Hrajeme.cz
DomůKatalog herPárty hraČerné historky 1

Černé historky 1

Originální název:
Black Stories
Rok vydání:
2004
Počet hráčů:
2 až 20
Věk:
Hra je určena pro dospělé hráče a pro rodiny s dětmi od 12 let.
Doba hraní:
Krátká hra do 20 minut
Doporučení rodiny:
Určitě vyzkoušejte, neměla by uniknout vaší pozornosti.
Doporučení hráče:
Není známo nebo nedokážeme zařadit.

Katalogové číslo: 12590 Kategorie: Štítky: ,

Popis

50 černých historek, 31 zločinů, 49 mrtvol, 11 vražd, 12 sebevražd a jedno otrávené jídlo. Jak se to vše mohlo stát? Černé historky jsou zapeklité, morbidní a mysteriózní záhady pro teenagery a dospělé s jakýmkoliv vztahem k hrám. Hráči se snaží zrekonstruovat celou historku pomocí otázek, na které jim moderátor odpovídá pouze „ano“ nebo „ne“. Strašidelná hra na jakoukoliv párty, k vodě nebo třeba na cestu autem.

 

Černé historky 1 lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

Další informace

Počet hráčů

Věk hráčů

Doba hraní

Počeštění

Rok vydání

Míra náhody

Míra interakce

Míra složitosti

Míra humoru

Doporučení rodiny

Doporučení hráče

Výrobci

,

Autoři

Hra/Rozšíření

Pravidla:

Odkazy:

Recenze

  1. Frankie

    Cerne historky jsou vzdy super, nejlepsi z barev.

  2. Cermakov1

    Vyzkoušeli jsme jednou, nezaujala

  3. spartik

    Jako oddychovka jednou za rok a s dětmi, aby to byla sranda.

  4. Meeshab

    Dlouhá cesta autem? Dlouhý výlet? Zpožděné letadlo? Večer pod stanem? Tohle všechno jsou situace, kdy taháme černé historky a hrajeme jako o život. Děti zapomenou, že mají šlapat, popřípadě se přestanou na každém kilometru ptát, kdy že už tam budeme a místo toho hádají, co se asi přihodilo. Za mě bezvadná hra, která se dá vzít kamkoliv s sebou. Jako mínus beru to, že když si zahrajete jednou, podruhé to už nemá smysl a musíte dokupovat další a další díly. Nicméně to stojí za to.

  5. Slado42

    Karetní vydání známe povídací hry, kde historky jsou konečně ucelené v jednom vydání. Na cesty je to opravdu báječná hra, ovšem jde jen o recyklaci a sepsání takříkajíc lidové slovesnosti.

  6. Vojta

    Skvělá hra například do auta.

  7. JamesCross

    Černé historky, jsou pro mne osobně velice zvláštním druhem hry. Je to hra hodně o komunikaci mezi hráči a u těch velice záleží na partě lidí se kterými hrajete. Já měl to štěstí, že si naše parta Černé historky velmi oblíbila. Za sebe mohu jedině doporučit, pokud chcete nenáročnou hru, kde si herní čas tvoříte sami. Jediná nevýhoda je znovunehratelnost, což je větší minus, i proto dávám pouze tři hvězdy.

  8. matrosh

    Černé historky jsou opravdu dobrá zábava, ale mají několik drobných nevýhod, díky kterým si je nikdy nekoupím, ačkoliv jsem jich hodně hrál. a) karta se dá zahrát jen jednou, pak už prostě víte, jak to bylo. b) na hrani karty vůbec nepotřebujete. stačí mít net v mobilu a třeba zajit na stránky Darwinových cen, nebo mít dobrou fantazii.

  9. bejka

    Černé historky jsem poprvé hrála na táboře, kde jsme se večer snažili dané příběhy rozlousknout. Pravidla jsou velmi jednoduchá- vypravěč všem přečte zadání, ostatní mají hádat jak se příběh stal, ptají se vypravěče otázkami, na které může odpovědět jen ano, nebo ne. Velká nevýhoda historek je v tom, že když už si ji jednou vyslechnete, můžete už hrát pouze jako vypravěč. A pokud se opakuje i kolektiv v kterém je hrajete, bzo Vám stačit nebudou, a příběhy bude znát více lidí- tím se stanou nehratelné. V každém vydání historek je 50 příběhů. Jelikož mě tato hra příliš nenadchla, a po čase se stává nehratelnou, hodnotím dvěmi hvězdičkami.

  10. tondakolik

    Černé historky jsou perfektní, jen podle mne nejsou „deskovou“ hrou, proto nižší ohodnocení.

  11. Orel91

    Černé historky patřily k mým oblíbeným hrám, ještě když jsem byl na střední, protože byly skladné, naprosto jednoduché na pravidla a daly se kdykoli přerušit a dohrát později. Parádní také byl fakt, že se do nich mohlo zapojit obrovské množství lidí, takže na školních výletech ideální. Bohužel, jak je uvedeno v pravidlech samotné hry, každou historku můžete hrát jako hádající pouze jednou (pokud na ni ovšem nezapomenete). Což mě, jakožto majitele hry, velice omezovalo, neboť po půl roce jsem znal všech 100 historek ze dvou sad a už jsem mohl hrát pouze jako vypravěč.
    V celé hře je tedy 50 různých historek, většinou na kriminální motivy. Jsou zde dvě role, vypravěč a hádající. Vypravěč si přečte celou historku, takže ví, co se přesně stalo a hádajícím pak přečte krátký úryvek. Ti poté musí za pomocí svých otázek, na které smí vypravěč odpovídat pouze ano/ne, zjistit, jaký byl vlastně původní příběh.
    Z vlastních zkušeností vím, že některé historky byly snadné a daly se odhalit poměrně rychle, jiné nám zabraly třeba i pár hodin. Vždy záleželo, jaký byl kolektiv, kolik nás bylo a jak moc unavení a společensky unavení jsme byli 🙂

    + Skladná, nenáročná na pravidla
    + Lze ji přerušit a pokračovat v ní později
    + Může se do ní zapojit velké množství hráčů

    – Jakmile si zahrajete všechny historky, můžete hrát už jen jako vypravěč

  12. katemar

    O hře Černé historky jsem slyšela už docela dávno ale pořád jsem se neměla k tomu, abych si jí zahrála až nedávno mě kamarádka přemluvila, že to prostě musim zkusit. No a zkusila sem a vlastně jsem toho ani trochu nelitovala. Je to taková jednoduchá hra, která se dá hrát všude – ve škole o pauze, na cestě i doma. Obrovská nevýhoda je ale v tom, že se dá hrát jen jednou. Takže já bych si třeba hru nikdy nekoupila, protože proč si kupovat něco, co se dá hrát jen jednou? A to i kdybych si koupila těch x rozšíření. Samozřejmě se nabízí hrát s jinými lidmi a být vypravěčem, ale to není ono. Poprvé jsem hru hrála se 4 lidmi a podruhé jen ve dvou a větší zábava to byla rozhodně ve dvou. Jak nás bylo víc, tak pak je v tom zmatek, jak má každý jinou představu o tom, kam příběh vede. Ve dvou je to podle mě jednodušší. Oceňuju, že hra hodně rozvíjí představivost. Některé příběhy jsou ale tak absurdní, že jsem neměla šanci je celé odhalit. Bylo by fajn nějak zapojit do hry bodování, třeba když člověk uhodně nějaká klíčová slova příběhu. Pravdou je, že jsme občas s kamarádkou měly problém odhadnout, jestli se nám podařilo odhalit celý příběh nebo jestli jsme něco vynechaly a jestli je to důležitá část nebo ne.
    Abych to shrnula, hru nedoporučuju kupovat, ale rozhodně doporučuju jí vyzkoušet!

  13. Kentril

    Toto se snad ani neda nazvat deskovou hrou, ale hra to rozhodne je 🙂 Vypravec precte text s obrazkem a posluchaci diskutuji, co se mohlo stat, pricemz vypravec nesmi prilis napovidat. Hodne zalezi na vypraveci a jakou formou to pojme. Ja jsem zazil spatneho vypravece a naopak vyborneho. blbe je, ze kazdy pribeh lze hrat logicky jen jednou, protoze uz je znam. Ale s tim se pocita, a proto vychazi spoustu rozsireni.

  14. dave

    Zábavná oddechová hra do vlaku, pod stan, na pláž… ke hře existuje spousta rozšíření (pokračování) v různém stylu, ale princip je stále stejný. Jeden hráč přečte ostatním (v podstatě libovolnému počtu posluchačů) situaci doplněnou na kartě obrázkem a ostatní pak hádají jak k této situaci mohlo dojít. Úroveň obtížnosti a logiky řešení mírně kolísá a v některých rozšířeních se dostává až na úroveň: „cože co je to za ptákovinu?“.
    V podstatě se dá říct, že historky z tohoto prvního balíčku jsou asi nejlepší a další rozšíření jsou zajímavá už jen proto, že stejné kartičky se stejnými lidmi nejde hrát.

  15. Pedestrian

    Z 10 lidí tahle hra nadchne 1 a další dva se připojí a snaží se hádat, zbytek by radši hrál nebo dělal něco jiného.

  16. Lachvos

  17. RoMi

  18. gutalin

  19. hrazda

  20. MestoProDeti.cz


    Série her Černé historky je vhledem k množství pokračování, jichž se dočkala, velmi populární. V češtině doposud vyšly čtyři sady klasické, jedna se skutečnými případy, jedna s filmovými zápletkami a dokonce bílá (duchařská) varianta pro menší hráče a čerstvě i růžová pro dívky. U temných příhod bych souhlasil s doporučeným věkem od dvanácti výše. Řadu herních titulů přiblížím na základě zážitků s prvním balíčkem.
    Každý díl Černých historek obsahuje padesátku kartiček s bizarními příhodami, v nichž povětšinou někdo za záhadných okolností zemře. Na jedné straně se nachází vyústění krátkého příběhu (nikoliv jeho pointa) a na druhé je napsáno, co přesně se stalo. Hráč, který přijme roli „vypravěče“ přednese nahlas třeba: „Žena zemřela, protože příliš dlouho telefonovala.“ A ostatní ve skupince jsou „hadači“ a snaží se pomocí otázek dobrat pravdy. Ptát se smí pouze tak, aby vypravěč mohl odpovídat „ano“ nebo „ne“. Ačkoliv se Černé historky dají hrát i ve dvou, je lepší, když je hráčů větší počet, protože víc hlav nejenže víc ví, ale také je napadá více barvitějších dotazů. Jinak hrozí, že se osamocený tazatel ztratí v nějaké své utkvělé představě, přestože má vodítko přímo pod nosem.
    Výhodou tohoto titulu je, že není vázaný na posezení u stolu. Detektivní rozmotávání zápletek se osvědčilo i jako zpestření cesty vlakem a nedořešený případ se dá hrát i během pěšího výletu. Hra je natolik komunikativní, že se k naší skupince v kupé připojil nějaký pán se slovy: „Promiňte, mě to nedá, ale můžu se taky na něco zeptat?“

    Recenze převzata z webového portálu Město pro děti.cz http://www.mestoprodeti.cz – web o kultuře pro děti od 3 do 15 let.

  21. 4listek

  22. JayTea

  23. Aratinga

  24. paulhunter


    S hrou Černé historky jsem se seznámil na sportovním kurzu. Jedná se o opravdu zajímavý nápad s netradičními příběhy, které je nutné s pomocí krátkého vodítka odhalit. Musím se přiznat, že některé by mě ani ve snu nenapadly, což rozhodně dělá hru zajímavější a obtížnější. Výsledek vždy překvapí.

    Jedinou nevýhodou je to, že jakmile jí hrajete se stejnými lidmi vícekrát a dostanete se ke stejným příběhům, Černé historky ztrácí na hratelnosti.
    Myslím si ale, že hra má velký potenciál, pokud budou vycházet rozšíření s novými příběhy.

    + originalita
    + relativně nízká cena
    + zábavnost

    – při opakování příběhů se stejnými lidmi se hra nedá již hrát.

  25. Gothalgo

  26. Kafkan

  27. Snorri

  28. MonaLisa Vox

  29. carcassonne

  30. madsteve

  31. Markýtka

  32. ekyticka

  33. hanav

  34. Mofik

  35. KacaMaca

  36. madrianova

  37. little

  38. Veroslavka

  39. Jiří Vorel

  40. klenicak

  41. tootsie

  42. tomamatu

  43. Dan

  44. rulen

  45. Tomas

  46. jan

  47. potapnik

  48. jirikone

  49. Rillanon

  50. Milisek

  51. ABDCE

  52. ftoh

  53. yeetik

  54. Lakin

  55. Abiosis

  56. Terw

  57. uribaj


    Černá krabička s krvavou skvrnou – to vypadá dost hororově. Nebo kýčovitě?

    Po rozbalení nalezneme 50 velkých karet velmi dobré kvality a ve stejné kvalitě provedená česká a slovenská pravidla hry. I když tady nemůžeme mluvit jenom o hře, protože černé historky posouvají hraní na novou úroveň a na hranu žánrů.

    Pravidla hry jsou velmi jednoduchá. Jeden hráč se stane moderátorem a vylosuje jednu kartičku. Sám si přečte obě strany karty a ostatním (jednomu až dvaceti hráčů) ukáže pouze lícovou stranu nebo jí jenom přečte. Na této straně je konkrétní černá historka – tedy jenom její konec. Co tomuto konci předcházelo nebo zjistit jak vlastně příběh probíhal, to je úkolem ostaních hráčů. Ti se mohou moderátora ptát tak, aby jim odpovídal „“ano““, „“ne““ nebo „“není důležité““. Kdo jako první příjde na to, jak se celý příběh odehrál, získal bod a hra může pokračovat. Hra většinou probíhá velmi zábavně, a to jak pro moderátora tak pro hráče. Dokonce i pro pozorovatele. Je neuvěřitelně zábavné sledovat myšlenkové pochody jednotlivých účastníků.

    Výhody hry:
    – Vynikající pro zapálené hráče her i pro úplné odpůrce společenských her. Možná první hra v historii, která dokáže tyto dva tábory stmelit.
    – Pravidla jsou asi na 2 minuty. Dokonce i když si je nevyslechnete, příjdete na to pouhým pozorováním hry.
    – Do hry mohou hráči (kromě moderátora) libovolně vstupovat a také z ní libovolně odcházet.
    – I role pozorovatele je zajímavá.
    – Hra nepotřebuje pevné místo – tudíž lze hrát za pochodu, v autě, na pláži, v restauraci, na párty, v čekárně, o přestávce. Jediné, co potřebujete, je vzájemně se slyšet.
    – Hra maže rozdíly mezi inteligentnějšími a méně zdatnými hráči – příběhy jsou často postaveny tak, že přísně logické myšlení vás může svést na scestí. Často vítězí fantazie nad logikou.
    – 50 příběhů je zábava na mnoho a mnoho hodin. Vyluštění jednoho trvá od 5 minut do cca jedné hodiny.
    – Žádné čekání na tahy ostatních hráčů.

    Nevýhody:
    – Příběhy jsou krvavé, není to hra pro malé děti.
    – Pokud byste hráli striktně na body, je těžko říct, kdo je lepší, protože na správnou cestu vás může přivést otázka někoho jiného.
    – Stejné karty nelze hrát opakovaně ve stejné skupině.

    A co říci závěrem? Hra má ke kýči opravdu daleko. Příběhy jsou zajímavé, překvapivé, hra odsýpá tak rychle, jak hráči chtějí. Skupina se dobře baví, často i hlasitě směje.

  58. Duhamuz

  59. rach

  60. omas

  61. WereWolf

  62. Bibík

  63. ondrasu

  64. Ajeenka007

  65. luciáš

  66. Last_Elf

  67. Radobyhrac

  68. Tom a Maca

  69. tondakolik

  70. Haňulka

  71. Alžběta

  72. Zedka

  73. jakub

    Vzpomenete si na to, jak jste si s kamarády či přáteli o letních prázdninách vyprávěli horory a strašidelné příběhy. Možná, že si také zahráli jednoduchou hru na hádání. Někdo v duchu zvolil slovo a ostatní ho měli za úkol uhodnout. Přitom mohli klást jen otázky, na něž se dá odpovědět jen ano či ne. Hrávali jsme také úžasnou hru, ve které jsme měli rozplést klubko příběhu. Z něj jsme znali jen jedinou větu. Na chvíli jsme se stávali Sharlockem Holmesem či Herculem Poirotem. Ať jste něco z toho někdy vyzkoušeli nebo ne, nyní je máte s Černými historkami možnost naplno vychutnat.

    Princip hry Černých historek je jednoduchý. Jeden z vás (vypravěč) bude znát celý příběh a bude hru moderovat. Ostatním odhalí jen malou část. Jejich úkolem je pomocí dobře zaměřených otázek a vlastního úsudku celý příběh poskládat dohromady. Moderátor ale může odpovídat jen ano nebo ne. Je tedy potřeba klást jednoznačné otázky.

    Jak vidíte pravidla jsou opravdu jednoduchá. Záleží jen na samotných hráčích, jak jim rozpletení celého příběhu bude dlouho trvat. Některé rozlousknete za pár minut, jiné vám dají zabrat. Přidám se k doporučení autora, hru nikdy nevzdávejte, vždy se snažte záhadu vyřešit sami. Třeba i za cenu, že se k příběhu znovu vrátíte. Moderátor také může využívat různé nápovědy, pokud se úvahy hráčů příliš od příběhu odchýlí. Hrát můžete již ve dvou. Zábavnější je však hra ve větší společnosti šesti a deseti hráčů.

    Kouzlo hry spočívá v postupném odhalování záhady, kterou nikdo z hráčů nezná. V tom je síla i slabost této hry. Kdo už jednou příběh rozluští, buď musí hrát příště jiný, nebo se stát vypravěčem. Padesát příběhů je ale celkem dost na to, aby vám hra chvíli vydržela. Nikdy se tedy neseznamujte s celými příběhy předem, připravili byste se tak o radost ze hry. Časem vyjdou další příběhy z nových sérií (MindOK je již připravuje).

    Velkou výhodou Černých historek je, že si je můžete zahrát téměř kdekoliv. Zkrátí vám například cestu vlakem, užijete si společný večer s přáteli či rodinou, zpestří vaši party. K samotné hře nepotřebujete žádné pomůcky. A balíček karet příběhů se vám do batůžku vždy vejde. Karty i pravidla jsou vytištěny na kvalitním papíře s jednoduchými, ale vtipnými obrázky.

    Na hře, především s dětmi, je třeba ocenit i to, že rozvíjí logické myšlení. Hráči dostávají rychlou zpětnou vazbu, zda jejich otázky byly správně položené a nakolik posouvají odhalování příběhu kupředu. Učí se tak zcela přirozeně a zábavnou formou.

    Celou původní recenzi a další články o hrách si můžete přečíst na herním webu Frodovy deskové hry.

  74. sulzik

  75. rix

  76. lenka

  77. Majak

  78. Shako

  79. nfo

  80. Paters

  81. Tarenor

  82. belisar

  83. Perry

  84. pogo

  85. Jaromír Kovařík

Přidat recenzi