Originální název: Condottiere Rok vydání: 1995 Počet hráčů: 2 až 6 Věk: Hra je určena pro dospělé hráče a pro rodiny s dětmi od 12 let. Doba hraní: Dlouhotrvající hra – 60 až 120 minut Doporučení rodiny: Není známo nebo nedokážeme zařadit. Doporučení hráče: Není známo nebo nedokážeme zařadit.
Ve své době naprosto originální záležitost, propojení hand managmentu s pohybem a majoritou na mapě. Jednoduchá pravidla. Chce to víc lidí.
Hodnocení 4 z 5
Lhoty –
Hodnocení 5 z 5
Dafe –
Tuto hru vlastní skoro půl roku a musím říci, že mě příjemě překvapila. Nechci opakovat co bylo zmíněno, jakým způsobme se hra hraje a zábava v rozumném čase, spousta variant hraní apod. S tím souhlasím. Při hraní ve 2, 3 nebo 5 je zde velká míra náhody, jaké kdo dostane karty. Takže se stane že se někdo celou hru veze a druhý skoro pořád prohrává. Nejvíce mě ale hra baví ve 4 nebo 6 při hře na tými. To už podíl náhody je menší a aspoň jeden z dvojice má slušné karty a to už se dá celkem slušně taktizovat a dvojice se mohou vzájemně doplňovat při obléhání města. Určitě ten kdo má rád blafovací hry se dost pobaví. Líbí se mi provedení, je skladné a nezabírá moc místa. Proto dávám 5 z 5.
Hodnocení 5 z 5
Bruno –
Hodnocení 3 z 5
Viktor –
Hodnocení 4 z 5
Longshanx –
Ve hře Condottiere se hráči jako žoldnéřští kapitáni snaží urvat si co nejvíce ze spory zmítané renesanční Itálie. Hra jako taková se rozpadá na řadu bitev o jednotlivá území, kde hráči vykládáním karet z ruky postupně sestavují své vojsko. Mají k dispozici nejen vojenské oddíly (od halapartníků přes arkebuzíry až po těžkou jízdu), jejichž jedinou vlastností je jejich síla, ale také tambory, kurtizány, které mohou ovlivnit volbu dalšího pole válečného, chrabré hrdinky, papežské legáty, kteří nejsilnější oddíly odvedou do služeb papeže a atrapy, které umožňují stáhnout již vyslaný oddíl. Aby toho nebylo málo, jsou tu ješte karty zimy, jara a okamžité kapitulace – město se okamžitě vzdá veliteli nejsilnějšího vojska. Za tím vším se ale skrývá háček: Po skončení bitvy jsou všechna vojska odložena, a hráči si berou nové karty buď až po několika bitvách, nebo po každé, ale v omezeném počtu (záleží na zvolené variantě hry). Hráč se tedy musí rozhodnout, nakolik je pro něj dané území významné a kolik chce do jeho získání investovat. Zvítězit totiž lze buď obsazením většího počtu jakýchkoliv území nebo ziskem méně států, které spolu ale sousedí. Občas je tedy nutné zvítězit za každou cenu, občas je dobré jen vylákat soupeře a pak většinu vojska stáhnout pomocí atrap a někdy je dobré nebojovat vůbec – možností je mnoho. Tato hra s více variantami skýtá dostatek zábavy v rozumném čase.
cinan –
Ve své době naprosto originální záležitost, propojení hand managmentu s pohybem a majoritou na mapě. Jednoduchá pravidla. Chce to víc lidí.
Lhoty –
Dafe –
Tuto hru vlastní skoro půl roku a musím říci, že mě příjemě překvapila. Nechci opakovat co bylo zmíněno, jakým způsobme se hra hraje a zábava v rozumném čase, spousta variant hraní apod. S tím souhlasím. Při hraní ve 2, 3 nebo 5 je zde velká míra náhody, jaké kdo dostane karty. Takže se stane že se někdo celou hru veze a druhý skoro pořád prohrává. Nejvíce mě ale hra baví ve 4 nebo 6 při hře na tými. To už podíl náhody je menší a aspoň jeden z dvojice má slušné karty a to už se dá celkem slušně taktizovat a dvojice se mohou vzájemně doplňovat při obléhání města. Určitě ten kdo má rád blafovací hry se dost pobaví. Líbí se mi provedení, je skladné a nezabírá moc místa. Proto dávám 5 z 5.
Bruno –
Viktor –
Longshanx –
Ve hře Condottiere se hráči jako žoldnéřští kapitáni snaží urvat si co nejvíce ze spory zmítané renesanční Itálie. Hra jako taková se rozpadá na řadu bitev o jednotlivá území, kde hráči vykládáním karet z ruky postupně sestavují své vojsko. Mají k dispozici nejen vojenské oddíly (od halapartníků přes arkebuzíry až po těžkou jízdu), jejichž jedinou vlastností je jejich síla, ale také tambory, kurtizány, které mohou ovlivnit volbu dalšího pole válečného, chrabré hrdinky, papežské legáty, kteří nejsilnější oddíly odvedou do služeb papeže a atrapy, které umožňují stáhnout již vyslaný oddíl. Aby toho nebylo málo, jsou tu ješte karty zimy, jara a okamžité kapitulace – město se okamžitě vzdá veliteli nejsilnějšího vojska. Za tím vším se ale skrývá háček: Po skončení bitvy jsou všechna vojska odložena, a hráči si berou nové karty buď až po několika bitvách, nebo po každé, ale v omezeném počtu (záleží na zvolené variantě hry). Hráč se tedy musí rozhodnout, nakolik je pro něj dané území významné a kolik chce do jeho získání investovat. Zvítězit totiž lze buď obsazením většího počtu jakýchkoliv území nebo ziskem méně států, které spolu ale sousedí. Občas je tedy nutné zvítězit za každou cenu, občas je dobré jen vylákat soupeře a pak většinu vojska stáhnout pomocí atrap a někdy je dobré nebojovat vůbec – možností je mnoho.
Tato hra s více variantami skýtá dostatek zábavy v rozumném čase.
Shako –
Shark –
karel –
tučňák –
Kolík Aťsepicnu –