Originální název: Tony & Tino Rok vydání: 2002 Počet hráčů: 2 až 2 Věk: Hra je určena pro dospělé hráče a pro rodiny s dětmi od 10 let. Doba hraní: Středně trvající hra – asi 30 až 70 minut Doporučení rodiny: Není známo nebo nedokážeme zařadit. Doporučení hráče: Není známo nebo nedokážeme zařadit.
Tony a Tino je hra od ndes již neexistujícího vydavatele, francouzské firmy Descartes. Celá je pojata s humorem jí vlastní. Hráči představují dvě mafiánské rodiny a snaží se pro svého Kmotra získat ulice, kde můžou vybírat co nejvyšší výpalné.
Herní materiál se skládá z menšího herního plánu, žetonů gangsterů v hodnotách od 0 do 3 bodů, kulatých očíslovaných žetonů a dvou balíčků karet (pro každého hráče jeden). Dále ještě žetony bankovek.
Hráči se střídají, při dodržování určitých pravidel, v umísťování svých gangsterů na plán, přičemž musí vždy zahrát (nebo odhodit) kartu. Hrací plán představuje pravoúhle uspořádané ulice. Jakmile je nějaká ulice cele obsazena, vyhodnotí se, který z hráču zde má bodově navrch a ten pak dostane příslušný žeton výpalného. Asi by to bylo příliš jednoduché, nebýt akčních karet. Díky nim ale můžete měmit pozice gangsterů, či přehodit žetony výpalného jednotlivých ulic mezi sebou. Aby nedošlo k patové situaci, kdy jeden hráč čeká, kdy ten druhý vynese silnou kartu a pak už měl celou hru pro sebe, jsou tu karty SuperGang – jakýsi dvojtah a karta Policejní razie – která zas efekt soupeřovi karty zruší. Takto se nedá moc spoléhat na taktiku „“tuhle křižovatku zaberu až potom, co zabere tamtu soupeř, a pak to mám v kapse““, neboť soupeř může zahrát supergang a obsadit obě…
Díky všem výše napsanému je hra téměř vždy napínavá. Aby byla rozhodnutá tak od půlky se mi zatím stalo pouze dvakrát, a to se počet sehraných partií počítá na desítky. Navíc hru dohrajete za 10 až 25 minut, záleží na tom, jak nad hrou přemýšlíte.
Sečteno a podtrženo: vzhledem k tomu, že hra se prodává za necelé 300 stovky, získáte pěknou a svižnou hru určenou pro dva hráče.
Bruno –
Tony a Tino je hra od ndes již neexistujícího vydavatele, francouzské firmy Descartes. Celá je pojata s humorem jí vlastní. Hráči představují dvě mafiánské rodiny a snaží se pro svého Kmotra získat ulice, kde můžou vybírat co nejvyšší výpalné.
Herní materiál se skládá z menšího herního plánu, žetonů gangsterů v hodnotách od 0 do 3 bodů, kulatých očíslovaných žetonů a dvou balíčků karet (pro každého hráče jeden). Dále ještě žetony bankovek.
Hráči se střídají, při dodržování určitých pravidel, v umísťování svých gangsterů na plán, přičemž musí vždy zahrát (nebo odhodit) kartu. Hrací plán představuje pravoúhle uspořádané ulice. Jakmile je nějaká ulice cele obsazena, vyhodnotí se, který z hráču zde má bodově navrch a ten pak dostane příslušný žeton výpalného.
Asi by to bylo příliš jednoduché, nebýt akčních karet. Díky nim ale můžete měmit pozice gangsterů, či přehodit žetony výpalného jednotlivých ulic mezi sebou. Aby nedošlo k patové situaci, kdy jeden hráč čeká, kdy ten druhý vynese silnou kartu a pak už měl celou hru pro sebe, jsou tu karty SuperGang – jakýsi dvojtah a karta Policejní razie – která zas efekt soupeřovi karty zruší. Takto se nedá moc spoléhat na taktiku „“tuhle křižovatku zaberu až potom, co zabere tamtu soupeř, a pak to mám v kapse““, neboť soupeř může zahrát supergang a obsadit obě…
Díky všem výše napsanému je hra téměř vždy napínavá. Aby byla rozhodnutá tak od půlky se mi zatím stalo pouze dvakrát, a to se počet sehraných partií počítá na desítky. Navíc hru dohrajete za 10 až 25 minut, záleží na tom, jak nad hrou přemýšlíte.
Sečteno a podtrženo: vzhledem k tomu, že hra se prodává za necelé 300 stovky, získáte pěknou a svižnou hru určenou pro dva hráče.