Popis
Lidé z města Schilda staví nové město. Až doposud dokončili stavby podivných bláznivých budov. Pořád jim ale chybí hradby, řeky a ulice. Každý hráč na sebe bere roli jednoho ze Schilďanů. Během hry se snaží zachovat tolik svých budov, kolik je jen možné. Každá budova je pětkrát zastoupena na hracím plánů. Čím více je uprostřed, tím vyšší má bodovou hodnotu.
Zdi, řeky a cesty jsou pokládány na hrací plán tak, že se hráči snaží zakrýt soupeřovi stavby a zachovat své. Nikdo ale na začátku neví, kdo má které budovy a které jsou „erární“. Kromě budov a prázdných polí jsou na ploše také veřejné záchodky. Na jejich „zničení“ (překrytí) potřebuje hráč souhlas ostatních Schilďanů, kteří o tom hlasují hlasovacími kartami.
Komu zbudou na konci hry budovy s nejvyšší bodovou hodnotou, vyhrává.
esther.f –
Lada –
deril –
Ladik81 –
Jekor –
Žížalka –
Papo Shimitz –
Bobeš –
karel –
golmon –
marcel –
pogo –
Nenechte se zaskočit podivně znějícím německým názvem. V této hře se opravdu jedná o nám dobře známé město Kocourkov. Téma ojedinělé a slibující zábavnou hru. A hned na začátek musím říct, že se atmosféru toho podivného města podařilo ve hře výborně vystihnout.
Vážení občané kocourkovští se opět rozhodli, že chtějí zvýšit věhlas svého města. Každé věhlasné město podle nich musí mít městské hradby, cesty a také řeku, která městem protéká. A v Kocourkově zatím všechny tyto věci chybí. Proto bylo rozhodnuto je všechny co nejrychleji vybudovat. Hned se tedy začaly stavět vysoké městské hradby, dláždit cesty a kopat koryto řeky. Jak už to ale v Kocourkově obvykle bývá, práce začaly dříve než je někdo stačil naplánovat a podle toho také vypadají. Mohutným hradbám, širokým cestám a hlubokému korytu řeky musejí ustoupit některé již dříve postavené budovy. Je tedy třeba bourat radnice, školy, muzea, hasičské stanice a další budovy. To jsou podle kocourkovských nutné oběti pro zvýšení věhlasu města. Jiná situace nastává když je třeba přestavět klíčové budovy města – veřejné záchodky. To je pak třeba, aby občané hlasovali o výstavbě příslušného kousku hradeb, cesty či řeky. A jako spousta dalších věcí, i to hlasování je v podání kocourkovských poněkud zvláštní.
Na herním plánu jsou rozmístěny různé druhy budov, na začátku si každý hráč skrytě vylosuje jeden druh. Jeho úkolem bude během hry budovy tohoto typu na plánu zachovat a budovy ostatních hráčů překrýt hradbami, cestou či řekou. Budovy mají hodnoty od jednoho do pěti bodů. Ty nejlépe hodnocené jsou ve středu herního plánu. Klíčem ke hře je to, že není jasné, které budovy patří kterému hráči a který nepatří nikomu. Zde mají hráči poměrně slušný prostor pro blafování. Může se vyplatit překrýt jednu ze svých hůře hodnocených budov, pokud tím přesvědčíte ostatní, že tyto budovy vám opravdu nepatří.
Každý hráč také dostane určitý počet dílků hradeb, řeky či cesty. Dílky mají tři různé velikosti a během hry je hráči postupně pokládají na herní plán. Z rohů herního plánu se postupně pokládají dílky hradeb, cesty a řeky. Důležité je, že další dílek musí vždy navázat na konec předchozího dílku stejného druhu.
Překryje-li položený dílek některou ze základních budov, nic se neděje a daná budova nebude v závěrečném hodnocení započítána. Jiná situace ovšem nastane, pokud je překryt speciální druh budovy – veřejné záchodky. Ty nepatří žádnému hráči a jsou rozmístěny po celém městě. V té chvíli se musí hlasovat o tom, zda bude daný dílek hradeb, cesty nebo řeky umístěn. K tomu slouží hlasovací karty, rozlišené podle toho, jak hlasitě hráč hlasuje od tří hlasů pro položení dílku až po tři hlasy proti jeho položení. Hráči hlasují kartami skrytě a pak je všichni naráz otočí. Speciální hlasovací karta nerozhodného občana umožní hráči jeho dva hlasy umístit na některou stranu až poté, co bude odkryto hlasování ostatních hráčů. Každou z karet může hráč ve hře použít pouze jednou. Výjimkou je v tomto směru karta hloupého občana, která nepřidává hlas ani jedné ze stran.
Šikovným hlasováním se hráč musí snažit zachovat co nejvýše ohodnocené budovy svého druhu a naopak překrýt budovy ostatních hráčů. Zvítězí ten, komu na konci hry, když už není možné pokládat další dílky, zůstanou na plánu budovy v celkové nejvyšší bodové hodnotě.
Od hry neočekávejte komplikovanou strategii, ale především možnost přelstít protihráče blafováním a zábavu (zbourat radnici či školu, to nikomu nevadí, ale jak jde o veřejné záchodky, musí se to řádně probrat) u svižné hry.
Celá hra je také vyvedena ve velmi pěkné a vtipné grafice, je ideálně hratelná ve čtyřech hráčích, ale nic nebrání tomu ji hrát ve třech či ve dvou, pouze je o něco snížena zábavnost hlasování.
Jako negativum lze vidět to, že herní plán a rozmístění budov zůstává stále stejné, takže hra nabízí variabilitu pouze v tom, jak jsou umisťovány jednotlivé dílky hradeb, cesty a řeky.
Martin Blatný –
Láďa Smejkal –
Jaromír Kovařík –