Popis
Píše se rok 1672. Třicet pirátů uvězněných v pevnosti Cartagena se chystá k útěku. Do té doby se to nikomu nepodařilo. A hle! Jeden z nejslavnějších úniků v historii se vydařil. Říká se, že nedlouho po tomto neuvěřitelném kousku, se začala hrát stolní hra na oslavu této události. Rychlejší verze, orientovaná více na náhodu, se stala populární na Jamajce, zatímco pomalejší verze, orientovaná více na umění a dovednosti hráčů, se začala hrát na ostrově Tortuga. Proto i my vám nabízíme dvě verze hry: „Jamajka“ s větším podílem náhody a „Tortuga“ založená hlavně na dovednostech hráčů. Jediným rozdílem v obou verzích je podle pravidel uvedených dále způsob držení karet v ruce a rozložení balíčku karet. A nyní hurá z pevnosti Cartagena!
Nová edice od Piatniku (2017) obsahuje i variantu úniku z ostrova, a navíc také rozšíření Karibská čarodějnice a Kapitán Morgan:
Pěkná a nenáročná hra i pro málo zkušené hráče.
Pěkná hra s neotřelým herním mechanismem. Jako oddechovka ve verzi s větším podílem náhody pro hraní s dětmi a strategická pro zkušenější hráče. Hra má rychlý spád, je nenáročná na prostor.
+ originální herní mechanismus
+ jednoduchá pravidla
– nevydržíte hrát celé odpoledne
Hra Cartagena představuje útěk námořníků z vězení chodbou do lodi. Je to hra celkem abstraktní, máte svých 6 námožníků a karty, které vám umožňují pohyb po symbolech v chodbě. Ve svém tahu děláte tři pohyby, je na vás, jestli všechny jedním námořníkem nebo více a jestli ustoupit (získat karty) nebo jít dopředu (zahrát kartu). Kdo první dostane všechny své námořníky do lodě, vyhrává. Na Cartageně se mi líbí jednoduchost pravidel, možnost hrát odkrytou, taktickou variantu (tu mám raději) nebo skrytou, více náhodnou. Hra je pokaždé jiná, protože jinak chodí hráčům karty a lze změnit i vzhled chodby. Ač vzhledem jednoduchá hra, opravdu pěkná strategie, ve které záleží na každém hráči. Proto je dobré, aby hráči byli na podobné úrovni. Často je to napětí až do úplného konce.
Hra má docela spád a je u ní legrace. Má zase trochu jiný princip než ostatní hry. Cena je dobrá, ze zpracování taky nebolí oči. Hře není co vytknout, jen by měli u stolu hrát zhruba vyrovnaní hráči. Cartagena chytne a nikdy nehraju jen jednu hru.
Cartagena je hra pro širokou škálu příležitostí, nejvíce vynikne v případě, že hledáte pravidly jednoduchou hru pro velký počet rozdílně zkušených hráčů při které se nebude nikdo nudit. Hráči představují piráty, kteří unikají podzemní chodbou z vězení. Zajímavým aspektem hry je to, že není jasné kdy je dobré, začít vyhrávat, protože v případě, že napřete síly příliš brzo a špatným způsobem, pomůžete tím svým soupeřům.
Cartagena je vězení které se nachází na skalnatém ostrově a v dobách kdy ještě fungovalo mělo pověst pevnosti ze které se nedá uniknout – dnes se jedná už je o atrakci pro turisty. Hra připomína hristorku z roku 1672, kdy se skupince vězňů podařilo uprchnout podzemním tunelem, s pomocí loďky. Myslím, že jich bylo sedm – ne 30 jak se píše v pravidlech a ani s tou úspěšností to ve skutečnosti nebylo asi tak jednoduché. O uprchlících nikdo nidky více neslyšel, což může znamenat nejen úpěšné završení akce. Ale to už je jiná historka.
Každý z hráčů představuje skupinu šesti pirátů, kteří musí projít podzemním tunelem k loďce, dřéve než se to podaří jiné skupině. Pro postup vpřed se používají karty, se symboly odpovédajícími symbolům na jednotlivých polích plánu – podzemní chodby. Při zahrání karty hráč postoupí na nejbližší VOLNÉ pole s tímto symbolem. Toto pravidlo je jádrem celé hry. Tím, že na pole postoupíte přestává být volné a hráči za vámi mají ulehčený postup vpřed – pokud mají ovšem kartu s odpovídajícím symbolem. Karty se nedolízávají automaticky, získáváte je tím, že pohnete některou svou figurkou nazpátek na nejbližší obsazené pole. Na poli však smí být maximálně 3 figurky, takže se vracíte na políčko kde je jedna nebo dvě figurky. Podle toho si také vezmete jednu nebo dvě karty.
Hra se dá hrát ve dvou verzích – se zakrytými a odkrytými kartami, podle toho jak velou chcete aby náhoda hrála roli. Ve verzi s odkrytými kartami je dokonce odkryto i prvních 12 karet lízacího balíku, takže si své tahy můžete naplánovat relativně slušně předem a hravně máte dobrou informaci o tom čím soupeřům pomůžete a čím jim můžete uškodit.
Hra se dá hrát na více úrovních podle vyspělosti a chuti hráčů, což ji činí přitažlivou. V případě že se chcete spíš bavit, nebo hrají menší děti, lze ji pojímat jako člověče nezlob se s malým podílem náhody zkombinované s pexesem a hrou na postřeh kdo objeví který symbol v danou chvíli umožní jít nejdále. V případě že chcete nad hrou hodně dumat, stává se z ní netriviální strategický problém. Jistě má svůj podíl náhoda, ale vzhledem k tomu že vidíte co je v balíku a můžete přímo ovlivnit kdy a kolik karet budete brát, tak to není tak moc velké ovlivnění. Pro dobrou hru je nutno sledovat všechny soupeře a kazit jim jejich možnosti, nebo jim je naopak podsunovat, v přépadě, že bude tímto způsobenýtah výhodný i pro vás. Pokud budete takto „“pomáhat““ postupně více hráčům a pokaždé se vám podaří z toho nšco vytěžit, vítězství je vaše.
Na hře oceňuji naprostou jednoduchost pravidel, které nicměně nechávají velký prostor pro hraní, ať už jste se rozhodli ke hře přistoupit jakkoli.
Autor: http://www.hrejsi.cz
Hráči se pokouší uprchnout vykopaným tunelem z věznice Cartagena. Ke svému útěku využívají karty se symboly odpovídajícími symbolům vyskytujícím se na hracím plánu. Hráč má v rámci tahu možnost provést až tři pohyby libovolným počtem svých figurek (no jasně že maximálně třema:-). Dopředu postupuje hráč vykládáním karet, ale jak praví staré přísloví – spěchej pomalu, takže chci-li si opčas karty doplnit (někdy i musím:-), tak mi nezbývá než se pro ně vrátit.
Hra má dvě varianty. Lehčí, s kartama v ruce, bych doporučoval tak akorát pro menší děti (6 až 8 let; nebo pokud máte tak malý stůl, že by jste se na něj s vyloženými kartami nevešli:-). To víte já mám radši hry u kterých se přemýšlí přeci jen o trochu více. No a pak je tu varianta obtížnější a to je ta s kartami na stole (čiliže hráči si do karet vidí a dokonce vidí i karty, které si mohou dobírat). To už je jiná kávička. Náhody nám výrazně ubývá a naopak se zvětšuje prostor pro taktizování. Vcelku příjemná hra na zabití volného odpoledne.Akorát když to hrajeme ve dvou tak pravidelně někdo (přiznávám většinou já) zůstane viset. To víte spěchám rychle kupředu a jednu figurku zapomenu vzadu. Karty mi dojdou a zacouvat nemám kam, všichni už jsou na lodi, jen ta jedna figurka!?! V pravidlech o tom není ani zmínka, my to hrajeme tak, že místo normálního tahu zacouvám o jedno pole (ale opravdu jen když mám tu jednu jedinou figurku která nemá ke komu couvat) a doberu si jednu kartu. No a jak jsem tak zjišťoval po kamarádech gamblerech, tak to vypadá, že v případě, kdy se nemohu pohnout (nemám kartu ani kam zacouvat) tak jsem prohrál. Zatím se mi nepodařilo zjistit jestli je to způsobeno tou hrou samotnou, nebo tím jak jí hraju. Ale s tímto problémem jsem se doposud setkal jen při hře ve dvou hráčích, tak já nevim (že by to bylo tou hrou?:-).
Hra z roku 2000, která obstála v konkurenci nových her a byla nominována na Spiel des Jahres. Její autor Leo Colovini nepatří k žádným začátečníkům a v Cartageně nabízí hru jednoduchou na pochopení ale nelehkou na hraní. Hru, která je zajímavá stejně tak ve dvou jako i ve více hráčích (maximálně 6). Dle mého názoru je ideálním počtem 3 až 5 hráčů.
Hra má na můj vkus až příliš dětsky provedený hrací plán a karty. Hrací plán se skládá s několika segmentů, které se mohou při každé hře měnit, a tím je každá nová hra originální.
Herní systém je velmi jednoduchý a umožní Vám první partii zahrát během několika minut. Na kartách je šest druhů symbolů, které se opakují i na hracím plánu. Cílem hry je provést svých 6 pirátů chodbou z pevnosti Cartagena do loďky. Komu se to podaří jako prvnímu, vyhrává a hra končí. Dopředu se hráči pohybují pomocí karet, které zahrají – a to vždy na nejbližší volný symbol na hracím plánu. Karty by mi ale velmi rychle došli, takže se v rámci svého tahu mohu vrátit některou svoji figurkou na nejbližší obsazené místo dozadu a posbírat za to jednu nebo dvě nové karty.
Důležitými prvky ve hře je dobré načasování při hraní karet a dobré portfolio karet v ruce. Pokud se totiž nechám unést snadným vedením ve hře, dojdou mi velmi rychle karty a moje role je poté značně pasivní. Vhodným posečkáním na zahrání správné karty se totiž mohu dostat velmi rychle i přes celý hrací plán až do cíle.
Pravidla umožňují hrát hru ve dvou verzích – více náhodná a více strategická. Ta první je spíše zaměřená na děti, protože v ní náhoda hraje rozhodující roli. Již mírně zkušenějším hráčům základní verzi vůbec nedoporučuji. Pokročilá se od základní liší tím, že se hraje s otevřenými kartami, a to jak těmi v ruce, tak těmi ze kterých si hráči dobírají. Tato verze umožňuje mnohem více taktizovat a předvídat kroky ostatních hráčů.
A celkové hodnocení? Ačkoli vzhled hry je spíše dětský a systém hry velmi jednoduchý, mohu hru jenom doporučit. Zvláště vhodná bude pro nepříliš zkušené hráče díky svému velmi jednoduchému mechanismu.