Popis
Úkolem hráčů je uhodnout slova, ke kterým znají jen několik nápověd v podobě symbolů. Slova vybere dvojice hráčů a nápovědu umístí na herní plán. Ostatní pak hádají. Kdo slovo uhodne jako první, získá dva body. Zvítězí ten, kdo má na konci hry nejvíce bodů. Hledaným slovem je například mléko. Nápovědu hráči umístí na obrázky pro tekutinu, bílou barvu a jídlo.
Frankie –
Pro me jedna z nejlepsich party her.
Pokud jsou hraci dostatecne kreativni a zkuseni, tak je to velka zabava.
GADICEK –
Tahle hra se vám sice může jevit na první pohled jako nezáživná, ale stačí začít vytvářet první koncepty a ihned se na této hře stanete ZÁVISLÝMI. Mé první slovo bylo kiwi, takže jsem si ihned krásně vyzkoušel konceptování, které některým dělá problém pochopit a snažit se jich dělat více než pouhý 1. Je přeci úžasné, když vám někdo nabídne hned několik nitek a vy je musíte pospojovat a dobrat se k danému slovu. Tahle hra vás chytne tak, že až o půlnoci jste schopni s ní přestat! Jedna z nejlepších 🙂
Svob –
Netradiční koncept hádající hry. Ano název vybrali opravdu vhodně 😀
Party hra kde pomoci kostiček pokládaných na různé symboly a obrázky se snažíte popsat věc na herní kartě. Hra se nejlépe hraje jen tak, tedy bez bodování. Což je škoda kvůli bodovacím žetonkům, ve tvaru žárovek. Systém se lehce vysvětlí a dobře zabaví. I přes velké množství karet se bohužel hra časem ohraje a je potřeba ji na pár měsíců odložit. Než ji zahrajete znovu.
Neduhy hry:
Časem si hráči ve hře udělají zkratky přes stále stejně popisovaní už známých popisů. Aneb si k jednotlivým polím přiřadí konkretní názvy.
Někdy moc přemýšlení škodí. Aneb s některými hráči je hra nezáživná.
Bodovací systém je ve hře navíc.
VinceCZ –
Tak to jsem nečekal. Z obyčejně vypadající hry se vyklubalo něco mnohem víc. Opravdu zábavná hra na dlouhé hodiny, člověk prostě nechce přestat hrát.
Hráli jsem kooperativní hru, to znamená všichni společně jsem se snažili pokořit předem stanovený bodový limit pro výhru. Po výhře jsme hned dali další kolo. A po něm? Prostě už jsme hráli jen tak, ze zábavy hádání! Opravdu, další 2-3 hodiny jen tak hádání a vytváření konceptů.
Za mě jednoznačně palec nahoru, hráno ve 4.
ChlapecJack –
Tato hra je trochu zvláštní v tom, že se někdy člověku stane, že jakoby poruší tu hranici mlčenlivosti a nějakým způsobem ostatním napoví a pak to možná ztratí něco málo z té původní myšlenky. Nebo pokud ti, kteří mají hádat, tak neustále říkají spoustu nápadů bez omezení, což zase v určitých případech může trochu narušit původní smysl. Každopádně je to originální a zábavná hra, kde je zase důležité mít ty správné lidi kolem sebe, aby mohli těmi svými hláškami a tipy povznést atmosféru hry o level výš.
bobsoncz –
Velice originální verze aktivit a podobných her, ale místo pantomimy, mluvení nebo jiných hejblat ukazujete pomocí obrázků. A je to zábava. Musím říct, že hrací deska je velice pěkně a promyšleně propracované, takže se na ní dá ukázat opravdu naprosto cokoliv. Druhá věc je ale to z druhé strany pochopit. Naštěstí na to většinou nejste sami a myšlenkové pochody jednoho mohou přivést na stopu druhého, aby to třetí mohl uhodnout. A protože interpretovat obrázky lze na milión způsobů, o vtipné situace není nouze.
JakSeRodi –
Pantomimu jsem neměl nikdy rád, protože jsem nedokázal věrohodně předvést co bylo třeba a navíc jsem se jenom ztrapňoval. Pak přišel Koncept a vuoalá, jsem zpátky ve hře. V Konceptu se snažíte vyjádřit nějakou věc, jméno nebo třeba přísloví, tak že na hrací plán plný obrázků, které znázorňují dohromady vše co si lze představit, pokládáte ukazatel konceptu vaší myšlenky, který pak dále rozvíjíte za pomocí dalších kostiček, které pokládáte na další obrázky doplňující hledané slovo, či větu.
Pozor je to zábava, fakt že jo.
cinan –
zajímavý nápad, ale bez hlubšího herního systému mi to přišlo takové plytké nakonec
Aendil –
Táto hra nie je „môj šálok kávy“. Nápad je skvelý a celkové grafické spracovanie SUPER – minimalizmus milujem. Na mňa sú však pravidlá s systém hrania natoľko voľný, že už sa v podstate ani nejedná o hru. Predstavte si, že robíte pantomímu, ale nedohodnete sa dopredu, čo znamenajú niektoré ustálené spojenia (ženské, mužské, väčšie, menšie, dve slova, jedno slovo, slovný druh a iné). Potom v podstate i každú blbosť musíte vysvetľovať, čo je v lepšom prípade nudné. V mojom prípade ma to vyslovenie dráždi natoľko, že u takej hry nechcem tráviť svoj čas. Existuje samozrejme mnoho domácky upravených pravidiel. Ale to sa môžete ísť rovno hrať do parku s kamienkami a listami, a herný plán ani pravidlá nepotrebujete. Za mňa dve hviezdičky za spracovanie, hrať Koncept už nechcem.
BigDeal –
Activity: The board game. Koncept stavia na klasickej hre so slovíčkami a termínmi na štýl Aktivít, či Times Up, no prináša čosi svoje. Tu nepopisujete, nekreslíte, nerobíte pantomímu, ale používate klasickú hernú dosku a ukladáte na ňu kocky. Hracia doska totiž obsahuje pomerne širokú škálu obrázkov, ktorými sa snažíte naznačiť spoluhráčom, aké slovo/vetu znázorňujete. Ak by ste ukazovali napríklad delfína, položili by ste otáznik (označujúci hlavný koncept) pri obrázok so zvieratami a popisujucími kockami označili vodu a sivomodrú farbu.
Výhodou Konceptu je, že si ho radi zahrajú aj ľudia, ktorí sa bežne pri Aktivitách hanbia vystúpiť pred ľudí a robiť pantomímu, alebo rozprávať.
Nevýhodou môžu byť naopak české osobnosti, ktoré ako Slováci mnohokrát nepoznáme. Našťastie však jedna kartička obsahuje až 9 termínov, z ktorých si človek môže vybrať.
Ďalšou nevýhodou je pre niektorých paleta obrázkov na samotnej ploche, pretože pri niektorých výrazoch vám nebudú dostupné obrázky na popísanie stačiť. Pre mňa je však paradoxne práve toto najväčším plusom Konceptu – kvôli limitovaným obrázkom budete totiž často motivovaný myslieť a vymýšľať kreatívne spojenia. Práve vtedy je to najväčšia zábava!
cSf.Loser –
Velice originální koncept hry. Hra využívá krásně představivost a souvislosti pomocí barevných kostiček. Karet a slov je tam dost a některé jsou velice brutální na vysvětlení, ale většina se v pohodě dá. Jediné co je tam navíc je nějaké bodování, kterým jsme se snad nikdy nezabývali. Pro nehráče je to ideální hra. Vysvětlíte jim to hned a pokud nechtějí tak to pochopí při koukání jak se hraje. Pokud si to někdy zkusí, už je to nepustí, je to poměrně návykové.
jitkotka –
Naprosto úžasná hra. Nejsem milovník her typu Activity, ale tohle je skvělá zábavná párty hra se slovy a obrázky.Líbí se mi na ní rozmanitost obrázků, i když slovesa v příslových jsou stále velký oříšek.
Hrála jsem ve třech i více lidech, lepší je hrát ve více lidech, protože víc hlav, ví víc :).
Jinak doma nehrajeme na body, ale střídáme se v ukazování a všichni společně hádají. Někdy vznikají opravdu velmi zajímavé kombinace, které nikdy nezapomenete, např. naše líné kotě bylo asi 5 minut smutné kotě a pak kotě s rakovinou (chudáček :D)
DEJFFtm –
Na první pohled mě hra velmi zaujala, neboť grafické ztvárnění je parádní. Samotné hraní ale už bylo trochu zklamáním. Vysvětlování pojmu z kartičky pomocí ilustračních obrázků je fajn, ale chybí tomu náboj, spád a akce. Často se stává, že hráč dlouho přemýšlí nad tím, jak pojem dle obrázků přiblížit, nebo se hádající chytí špatné indicie a dlouho přemýšlí nad něčím jiným. Prostoje se násobí při znázorňování doprovodných myšlenek. Více zábavy tak paradoxně přinesou až složitá slova, třeba postavy z filmu (Hermiona), než klasické pojmy jako „dovolená“. Hodně záleží, jací hráči se sejdou, ale může se stát, že hra spíše uspává, než baví.
ladyarcher –
Vyhrála jsem hru v místní soutěži, ale již předtím jsem ji měla vyhídnutou.
po přečtení pravidel jsem měla dost pochybností o slušné hratelnosti. Pravidla jsme si po dohodě s kamarády upravili, tak že napovídá pouze jeden, protože jsme si nějak nedovedli představit jak by se ti dva někde domlouvali a mezitím ostatní jen čekali.
Hráli jsme ve čtyřech, ale určitě by to takto šlo i ve dvou.
Hra má výborný nápad, ale myslím, že herní systém není úplně domyšlen.
Ze všech obrázků na internetu to vypadalo, že se budou skládat dané nápovědy za sebe, ale tak to bohužel není – možná by muselo být mnoho kartiček a mezi nimi by se muselo hledat.
Takto zas bohužel není na první pohled jasné pořadí a pokud si ho nepamatujete musíte se doptat zadávajícího.
Pravidla se zdají jednoduchá, ale nevím jestli jsou tak jednoduchá i pro „nehráče“.
není nikde dáno kdy přesně se nápověda považuje za nezodpovězenou, když můžete stále přidávat další koncept. Přibrat třetího vysvětlovače mi přijde ještě těžkopádnější než už to že napovídají dva hráči dohromady.
Takže možná si hru ještě někdy zahrajeme s našimi upravenými pravidly, ale vypadá to ,že naší oblíbenou se nestane.
katemar –
Koncept to taková ta hra, co možná na první pohled možná nezaujme ale jak se sežene ta správná parta, hned se stane skvělou párty hrou.
Poprvé jsem jí zahlédla na festivalu deskových her kde jsem byla s kamarádkou. Zaujal nás minimalistický design krabice. Bílá krabice s otazníkem? To musíme vyzkoušet! Doporučení je sice od 4 hráčů, ale to nás neodradilo, přece to musí jít i ve dvou! No a šlo… uznávám, nebylo to tak zábavné když to poztrácelo ten prvek soutěživosti, ale stejně jsme z toho měly určitý pocit zadostiučinění když jsme jedna druhé dokázaly popsat někdy neuvěřitelně těžce popsatelná přísloví.
Podruhé jsem se vyzbrojila třemi kamarády a zkusily jsme to znova. Jak už někdo níže psal, vysvětlit někomu pravidla může být ze začátku trochu ošemetné i když se vůbec nejedná o složitou hru. Musim říct, že ve 4 to byla opravdu o 100% větší zábava. Trochu mi přišlo, že některá slova tam jsou až směšně jednoduchá a naopak některá jsou naprosto neproveditelná. Nicméně jako párty hru s více a staršími hráči určitě doporučuju 🙂
A jedna perlička na závěr, někteří lidé dokážou být opravdu kreativní, co byste řekli že by bylo ‚svátek, období, událost -> čas 0 + zelené mrtvé zvíře‘ .. to nám dalo opravdu nejvíc zabrat 😀
Zuzanka –
Pokud neustále hledáte alternativu k Aktivitám (i dobře vařená kaše se po třetí přejí) tak Koncept je vedle Dixitu ideální volbou.
Z mého pohledu si zcela nový herní párty systém, který Vás uchvátí hned během první hry, zamilujete. A pokud pořádáte veliké silvestrovské nebo vánoční večírky jako já, budete šťastní, protože dobrých her pro hodně hráčů je dost málo. Koncept je rozhodně jedna z nich!
Tato hra je ideální pro všechny herní maniaky, kteří mají doma krásnou sbírku, ale i pro party hráče. Občas se dost zapotíte než vymyslíte jak výraz vysvětlit (obzvláště sedíte-li vedle pošahané matky), ale i tak je o zábavu postaráno. Tato hra je dělaná pro všechny a určitě by neměla uniknout ničí pozornosti.
My ji vybrali jako dárek, jen podle včely na zadní straně (kuřete dle mé drahé polovičky) a nelitujeme. Doufám, že na Vánoce přibude i do naší sbírky :))
R.U.R. –
Vítězství této hry v anketě je asi oprávněné, rozhodně se mi líbí nejvíc ze všech her této kategorie (Aktivity, Time’s Up apod.). Popisovat dané slovo či slovní spojení pomocí omezené sady základních konceptů je rozhodně zajímavější výzva než popisovat slovně či kreslením (což je oboje hodně jednoduché, takže ostatní hry honí složitost tím že vás nechají popsat třeba konkrétního filmového herce, hudebníka nebo politika — obtížnost je zde ale spíš v tom, že ne každý ho dobře zná jménem), a zároveň popis pomocí umisťování kostiček je asi pro každého přijatelný, zatímco poskakovat a šklebit se a dělat divné pohyby (aka pantomima) mnohým z nás připadá ponižující či jinak nepříjemné (a obtížné je to asi tak srovnatelně). Možnost barevně rozlišit několik linií je taky velice pěkná, hezky se s tím pracuje. Uvažuji o koupi, byť asi není problém si variantu hry vyrobit vlastnoručně.
Zároveň zde ale vidím několik prvků, které se mi úplně nelíbí, či by se podle mě daly ještě v mnohém zlepšit.
Prvním je výběr věcí, které člověk popisuje. Proč proč proč autoři zahodili příležitost konečně popisovat zajímavé věci (konkrétní ale méně běžné předměty, abstraktní věci), a místo toho se uchýlili k ohraným a otravným jménům lidí (herci, zpěváci atd.), filmů, hláškám z filmů, apod. Jednak jsme to všichni v jiných hrách tohoto typu potkali už spoustakrát, druhak ne každý zná jména stovek herců a filmů — tímhle tahem si hra značně zužuje pubkĺikum a stává se typickou party hrou pro typické party lidi (kteří znají nazpaměť postavy spousty amerických seriálů a jména herců kteří je hrají), a přitom to klidně mohla být hra která by bavila a mentálně vytížila i typické deskovkáře, jejichž okruhy zájmů bývají poněkud jiné a mnozí se proto hrám tohoto typu radši vyhýbají. O co radši bych popisoval třeba derivaci, webkameru nebo lůžkový vagón. Na většině karet si člověk ale i tak něco vybere, takže se to dá hrát i slušně.
Druhým je malá podpora pro interakci, kterou oficální pravidla zavrhují, hráč se má omezit na to že občas řekne „ano“ (nebo tak nějak). Komunikace je ale přece oboustranný děj, navést posluchače na správný nápad postupně a po krocích je mnohem zajímavější než prostě položit kostičky a čekat. Samozřejmě si s tím lze poradit — dá se ukazovat prstem na důležité koncepty, které hráči ve svých odpovědích opomíjejí, dá se přidávat a ubírat kostičky, dá se používat některé koncepty pro odpověď hráčům… Hráči si na to přijdou, ale mohli na to přijít už autoři, pokud to testovali, tak k tomuhle přece taky museli dojít.
Dalším je jakási úzkoprsost — koncepty jsou zadané poměrně konkrétně a pevně, takže hráči jsou spíše odrazování k jejich využití kreativním způsobem. Opět, rozumní hráči se od autory daných vysvětlení jednotlivých konceptů nejspíš časem odchýlí i tak, pravidla hry by toto tedy mohla rovnou podporovat… Také způsob, jak použít kostičky, lze pojmout mnohem kreativněji. Už třeba to, že někam umístím více než jednu kostičku, může leccos vyjádřit — místo velký obrovský, místo ruky dvě ruce… Nadchla mě spoluhráčka, která tři mušketýry vyjádřila tak, že ke konceptu 1 dala čtyři kostičky, z toho jednu jinak barevnou než ty zbývající tři. To všechno jsou věci, od kterých pravidla spíše odrazují než aby na ně naváděly…
Podružností je pak nevhodná volba barev kostiček, kdy několik procent populace nedokáže odlišit zelené a černé kostičky — s takto malým počtem barev by neměl být problém volit je tak, aby i lidé se sníženým barvocitem neměli problém je odlišit.
Přesto hru považuji za dobrou, a s kreativními hráči, kteří se nebojí spíš více než méně odchýlit od pravidel, může přinést výbornou zábavu a skvělé zážitky.
matewr –
Koncept je párty hrou, tudíž splňuje základní kritéria tohoto odvětví deskových her. V prvé řadě je tato hra závislá na spoluhráčích, kteří z ní mohou udělat úžasnou srandovní zábavu plnou smíchu, ale také obyčejnou, a docela nudnou, dedukční hru. U Konceptu je naštěstí druhý případ z valné většiny eliminován, hra totiž staví na geniálním nápadu, což je mimochodem další aspekt párty her. Poslední vlastností každé správné párty hry, je její jednoduchost co se pravidel týče, a také vysoký počet hráčů, ve kterém se hra může hrát. Obojí je u tohoto kousku splněno na jedničku. Hra samotná staví hlavně na zábavném principu předvádění zadaných pojmů, kdy se pobaví jak předvádějící, který je mnohdy pyšný na své postupy, tak i hádající, ti jsou zase rádi, že předvádějícímu rozumí. Není lepšího pocitu, než když vše zapadá pěkně dohromady. Jedinou nevýhodou této hry, je po čase docela stereotypní hratelnost ve stejné skupině hráčů. Proto jedna hvězda dolů.
Alnagon –
Další s řady znalostních her, které si rád zahraju, ale rozhodně nechci mít doma, říkal jsem si, když jsem tuto hru prvně viděl. Tento rezervovaný postoj vychází z pocitu, že opakovaným hraním se člověk naučí všechny encyklopedické odpovědi použitých na kartičkách a pak už se jen předvádí před známými, jak je umí v této(kterékoli) hře porazit.
Koncept je ale jiný, v konceptu hráč napovídající přiřazuje barevné figurky a kostičky k symbolům na hracím plánu a ostatní hráči se snaží pochopit, co tím chce zadávající říct. Nejde tu o to vědět „kolik kostí má v těle mravenečník“ nebo „kdy proběhla druhá pražská defenestrace“, ale poznat, že se zadávající snaží pomocí symbolů popsat třeba mýdlo, nebo supermana.
Hra se nám nejvíc osvědčila hraním mnoha(aspoň pěti) hráčů, přičemž dva společně zadávají a ostatní hádají. A pozor, bavili jsme se při hře báječně i když jsme nehráli na body, prostě jen pro ten pocit, že jsem tu zašmodrchanou věc uhádl, nebo skoro, nebo vůbec. 🙂
Duhamuz –
Oprávněné vítězství v anketě Hra roku. Ikdyž zatím soudím velmi neoprávněně. Hráli jsme ji pouze ve dvou, a to více jen na rozkoukání ve hře a pochopení způsobů výběru Konceptu, abychom vše dokázali řádně vysvětlit kamarádům. Sice jsou pravidla v tomto ohledu velmi jednoduchá, ale domluvit se na určitém principu zadávání symbolů může být trochu matoucí až nepřehledné. Nicméně i těch pár pokusů bylo rozhodně zajímavé. Ďábel či Černá díra, byli ještě relativně lehké, ale takový výraz: ,,Rozplynout se ve vzduchu“ nebo ,,Zakopat válečnou sekeru“. To už byl oříšek a v těchto případech je nutné dojít k nějakému kompromisu, obzvlášť s nováčky.