Originální název: Spy Rok vydání: 2004 Počet hráčů: 2 až 4 Věk: Hra je určena pro dospělé hráče a pro rodiny s dětmi od 10 let. Doba hraní: Středně trvající hra – asi 30 až 70 minut Doporučení rodiny: Není známo nebo nedokážeme zařadit. Doporučení hráče: Není známo nebo nedokážeme zařadit.
Design: Na první pohled na mne hra působila studeným, neosobním dojmem. Vnímám to jako problém většiny her od Reinera Knizii a tato nebyla výjimkou. Nicméně jak karty, tak žetony špiónů jsou funkční a dobře slouží svému účelu. Pravidla: Jejich výhodou je jednoduchost, celá pravidla jsou vysvětlena za dvě, tři minutky. Nevýhodou je neprůhlednost pravidla o vykládání karty v okamžiku, kdy jich má hráč na ruce tři. Často jsem se setkal s tendencí vykládat karty i při nižším počtu karet na ruce a „kompletováním“ sad místo skrytě přímo na stole. Popis hry: Hráči se snaží vytvořit skupinu karet se stejným předmětem (brýle, klobouk, hodinky,…) či světadílem odlišeným barvou. Každá karta znázorňuje současně jeden světadíl a jeden předmět (a může se tedy hodit do dvou různých skupin). Hráči mají na začátku hry určitý počet špiónů a ty umísťují buď na světadíly nebo na předměty vyložením skupiny karet s tímto symbolem, jichž musí být nejméně o jednu více, než je na nich dosud vyložených špiónů. Hráči mají část karet skrytých (drží je v ruce) a část viditelně před sebou. Skupinu karet se stejným předmětem či světadílem mohou tvořit jak z ruky, tak z vyložených karet. Hra se hraje na kola. Kdo se první zbaví všech špiónů, vyhrává. Délka hry: Jedno kolo zabere zkušenějším hráčům něco mezi pěti a deseti minutami. Hra je v jejich podání velmi rychlá a zbytečně se nikde nezdržuje (na akci soupeřů je třeba reagovat jen minimálně, stačí sledovat jen určité symboly-věci či barvy-světadíly). Oblíbenost v HHK Elysium: Relativně velká, ale odhaduji, že hra by se brzy ohrála a plnila by maximálně funkci vyplnění posledních minut v klubu či mezeru mezi oblíbenějšími hrami. Po prvních dvou třech hrách se vyčerpá taktický potenciál hry, není už nad čím přemýšlet a celá hra se změní na to, komu dojdou jaké karty a kdo lépe odhadne okamžik, kdy je třeba umísťovat své špióny. Pro menší děti (hrál jsem s jednou skupinou, kde byla jedenáctiletá dívka, která už má dobrou dvacítku moderních her zahranou) je tato hra neprůhledná a nepřitažlivá. Hodnocení: Rychlá hra, která se brzy omrzí (neposkytuje prostor pro větší přemýšlení). Výhodou je krátká doba hraní a jednoduchá pravidla. Pro mne je však stejně málo přitažlivá jako Ztracená města, připadá mi, že od určitého okamžiku už mi hra nic nepřináší, je stále stejná (prázdná).
Linhard –
Mike –
Jersey –
Design: Na první pohled na mne hra působila studeným, neosobním dojmem. Vnímám to jako problém většiny her od Reinera Knizii a tato nebyla výjimkou. Nicméně jak karty, tak žetony špiónů jsou funkční a dobře slouží svému účelu.
Pravidla: Jejich výhodou je jednoduchost, celá pravidla jsou vysvětlena za dvě, tři minutky. Nevýhodou je neprůhlednost pravidla o vykládání karty v okamžiku, kdy jich má hráč na ruce tři. Často jsem se setkal s tendencí vykládat karty i při nižším počtu karet na ruce a „kompletováním“ sad místo skrytě přímo na stole.
Popis hry: Hráči se snaží vytvořit skupinu karet se stejným předmětem (brýle, klobouk, hodinky,…) či světadílem odlišeným barvou. Každá karta znázorňuje současně jeden světadíl a jeden předmět (a může se tedy hodit do dvou různých skupin). Hráči mají na začátku hry určitý počet špiónů a ty umísťují buď na světadíly nebo na předměty vyložením skupiny karet s tímto symbolem, jichž musí být nejméně o jednu více, než je na nich dosud vyložených špiónů. Hráči mají část karet skrytých (drží je v ruce) a část viditelně před sebou. Skupinu karet se stejným předmětem či světadílem mohou tvořit jak z ruky, tak z vyložených karet. Hra se hraje na kola. Kdo se první zbaví všech špiónů, vyhrává.
Délka hry: Jedno kolo zabere zkušenějším hráčům něco mezi pěti a deseti minutami. Hra je v jejich podání velmi rychlá a zbytečně se nikde nezdržuje (na akci soupeřů je třeba reagovat jen minimálně, stačí sledovat jen určité symboly-věci či barvy-světadíly).
Oblíbenost v HHK Elysium: Relativně velká, ale odhaduji, že hra by se brzy ohrála a plnila by maximálně funkci vyplnění posledních minut v klubu či mezeru mezi oblíbenějšími hrami. Po prvních dvou třech hrách se vyčerpá taktický potenciál hry, není už nad čím přemýšlet a celá hra se změní na to, komu dojdou jaké karty a kdo lépe odhadne okamžik, kdy je třeba umísťovat své špióny. Pro menší děti (hrál jsem s jednou skupinou, kde byla jedenáctiletá dívka, která už má dobrou dvacítku moderních her zahranou) je tato hra neprůhledná a nepřitažlivá.
Hodnocení: Rychlá hra, která se brzy omrzí (neposkytuje prostor pro větší přemýšlení). Výhodou je krátká doba hraní a jednoduchá pravidla. Pro mne je však stejně málo přitažlivá jako Ztracená města, připadá mi, že od určitého okamžiku už mi hra nic nepřináší, je stále stejná (prázdná).