. Puntíky jsou prostě puntíky. Kdo by se v dané situaci babral s pročítáním názorů recenzenta, které čpí zaujatostí a výjevy vlastních emocí?
Čísla snadno vypucují ostny a růžky, které složité deskovky mohou vystrkovat. Snadno jednoduchou hříčku vystaví ve světle reflektorů a zmatou nadšeného hltače pravidel zvících desítek stran. Slovní recenze je samozřejmě k nezaplacení a dává nepoměrně lepší představu, do čeho chceme investovat čas i finance.
V poslední 4. části se Aleš bude věnovat hodnocení her pomocí různých anket a cen.