Originální název:
Saboteur
Rok vydání:
2004
Počet hráčů:
3 až 10
Věk:
Hra je určena pro dospělé hráče a pro rodiny s dětmi od 8 let.
Doba hraní:
Krátká hra – do 30 minut
Sabotér je karetní hra, kterou si zahrajete až v 10 hráčích. Hráči mají skryté role. Jedni představují trpaslíky-zlatokopy, kteří se snaží prokopat cestu k pokladu. Druzí jejich snahu sabotují, kladou zlatokopům do cesty překážky. Zlato získají ti úspěšnější.
| Počet hráčů | |
|---|---|
| Věk hráčů | |
| Doba hraní | |
| Počeštění | |
| Rok vydání | |
| Míra složitosti | |
| Výrobci | |
| Autoři | |
| Hra/Rozšíření |
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Jednoduchá hra se skrytými rolemi, rozhodně lepší hrát ve více hráčích kdy je šance na více sabotérů. Jinak se snadno odhalí, odstavíte ho od škození a je po zábavě.
O co jde v této hře? No přece o sabotování a o zlatě. Ve hře hrajete za skryté role podle kterých máte za úkol najít zlato nebo zabránit v jeho nalezení. Hledání i bránění provádíte stavěním tunelů až k zlatu a nebo alespoň někam mimo stůl.
Hra se hodí jak pro malé tak i dospělé. Kdy u dospělých dochází ke chvílím kdy opravdu si nejste jist kdo hraje s kým a tak nakonec všichni skončí s rozbitým nářadím, čímž se zabrání stavění cest.
Hra je vyrovnaná ze obě strany. Jednoduchá na pochopení i naučení. Dlouhodobě hratelná kdekoliv kam se vám vleze na alespoň možnost vyskládat osmkrát sedm karet.
Jedna z dalších her, které v našem arzenálu řadíme mezi „rychlovky“ (Hry, které jsme v naší sestavě schopni dohrát do jedné hodiny). Jednoduchý princip, „dokopat“ se pomocí karet až k valounu zlata komplikuje Sabotér, který se snaží všem zlatokopům jejich snahy překazit.
Hru zvládnou i děti, avšak pobaví i dospělé. Opět se mi potvrdilo nepsané pravidlo, že záleží na tom, s kým hrajete. Když jsem hrál v kolektivu s hráči, kteří nad hrou moc nepřemýšleli, tak měla hra většinou rychlý a předvídatelný konec, což mě nikdy moc netěšilo. Naopak v sestavě, kde hráči trochu zauvažovali nad děním ve hře, vznikaly krásné a nepředvídatelné situace a celková atmosféra byla lepší.
Tak či tak, jako vyklusávačka po náročných hrách super.
dnes dcera koupila hru saboter hralo nas 7 hraču a je to velice dobra hra 😀
Hra, která mě vůbec ničím nezaujala, prostě přikládáte dílky a to je asi tak vše. Za více slov to nestojí.
Sabotér je docela dobrá a zábavná party hra, která asi těžko zaujme někoho, kdo si chce zahrát alespoň trošku náročnější hru. Nejdůležitější v této hře je umět působit přesvědčivě. Hráč, pokud chce vyhrát, musí být hodně výřečný, nebo působit dojmem neviňátka. Zábavnost se zvyšuje úměrně s větším počtem hráčů.
Sabotér je poměrně svižná karetní hra, ve které hráči představují jakési permoníky, kteří pomocí tunelů se snaží vytěžit co nejvíce drahých kovů. Všichni hráči hrají zdánlivě dohromady, ale potíž je v tom, že 1-2 mohou býti sabotéři a těm jde o to, aby se celá akce nepovedla a tunely se nedostavěly, jak mají. Hra má snadná pravidla, herní tah spočívá pouze v zahrání jedné karty a nalíznutí karty nové. Časová náročnost je dle našich zkušeností tak do 30 minut. Vhodné i pro menší hráče, pro náročnější deskaře možná příliš jednoduché.
Sabotér je oddechovka, která neurazí, ale zkušenější hráče asi ani nijak extra nenadchne. Tím, že se dá hrát až v 10 lidech, je ideální startovní hrou na chatu nebo na návštěvu. Hráli jsme s dospělými i s dětmi, u druhé skupinky bodovala více – není třeba přemýšlet a blafovat třeba jako v Bangu nebo v Citadele, kdo je kdo je jasné celkem rychle a pak už je to hlavně o tom, jaké máš v ruce karty (i když občas byl problém v tom, že děti nedokázaly odhadnout, kdo je sabotér a kdo trpaslík). Jelikož máme vlastní děti ještě hodně malé, Sabotér u nás spíš leží ve skříni, občas ho sice oprášíme s kamarády, ale jinak čeká, až nám drobotina trochu odroste.
Hra pro hodně lidí, kterou můžeš hrát v hospodě a nemusíš nad ní vůbec přemýšlet.
Sabotér
„“oddechovka““ po náročném dni. Zajímavá hra to byla, než jsme si pořídili Bang!
Myšlenka hezká, jednoduchá pravidla, časově nenáročná, dá se hrát i s menšíma dětma – aby se děti trochu snažili přemýšlet a dospělí si odpočinuli. Z tohoto důvodu dávám trojku.
Je to hra pro mladší hráče, aby se při ní učili přemýšlet. A tam je jedno, jaký je počet hráčů. (když se to ale naučí, půjdou na jinou pokročilejší hru) Pro dospělé je to zajímavé ve chvíli, kdy hrají čtyři hráči ve složení 2-2; pět hráčů ve složení 3-2; a vícero hráčích. Jakmile je rozdíl dvou trpaslíků, sabotéři nemají šanci. Vesměs ji pak nemají i trpaslíci při zhodném počtu trpaslíků i sabetérů. Nejlepší je to v sestavě 3-2 nebo 4-3, ale i 4-2. Relativně brzy se totiž dobere hromádka a záleží skutečně na tom, jak si trpaslíci dokáží vzájemně „“vypomoct““ – či už stavěním, alebo vzájemným osvobozováním anebo poškozováním sabotérů.
Před měsícem jsem si pořídil sabotér 2, a to už je takové lepší zpestření. Zatím jsem u toho četl jenom pravidla, takže za nějakou dobu se dočkáte recenze i toho.
Tuto hru si občas zahrajeme s našimi sousedy ve čtyřech a to průměrně tak jednou z dvaceti návštěv. Je to dáno tím, že hra je skutečně celkem nezábavná. Myšlenkou a záměrem hry je blafování, ovšem je to trochu nedomyšleno. Zájem na blafování má pouze sabotér a ten může blafovat skutečně chviličku, jinak velice rychle zjistí, že už je příliš pozdě na to zastavit trpaslíky. Takže v zásadě se hra vyvíjí tak, že je od začátku jasné kdo je kdo a k výhře/prohře významně pomáhá náhoda ve formě tahání blokovacích či bouracích karet (za předpokladu, že počet sabotérů vůči počtu trpaslíků je vyrovnaný). Karet s mapami je ve hře příliš mnoho, takže trpaslíci si vždy jednoznačně ověří, kam za zlatým nugetem. Záměrem autora hry bylo asi také to, aby se před cílem trpaslíci prali o vyhrané nugety, kdy vítěz má právo vybrat si největší počet bodů. Ve výsledku však trpaslíci raději nehledí na to, který z nich nugetu vykope a jsou rádi, že jí vykope kterýkoliv z nich než aby kvůli vzájemnému handrkování darovali body sabotérům. Z toho pak vyplývá systém rozdělování vítězných bodů zcela nesmyslný. Sabotér je taková nenáročná rychlovka pro ty, co chtějí po dvaceti hrách kanasty nějakou změnu a nevadí jim, že jsou i zábavnější (a přitom stejně jednoduché) karetní hry (např. 6 bere!)
Po několika desítkách her můžu říct, že hra má dost odlišné vyznění v závislosti na počtu sabotérů a trpaslíků. Pro mě je jednoznačně nejzábavnější být sabotér, který ale má šanci.
Nejčastěji jsme hráli doma ve čtyřech, kdeje 0-1 sabotér a 3-4 trpaslíci. Samotný sabotér proti třem nemá prakticky šanci. Kdo si pak ve čtyřech vylosuje sabotéra, není ze hry moc nadšený.
Pak jsme ale na dovolenou jeli jen s jednou dcerou a hráli jsme hru ve třech, kde může být 0-1 sabotér a 2-3 trpaslíci. Když je jeden sabotér a nejdou mu úplně špatné karty, tak je hra celkem vyvážená a sabotérovi se celkem daří jeho „“špinavá““ práce. Musím říct, že na základě hraní ve čtyřech hráčích bych dal tři a možná ještě méně hvězdiček, ale hraní ve třech mě přimělo dát 3,5.
Párkrát jsme hráli i ve více lidech (v pěti a šesti) a i když se jinde můžete dočíst, že v pěti je to nejlepší, tak mě se moc nezdálo. Je to dáno asi ale malým počtem her. Tam může být sabotérů 1-2. Pokud jsou 2 proti třem, je to vyrovnaná, pokud je ale sám proti čtyřem, nemá sabotér moc šancí.
Takže já hlasuju za tři hráče.
Pak bych ještě dodal, že hru hrajeme s dětmi, což je OK, ale neumím si ji moc představit jen mezi dospělými.
Tato hra je celkem zábavná, hraje-li vás alespoň pět. Pravidla jsou ale dosti nedomyšlená a jejich český překlad nechává možnost dvojího výkladu u dost podstatných věcí. Na večírek s partou kamarádů ji mohu s klidným svědomím doporučit, hledáte-li ale lepší a tvárnější hru, zkuste raději Bang! – je sice složitější, ale mnohem, mnohem zábavnější.
Hra mi nepřijde moc zábavná, i když z mnoha stran jsem na ni slyšel kladné ohlasy. Především mi přišlo, že jde velice brzy poznat, kdo je zaškodník, a kdo ne. Po odhalení byla už hra celkem nudná. Nemyslím jsi, že bych ji hrál se „“špatnými hráči““. Prostě se to nějak nerozjelo. Asi jsem udělal při hraní chybu. Pokud máte nějakou doubrou radu jak hru zlepšit jsem s ní. 🙂
Ve větším počtu lidí je tato hra dost hustá (zábavná). Jde o boj dvou stran – trpaslíků zlatokopů a trpaslíků sabotérů. Na začátku ovšem nevíte, kdo je kdo. Sabotéři (kterých je pochopitelně méně) škodí všem a lámou nářadí, kutají špatným směrem, atd. Zlatokopové se chtějí dostat ke zlatu a bojují mezi sebou, protože kdo se k němu dostane první má zlata nejvíc,…
I když je jasné, že se srovnání s Bangem nevyhneme, začněme stručným popisem herních mechanismů.
Parta trpaslíků se vydala kopat poklad. Jsou mezi nimi ovšem sabotéři, kteří se naopak snaží práci „“hodných““ trpaslíků co nejvíce ztížit. A tak vytvářejí slepé cestičky, kopou špatným směrem či dokonce způsobují závaly. Hodní trpaslíci si ovšem nenechají nic líbit a sabotérům rozbíjejí nářadí, bez kterého nelze kopat. Sabotéři jim ovšem oplácejí stejnou mincí. Na začátku hry nikdo neví, kdo je kdo, takže dochází k situacím, že si navzájem škodí hráči, kteří hrají spolu. Uplatní se zde tedy i blufování.
Hráč, který je na tahu, zahraje jednu kartu a dolízne si místo ní náhradu. Většinou pomocí karet buduje cestu směrem k pokladu (případně zahradit cestu kartou se slepou uličkou), může však i zahrát akční kartu. Třetí možností je kartu odhodit, a to ji tajně.
Akční karty jsou několika druhů. Kterémukoliv trpaslíkovi lze rozbít příslušenství (krumpáč, vozík či lucerna), bez kterého nelze kopat cestičky (takový trpaslík pak může zahrát jen akční karty). Jinými akčními kartami lze rozbité příslušenství opravit (sobě i jinému trpaslíkovi). Pomocí mapy se lze tajně podívat na jednu ze tří cílových karet, zda tam je umístěn poklad. A konečně zával odstraňuje ze hry jednu kartu s již postavenou cestou. Tuto nejmocnější kartu ve hře mohou použít jak sabotéři (přerušení cesty těsně před dosažením cíle), tak hodní trpaslíci (odstranění slepé cesty).
Hra končí v okamžiku, kdy je nalezeno zlato (pak vyhrávají hodní trpaslíci) nebo když dojdou karty (pak vyhrávají sabotéři). Hodní trpaslíci si v případě výhry rozdělí poklad, jehož výše není známa předem. Hráč, který položil poslední kartu a zajistil tak hodným trpaslíkům vítězství, má právo prvního výběru a získává tak nejvíce zlata – to může být u pokročilejších hráčů zdrojem taktizování. Hraje se celkově na tři kola, při každém se samozřejmě role losují znovu. Vítězí ten hráč, který má po třech kolech největší počet zlatých valounů.
Sabotéři mají s Bangem mnoho společného – jedná se o karetní hru pro větší počet hráčů (v Bangu až 7, u Sabotérů dokonce až 10), kde proti sobě bojují skupiny, nicméně na začátku hry nikdo neví, kdo je kdo, a teprve podle průběhu hry lze odhalit své protihráče. Blufování má i zde nedílné místo, i když zdaleka ne v takovém rozsahu jako v Bangu. Sabotérům totiž většinou nezbývá jiná možnost než škodit od začátku, neboť se může stát, že pokud kolo či dvě taktizují a tváří se neutrálně, nestihnou už převahu hodných trpaslíků zablokovat (zvlášť v případě většího počtu hráčů).
Hra není příliš vyvážená, ve většině her vyhrávají hodní trpaslíci, což může být pro sabotéry frustrující (zvlášť když se může stát, že je ve hře pouze jeden sabotér – pak jsou jeho šance docela malé). Na druhou stranu tak obvykle vítězí většina hráčů u stolu. Pokud se ovšem sabotérům daří, je hra zajímavá a napínavá až do poslední chvíle.
Hra je poměrně svižná, tři kola se dají odehrát během půl až tři čtvrtě hodiny, takže nebývá výjimkou, že se za večer odehraje her několik. Oproti Bangu mají Sabotéři výrazně jednodušší pravidla, která se dají vysvětlit za pět minut a začátečník může plnohodnotně hrát již první hru. Nemůže se stát, že by se hra výrazně protáhla, ani nenastane situace, že je některý hráč již ze hry a jen smutně sleduje dohrávku (jako u Bangu). Hra je hratelná i při velkém počtu hráčů (10), nicméně by měli (jako u Bangu) všichni dávat pozor, jak kdo hrál, komu co polámal či na kterou cílovou kartu se díval.
Na druhou stranu mají Sabotéři přece jen méně herních mechanismů a možností než Bang a tak mohou někomu připadat příliš jednodušší. Ve většině her je rozložení rolí jasné již po několika kolech a pak záleží jen na náhodě (na kartách, které mají hráči k dispozici), jestli se sabotérům podaří jejich škodící záměr či ne. Hodní trpaslíci mohou ze začátku bez přemýšlení kopat cestu vpřed a teprve podle škodících tahů sabotérů začít zahrávat akční karty.
Nicméně pro začátečníky jsou Sabotéři ideální – mám to prakticky ověřeno na letních i zimních pobytech, kde není čas na dlouhé vysvětlování pravidel, zato se tam obvykle sejde větší počet lidí ochotných si něco zahrát. Pokud tedy hledáte zábavnou karetní hru pro větší počet hráčů bez přílišného přemýšlení a taktizování, jsou Sabotéři dobrou volbou.