Další informace
| Míra náhody | |
|---|---|
| Počet hráčů | |
| Věk hráčů | |
| Doba hraní | |
| Počeštění | |
| Rok vydání | |
| Míra interakce | |
| Míra složitosti | |
| Míra humoru | |
| Doporučení rodiny | |
| Doporučení hráče | |
| Výrobci | |
| Autoři |
Hrad
Originální název:
Castel
Rok vydání:
2000
Počet hráčů:
2 až 5
Věk:
Hra je určena pro dospělé hráče a pro rodiny s dětmi od 12 let.
Doba hraní:
Dlouhotrvající hra – 60 až 120 minut
Doporučení rodiny:
Není známo nebo nedokážeme zařadit.
Doporučení hráče:
Není známo nebo nedokážeme zařadit.
Recenze
Pro přidávání recenzí se musíte nejdříve přihlásit.
Agrael –
ikri –
Hra Castle/Castel/Hrad je určena pro 2 – 5 hráčů. Sama jsem dosu hrála hru vždy jen ve dvou. A nebyla to náhoda (o tom dále).
Krabice obsahuje 56 kartiček postav, hrací plán v podobě hradeb, 115 dřevěných žetonů v pěti barvách a látkový sáček na žetony.Krabice a karty postav myslím tvoří polovinu kouzla, protože jsou jedním z půvabných děl autora Bruna Faiduttiho (viz. např. Citadela).
Myšlenka hry se mi zdá poměrně originální, se stejným principem jsem se nesetkala. Vaším cílem je totiž zbavit se karet z ruky a „kupky“ dřív než soupeř, což se vám může podařit jedině tak, že pomocí účinku svých karet vracíte soupeři karty do ruky.
Ve hře je 5 druhů karet – postav – a každá má své místo.
Červené – panovník, královská rodina a dvořani, ale např. i vrah – patří na nádvoří hradu.
Modré – čarodějnice a jiné osoby, které vládnou kouzlům – samozřejmě do věží
Hnědé – vojáci – patří na hradby
Zelené – víla, druid a další obyvatelé lesů – patří mimo hrad
Fialové – rytíři – se umisťují na jiné karty, které jsou tím chráněny
Každá z postav má nějakou speciální vlastnost či účinek na jiné karty. To někdy pomůže, někdy ale také docela naštve – některé karty se smí položit jen na přesně dané místo (např. vedle princezny nebo na poslední volné místo na nádvoří) a proto bývá obtížné se jich „zbavit“. Naštěstí si karty můžete vyměnit za jiné „ze zásoby“. Jiné kartičky ale, a to je důležité, mají třeba zase schopnost vracet soupeři karty do ruky. Aby se odlišilo, které karty kdo položil na hrací plán, a kdo si je tedy má brát do ruky, umisťuje každý hráč na karty žetony své barvy. Ale i s těmi se dá potom „kouzlit“, takže nic není definitivní.
Hra tedy probíhá tak, že se hráči střídají a v každém tahu provádějí tři akce (tažení karty, umístění karty, nebo výměna – to vše v libovolné kombinaci), což má nakonec vést ke zmíněnému cíli – zbavit se všech karet. Hra ve dvou je dost taktická (prý ve větším počtu hráčů se přiklání spíš k náhodě), u nás většinou o vítězi rozhoduje pár karet, je potřeba mít se na pozoru. Některé karty jsou opravdu šikovné, ale mám často pocit, že jejich schopnosti ani plně nevyužiji, když nenastane ve hře správná situace.
A nyní k nevýhodám hry. Karty postav mají určité vlastnosti, které je třeba znát a několik her trvá, než se vám dostanou do krve. Sice jsou vlastnosti stručně popsány na kartách (a blíže v návodu), ale prvních pár her se dost protáhne, protože většinu času studujete, co která karta znamená. Proto hrajeme pouze ve dvou, protože učit zase někoho dalšího, co znamená asi 30 druhů karet, to se nám moc nechce a raději vybereme jinou hru.
Hrad je k dostání pouze v cizím jazyce (většinou v němčině), ale dá se k němu stáhnout návod i polepky v češtině.
A shrnutí na závěr: hra má jednoduchý princip, ale funkce karet je třeba si osvojit, proto doporučuji tam, kde se bude hrát často a ne tedy do větší sbírky her, kde se na ni dostane jen občas. Není složitá, ale je potřeba u ní přemýšlet. A v neposlední řadě krásně vypadá. Ideální pro dva.
Bruno –
jakubko –
Zepheer –
eklp fistronek –
To co právě vidíte, je další povedený kousek od blue games. Rozhodně stojí za to si ho zahrát.
O co jde? Celkově vzato zbavit se postav (karet) motajících se ve a okolo hradu. Není to ovšem tak jednoduché, jak by se zdálo. Soupeř totiž chce provést totéž.
Jak se zbavovat karet? Na začátku jich máte několik v ruce, několik v hromádce vedle vás (ty nevidíte) a zbytek je vyloženo na stole, tak aby je viděli všichni hráči. Za kolo máte několik akcí, které můžete libovolně kombinovat: vyložit kartu do hry, líznout si kartu z vaši hromádky (i té se musíte zbavit) a nebo vyměníte kartu z ruky za kartu z těch, co jsou odkryty na stole.
Vždy když vyložíte kartu, musíte na ni dát žetonek své barvy, protože vtip celé hry je v tom, že karty na sebe působí stylem „“když přijde do hry tato karta, vraťte jinou kartu vlastníkovy do ruky““, no a ten se pozná podle barvy žetonku na ni umístěné.
Hra je skvělá ve třech až čtyřech hráčích. Ve dvojku je to takové přebíjení se navzájem. Jediná chybička je, že nevyšla česky a že karet k překladu je opravdu hodně. Chce to několik her, než člověk zjistí jaké karty se ve hře vyskytují a jak se dají (vy)užít.
Problém s texty na kartičkách lze vyřešit přelepkami. Na požádání je velice rád komukoliv pošlu na mail.
murphy –
bux –
pogo –