Nikdy jsem neměl rád přemoudřelé prodavače a řemeslníky. Ty, co dělají ze zákazníků idioty neovládající taje jejich oboru. Takové, co při problémech dělají … ze zákazníků idioty, protože si vymysleli nějaký nesmysl.
A co myslíte? Na hlavě nemám máslo, ale škopek sádla, které mi v tom horku stéká po celém těle. Deskovek vychází takové množství, že prostě občas přijde období, kdy máte pocit, že hrajete buď jen samé blbosti, nebo něco, co už tu milionkrát bylo. Protože se snažíme hrát přinejmenším všechno, co se u nás v půjčovně objeví, někdy je toho moc a člověk začne být nezdravě kritický. K větám typu: „Co to zase přišlo za blbost,“ není daleko.
»Grand Slam« je hra, která si něco takového opravdu nezasloužila. Jenže musela počkat, než se o prázdninách nadechneme, osvěžíme naše orgány pro vstřebávání pravidel a rozložíme si ji s veselou otevřenou myslí.
Každý hráč dostane svůj balíček karet příjmu a úderu, mezi hráči leží zelený kurt a může se začít podáním. Každá karta je rozdělena na polovinu příjmu a útoku. Příjem určuje, na kterém z šesti částí kurtu míč přijmete a útok naopak určuje, do které části kurtu míč pošlete soupeři. Takové pinkání je samozřejmě pouze pro amatéry. Stačí ovšem přidat druhou kartu s útokem do stejného místa – bez ohledu na to, jaké je na druhé zahrané kartě za místo příjmu – a už soupeři frčí efektní smeč. Tu je možné vybrat jen dvěma kartami příjmu ze správného místa. Má soupeř další kartu s útokem, jako je na druhé kartě použité k příjmu? Šup a už si to na vás valí balistická střela v podobě smečovaného míče. Už je to zas na vás.
Smeč lze také odvrátit jen jednou kartou, jenže se dostanete do nevýhody. Nelížete si karty a zmenšují se vaše možnosti. Zatlačeni do naprosté defensivy můžete skočit elegantní rybičku. ‚Na blind‘ otočíte vrchní kartu svého balíčku a buď to vyjde … nebo ne. Míč létá z jedné strany na druhou, až to jeden z hráčů nevybere a jeho protivník získává bod. Ten kdo získá body tři, vyhrává.
Karetní hry je zdánlivě tak snadné vymyslet, že mnoho z nich je stou a první variací té už existující, případně nefungují optimálně nebo vůbec. Ale co víc, není jich mnoho, které by byly opravdu vynikající ve dvou. A to tohle karetní tenisové klání je!
Grand Slam má vše, čím nám okamžitě po zahrání vletěl do středu deskoherní duše. Jednoduchá pravidla a triviální setup. Neuvěřitelně silný pocit, že si pinkáte na kurtu. Co vytknout? Snad jen to, že se při tomhle tenisu nezapotíte, což by se mi hodilo, abych se mohl zbavit toho sádla, co mi sedí na hlavě … ale i kolem pasu!
„Snad mi to aspoň doma odpustí!“
