Hrajeme.cz

Arkham Horror

Originální název:
Arkham Horror
Rok vydání:
2005
Počet hráčů:
1 až 8
Věk:
Hra je určena pro dospělé hráče a pro rodiny s dětmi od 12 let.
Doba hraní:
Velmi dlouhá hra – trvá většinou více než 2 hodiny
Doporučení rodiny:
Tuto hru vám nedoporučujeme, najdou se pro vás lepší hry.
Doporučení hráče:
Není známo nebo nedokážeme zařadit.

Katalogové číslo: 11983 Kategorie:

Popis

Město Arkham zachvátila panika – děsivé věci se tu začínají dít čím dál častěji. Zdá se, že vše směřuje k události, která bude znamenat pro všechny zkázu. Pouze malá skupinka vyšetřovatelů může město zachránit. Jedná se o přepracovanou hru Chaosium Inc. s novou grafikou a vylepšenými pravidly.

Další informace

Míra náhody

Počet hráčů

Věk hráčů

Doba hraní

Počeštění

Rok vydání

Míra interakce

Míra složitosti

Míra humoru

Doporučení rodiny

Doporučení hráče

Výrobci

,

Autoři

,

Odkazy:

Recenze

  1. Frankie

    Zatim hodnotim tremi hvezdami, nicmene odehrana pouze jedna hra. Slozitost pravidel me odrazovala, a stale odrazuje. Dam ji jeste sanci

  2. fazul

    Skvělá kooperativní hra s hutnou hororovou atmosférou. Díky množství Prastarých, nestvůr a karet, se jen tak neohraje. Bohužel náročná na čas a velikost stolu, ale když už si na ni najdete čas a správnou partu, odmění se vám skvělým zážitkem.

  3. TondaJ

    Skvělá kooperativní hra, která je docela náročná na čas. Už jen příprava hry, díky hromadě komponent, zabere dost času. A dokud nejste opravdu zkušenými hráči, hraní samotné se neobejde bez nahlížení do rozsáhlých pravidel (i přesto občas na něco zapomenete nebo něco spletete :-). Pokud však najdete dostatek spoluhráčů s dostatkem času, hru, její atmosféru a její herní mechanismy si určitě užijete. Je k nezaplacení vidět výrazy hráčů, když v zásadní bitvě s monstrem nepadne hráči z deseti kostek ani jeden úspěch i přesto, že si mohl hod všemi kostkami zopakovat. Nebo se těšíte, jaký skvělý bonus vás při setkání potká a jako na potvoru potřebujete k jeho získání schopnost, kterou jste si na začátku kola snížili na nulu. A naopak, chvíle vítězství (většinou dočasného) jsou neopakovatelné (bohužel dost často:-) Ať budete hrát hru jakkoliv dlouho, rozhodně to není ztracený čas.

  4. Svob

    Hra plně vystihuje Lovecraftovský svět, jak graficky, tak příběhově, atmosférou. U této hry opravdu platí hodně muziky za málo peněz. Obsah je opravdu skvostný jen bohužel pro hraní této hry potřebujete opravdu velký stůl. Hra je složitejší starší brácha Eldrich horroru.

    Mínusy:
    složitá pravidla – pořád potřeba je něco hledat i když už jste hru několikrát hráli
    Velká náhoda ve hře.
    Při větším počtu hráčů (nad 6) příliš dlouhé (4-5 hodin – když hru všichni znají)
    Časem začnou hráči hrát stereotypně.
    Příliš dlouhé prozkoumávání jiných světů – hráč tři kola prakticky nic moc nedělá, ale je to potřeba pro vyhrání hry

    Plusy:
    Velké množství hrdinů, bossů i monster.
    Zajímavý systém střetnutí v Arkhamu.
    Ve správné sortě lidí i skvělá atmosféra
    Velká variabilita.
    Když už si myslíte že to horší nemůže být, hra vás překvapí.
    Čeština

  5. Wolvik

    Arkham Horror je pro mě taková zvláštní hra, ma jednu stranu krásné zpracování a tématika, na druhou velké množství herních komponent, čili peklo na přípravu a ještě vetší při uklízení. Pravidly se také budete prokousávat pěkně dlouho a pravděpodobně i několikrát, než pochopíte vše a budete schopni odemknout celý potenciál hry. Bohužel jak tu již někdo psal, výše uvedené nevýhody plus těžké shánění spoluhráčů, protože pokud člověk nezná pravidla, hra se protáhne na X hodin a poté jsou už všichni maximálně otrávení. Čili rozhodně ne dobrá hra pro casual hraní. Za mě hodnocení mezi 2 a 3 hvězdami. Rád si zahraju, ale na 95% nebude s kým.

  6. vendulala

    Hrozně mě lákalo lovecraftovské téma, navíc hra vypadá krásně. Super je i to, že jde o kooperativu. Ale popravdě – nemám moc šanci někoho přemluvit, aby ji se mnou hrál. Dokonce jsem to jednou ze zoufalství hrála sama (se dvěma postavami), což hru protáhlo opravdu na dlouho. Pravidla taky nejsou úplně jednoduchá, ale na druhou stranu, pokud se jimi člověk prokouše a pochopí systém, dá se to. Masakr je i množství nejrůznějších žetonků, které okupují desku stolu a ještě víc znepřehledňují hru – naprosto souhlasím s autory, kteří přidávají varování, že hrát v přítomnosti dětí a zvířat se zásadně nedoporučuje. Znám několik lidí, kteří tuhle hru milují a pár, který ji považují za omyl. Moje hodnocení je někde uprostřed – hra se mi zdá moc dobrá, ale vytvořit ideální podmínky ke hře (nabrífovat hráče, vyčlenit si ten čas a prostor, atd) je trochu oříšek. Ideální do skupinky 3 až 4 stabilních hráčů, kteří mají rádi komplikovanější hru.

  7. majci

    Tahle hra mě moc nebavila, ale možná to bude tím, že celkově nemám ráda kooperačky.
    Těžké pravidla a časová náročnost mě odradily. A hodně se hází kostkami, což se mi také moc nelíbí – a hlavně se u toho dá tedy dost podvádět 😀 (i když hráči hrají spolu proti hře)

  8. Lebda

    + atmosféra Lovecrafova světa
    + krásné grafické zpracování
    + variabilita (hodně hrdinů i bossů)
    + obtížnost (prostě nebudete vyhrávat ve 100% případů)

    +/- složitost pravidel
    +/- herní doba

    – hodně úkonů nutných dělat „za nepřítele“
    – u české verze se fonty u rozšíření neshodují se základní sadou

    Phtangh Rlyeh Cthulhu Ftangh
    Je jedno, zda vás do tohoto zapomenutého koutu Nové Anglie zavál osud, náhoda, a nebo jste sem došli záměrně. Je jedno, jestli jste jeptiška, novinář, vysloužilý voják či gangster, teď na vašich bedrech leží budoucnost lidstva. Z temnoty se probouzí zlo z dob, kdy slunce bylo ještě mladé, zlo nepředstavitelných rozměrů. Musíte čelit nebezpečím, která se příčí lidskému chápání, navštívit místa, která by neměla existovat. Pravděpodobně přijdete o zdravou mysl a možná i o život…
    Hra sama o sobě je poměrně složitá, při přidání rozšíření je pak boj hráčů proti ní velice nerovný. V tom však tkví její kouzlo, společná snaha a modlení se za každý hod kostkou, přičemž každé kolo může přinést pohromu.

  9. Kantry

    Pro mě jedna z nejlepších deskovek vůbec. Výborná atmosféra a skvělá hratelnost. Nejvíckrát hráno ve čtyřech lidech a úspěšnost tak 30%. Obtížnost se hodně liší podle hlavního bosse, čímž se hodně mění i celkový průběh hry. Skvělá kooperativní deskovka.

  10. slipka

    Arkham horror jsme hráli už aspoň 20 krát z čehož jsme vyhráli třeba jenom čtyřikrát.Obtížnost je na hře to co mě u ní drží a přitahuje.Je potřeba aby alespoň jeden hráč byl velice dobře znalý pravidel a je také dobré znát názory na pravidla z různých fór na internetu.Ačkoliv jsou pravidla celkem dost rozsáhlá tak ve hře nastává hodně situací o kterých se nezmiňují.Hra má potom skvělé tempo a atmosféru.Ve třech či čtyřech lidech je podle mě ideální a hrací doba je 2,5 až 3 hodiny.Ačkoliv se může zdát že ve hře hraje velkou roli náhoda tak to tak podle mě není.Člověk si může hrát s větší či menší pravděpodobností na úspěch a dělá to tak po celou hru.Pár špatných rozhodnutí vás pošle do pekel :).Přeju hodně zábavy.

  11. cSf.Loser

    Arkham Horror je tématická mega hra. Pravidla nejsou jednoduchá, ale hra dává pokaždé super zážitek a úžasnou ponurou atmosféru plnou beznaděje. Vše je krásně doprovázeno tématickými texty na kartách. Soubojové systémy a testy jsou skvělé. Nevýhody jsou, že i když se hra tváří, že je až pro 8 lidí tak více než v 5 bych ji rozhodně nikomu nedoporučil a nehrál bych ji v tak vysokém počtu. V základu se mohou karty začít opakovat. A sice je hra kooperativní, ale hráči si moc pomáhat navzájem nemohou například v souboji. Podle mě by si každý hráč měl tuto hru zkusit.

  12. Domado

    Arkham Horror patří k mým nejoblíbenějším hrám. Líbí se mi na něm uplně vše. Pro mě tam není slabší článek. Může být pravda, že pravidla nejsou zrovna z jednoduchých, ale jde to zvládnout. Hra se výborně hraje i v jednom hráči, nejčastěji jsme hráli ve 3 – 4. Hra má výbornou atmosféru, je skvěle zpracovaná a není jednoduché ji uhrát. Hra obsahuje obrovské množství karet, kde jsou atmosférické texty, které výborně doplňují příběh. Pozor na jazyk, pokud budete chtít hru v originále, texty vyžadují pokročilejší znalost anglického jazyka. Hra u nás vyšla i v českém jazyce. Pro mě jedna z nejlepších her, co máme.

  13. matrosh

    Arkham Horror byla moje první deskovka. Hodnocení je samozřejmě trochu nostalgické, protože hra rozhodně není dokonalá. Občas se hraje strašně dlouho, příprava hrací plochy vam může zabrat i pul hodiny, vysvětlení pravidel zrovna tak, s rozšířením potřebujete obří stůl a pokud nemáte dobře naleděné spoluhráče, může vás i znechutit. Na druhou stranu, pokud jsou spoluhráči na stejné vlně jako vy, venku je hnusně a vy máte volný den, dokáže být tato hra dokonalá. A hlavně pokaždé jiná a nepředvídatelná. Mám jí několik let a ačkoliv je to spíš volba na šedivé podzimní dny, nestalo se nám nikdy, že bychom hráli stejnou hru a že by nás nudila. Toto je hra po hráče, kteří nespechají k cíli, ale spiš si užívají každý moment v strašidelném městečku. 4,5 *

  14. jana.maruska

    Jsem k této hře trochu skeptická. Máme doma totiž Eldritch horor a ten odsejpá mnohem lépe a je malinko lehčí. Velmi mi vadí, že pokud u Arkhamu spadnete do „jiných světů“, tak tam taky můžete kejsnout skoro celou hru a pak Vás ta hra vůbec nebaví, jelikož si vůbec nezahrajete. U hry házíte kostkami, což je taky dosti o náhodě. Jinak ale moc pěkný design hry na motivy Lovecrafta. Dobrá hra pro milovníky fantasy.

  15. Desdi

    Pro mě srdcová záležitost – kombinace Lovecratfa, jeho mýtu prastarých bohů a tvůrčích nápadů autorů této deskové hry vytvořila úžasnou atmosférickou záležitost. Hra je velice dobrodružná, napínavá…jedná se o kooperativní hru, kdy během hraní musíte držet za jeden provaz s ostatními hráči, aby jste dokázali zvítězit nad hrou. Hra vám nedá nic zadarmo a často při hraní jsem měl pocit bezmoci. Nicméně nic nebrání ostatním hráčům dělat si co chtějí. Dodnes vzpomínám na jednu hru, kdy jeden z hráčů strávil celou hru ve Stříbrné soumračné lóži, jelikož se chtěl stát členem této lóže. Pravidla můžou někomu připadat na první pohled těžká, ale po prvním či druhém zahrání určitě zjistíte, že pravidla jsou vlastně jednoduchá. Jenom jich je na začátek možná hodně, ale to je dáno tím, že se chodí po městě, kde prožíváte různá střetnutí, stejně tak můžete jít (musíte) do vnějších světů, kde se také střetáváte s různými úkoly. Dále se bojuje, nestvůrám můžete utéct, můžou vás vystrašit atd. Je toho na začátek prostě hodně. Ale jde maximálně o první dvě hry. Určitě počítejte s delší dobou hraní. Minimálně tři hodiny. Hru jsem hrál ve dvou, třech i více lidech. Když jsme to hráli v pěti a více, tak se nám hra nepodařila nikdy dohrát. Ale to bylo dáno tím, že jsme začali hrát pozdě. Nakonec jsme všichni odpadli do postele, kde se nám zdálo o hrozivých příšerách, konci světa a velkém Cthulhu. Hru doporučuju všem!

  16. motycond

    Město Arkham zaplavilo zlo, které je potřeba společně zapudit. Jedná se o propracovanou komplexní kooperativní hru. Po prostudování celkem složitých pravidel násluduje velká porce zábavy a napětí. Díky velkému množství postav, nepřátel a prastarých, lze vítězství dosáhnout mnoha způsoby a hra jentak neomrzí. Je třeba se připravit na delší herní dobu.

  17. mauser22

    Docela slozite na pochopeni..

  18. hotereg

    Město Arkham bylo zaplaveno zlem a Vy jej musíte zachránit. Vězte však, že to nebude nic snadného. Cílem této kooperativní hry je nenechat probudit prastaré zlo, které se snaží prodrat na tento svět. Takže Vy v roli detektivů běháte po hracím plánu a snažíte se pozavírat co nejvíce dimenzionálních bran. Přitom navštěvujete zajímavé lokace kde se Vám může přihodit něco co Vám pomůže, ale třeba i pěkně zavaří. Pokud se však Prastarý probudí příchází na řadu poslední pokus o výhru a to je jeho poražení v souboji.

    Tohle je jedna z mých prvních her a nedám na ní dopustit. Je to super zaléžitost v téměř jakémkoliv počtu hráčů. Takže za mě jednoznačně doporučuji. I herní doba záleží na počtu hráčů, ale i na tom proti jakému Prastarému budete bojovat. Jen pozor aby jste měli kde hrát. Rozložená hra zabere poměrně velký prostor, navíc pokud dokoupíte i rozšíření.

    + velká variabilita
    + hodně obsahu
    + dobré jak solo, ve dvou tak i ve větším počtu lidí
    + velmi tématické
    + navíc vyšlo i v češtině

    – žádné jsem nenašel

  19. zdenekstefan@gmail.com

    Arkham horror je týmová hra přibližně na 4 hodiny, ale díky skvělé atmosféře tvořené velkým množstvím příběhů na kartách setkání, doba hraní velmi příjemně ubíhá. Hru jsem hrál již hodněkrát a díky velkému počtu detektivů, příšer, předmětů a kouzel se hra brzy jen tak neohraje a stále má co nabídnout. Hra je až pro osm hráčů, ideální počet je však 4 – 5.
    Jedná se o hru, kde veškeré události jsou rozhodnuty kostkama (hráči hážou na testy dovedností svého detektiva, kterého si vylepšují). Pravidla hry nejsou složitá na pochopení, ale pro nové hráče je jich hodně na vysvětlení. Po pár kolech hry jsou ovšem zřejmé všem.
    + pěkně zpracovaná grafika, hororová atmosféra hry
    + velké množství komponent (karty, žetony, detektivové, …)
    + až pro 8 lidí

  20. Orel91

    Jakožto milovníkovi kooperativních her, ani Arkham Horror neunikl mé pozornosti. Městečko Arkham bylo zaplaveno přívalem nestvůr a na různých místech se začaly otevírat brány do jiných světů, hrozba, že některý z mocných Prastarých procitne je větší než kdy dříve a je jen a pouze na vás, abyste tuto takřka jistou zkázu, zastavili.
    Jakožto skupinka výstředních dobrodruhů, z nichž je každý odborník na něco jiného, se musíte vydat do ulic a s tímto zlem bojovat. Je třeba získat to správné množství stop, aby se vám podařilo zapečetit brány, ale zároveň si musíte dávat pozor na téměř všudypřítomné nestvůry. V různých lokalitách narazíte na různé problémy, za jejichž vyřešení můžete získat lepší vybavení či pomocníky, kteří vám pomohou ve vašem úsilí.
    Samotná hra je založená na vcelku jednoduchém herním systému, který pochopí i mladší hráči, případně jim mohou ti starší a zkušenější pomáhat, přece jen se jedná o kooperativní hru. Celkem velké množství postav, předmětů a dostatečné množství Prastarých činí hru variabilní a jen tak rychle si ji neohrajete.
    Malinkatým zádrhelem může pro některé hráče být prvek náhody u hodu kostkami, ale ten není zas až tak příliš markantní, vzhledem k poměrně velkým možnostem jak hody ovlivňovat.
    Co činilo největší trn v patě pro mne byla až přílišná jednoduchost. V základní variantě bez volitelných rozšiřujících pravidel a při dostatečném počtu hráčů, je hra až příliš snadná a takřka nejde prohrát. Ovšem poté, co jsme uplatnili všechna volitelná pravidla, plus přidali jedno vlastní (ze startovního plánu jsme odstranili všechny počáteční stopy), dostala hra tu správnou šťávu a už to není taková procházka růžovým sadem jako předtím.

    + Jednoduchý herní mechanizmus, který zvládnou i mladší hráči (vhodné i pro rodinné hraní)
    + Velké množství postav, za které lze hrát
    + Dostatečné množství předmětů, společníků a potvor, aby se hra jen tak neokoukala
    + Může se do ni zapojit velký počet hráčů (1-8)
    + Krasné grafické zpracování

    – Pro ostřílené hráče může být příliš snadná

  21. dagul

    Arkham je výborná kooperativní hra,velice příběhová.Pravidla nejsou těžká jen je tam dost věcí na které se musí myslet-je to vlastně jen pohybování detektivem a lízání a čtení karet daných lokací a tím vytváření skvělého příběhu.K plusu je samozřejmě česká lokalizace základu i zatím dvou rozšíření.Vřele doporučuji hlavně hráčům kteří dávají přednost atmosféře hry před počítáním a hraním na body..nutnost pro fandy H.P.Lovecrafta

  22. cake007

    Hodně dlouhá hra, pravidla jsou složitější, ale stojí za to si tuhle hru pořídit. Trvá delší dobu, než se prokoušete pravidly a je pravda, že do nich nahlížíme ještě i po roce hraní.

    Hodně nás baví, že hra hraje proti vám, když už si konečně vybudujete slušnou základnu zbraní a různých vylepšeních, které si buď můžete koupit, nebo je „vyhrajete“ nebo směníte se spoluhráči, vždy se objeví něco, co vás donutí změnit plány a rychle jednat.

    Je to parádní záležitost, určitě doporučuju si na hru vyčlenit více času, klidně i 3 hodiny.

  23. XiQiX

    Hra se zajímavým herním mechanisme. Všichni hráči bojují proti temným silám, aby zabránili temným silám ovládnout náš svět.
    Pěkné výtvarné zvárnění dodává hře skvělou atmosféru.
    Pravidla jsou dosti složitá, takže hru rozhodně nedoporučuji začátečníkům.
    Velkou nevýhodu hry vidím v tom, že je velmi důležitá sestava lidí v které se hra bude hrát.
    Pokud společníci nedokáží jednat rychle a vpít se doslova do atmosféry Lowecraftova světa, bude pro ně tato hra dosti nudná. Což je škoda, neb to je hra opravdu dobře zpracovaná.
    Osobně mě z těchto důvodů hra až tolik nepolapila a to asi i díky velké časové náročnosti.

  24. Kentril

    Tuhle hru jsem si zamiloval jen podle grafiky a rozhodl jsem se ji poridit. Myslim si, ze ma nejslozitejsi pravidla vsech her, ktere mam, nicmene tuto hru mam moc rad, prestoze dobra hrani je opravdu dlouha. Obsahuje spoustu karet a ostatnich komponent. Kazda hra je jina, ponevadz mate moznost volby postavy, predmetu, prastareho. Libi si mi tam vyvoj postav a spoluprace s ostatnimi hraci. Jedna se o kooperativni hru. Ke hre vychazi spoustu rozsireni, ktere hru jeste zeslozituji, ale zase ji davaji jiny nadech. Proste super.

  25. matewr

    Atmosferická kooperativní záležitost, která hlavně zaujme svým pojetím tématu a úžasně propracovanou komplexností, kdy všechno na sebe krásně navazuje. Ačkoli je hra složitější na pravidla a komplexnost, její samotné hraní už takové není. Většinu času nebudete mít ve svých rukou naprosto nic a to, jestli uspějete nebo ne, je dílem náhody. To ale u této hry vůbec nevadí, ba naopak se ze hry stává nepředvídatelná a akční zábava, která je mnohdy příběhově hluboká až až. Trochu více puzzle prvků, by však hře neuškodilo, takto vám ani porážka nevadí, což je u kooperativní hry trochu divné. Nejčastěji hráno ve dvou, doporučuji však čtyři hráče, ani více ani méně.

  26. Haar

  27. koczanska

  28. silenypavel

  29. twix

  30. vaseklu

  31. Patrikhm

  32. Tereza

  33. Ptacnik

  34. bacil

  35. Veroslavka

  36. Piestany

  37. Zdenek_

  38. kokrdal

  39. Richies

  40. Teferi

  41. ZdenT27

  42. tootsie

  43. Payavon

  44. Martin

  45. Wolfling

  46. Forbik

  47. mil

  48. pavlica

  49. Libor

  50. Brunop

  51. StevensonJunior


    Jak jsem prodával skotskou v Arkhamu
    příběh osamělého hrdiny (solová hra)

    Menuju se Bob Jenkins a su prezidentem nadnárodní společnosti Jenkins & Co Ltd. Prodávám spotřební zboží, antikvariát, různý další věci a samozřejmě skotskou. Bez té, synku, ani ránu – říkával můj fotr – dycky u sebe měj aspoň pár kapek. Taky se upil k smrti, ale než se tak stalo, býval úplně štastnej. To von založil našu společnost, tehdy jsem dělal viceprezidenta. No a po jeho smrti jsem se stal prezidentem já. Ale to bylo dávno. Ještě než jsem roku Páně 1926 vystoupil ve městečku Arkham…

    Počkej, vlaku, nespěchejte, kola,
    Průvodčí, zatáhni za brzdu…
    V. Vysockij

    …Pamatuju si jako dnes, vystupuju na nádraží, za zády bručí průvodčí, že prej nemám na lístek dál. Říkám mu, že taky nemá lístek a jede, takže co jako. Ten hned stočil rozhovor na poldy, tak jsem raději vystoupil. Stojím tam, ovívám se kloboukem, v jedné kapse skotská, v druhé devět babek, za mnou odjíždí vlak, přede mnou skvělá budoucnost.
    Dívám se kolem, ani živáčka, ale přece jenom – tamhle na rohu odpočívá nějaký bohabojný občan. Přijdu blíž, říkám: brý den, kde tu máte nějaký obchod? Neodpovídá. Koukám, v ruce svírá prázdnou láhev. Dumá, až mu z huby tečou sliny. Vedle leží sekera, rozhlídnu se, tenhle chlap ji dneska potřebovat nebude, mě se může hodit, dám si ji za pás a jdu najít nějaký obchod. Abych navázal kontakty. Třeba potřebuji skotskou. Nebo sekeru.
    Nestihnu minout křižovatku, jak se na mě odněkud shora vrhne nějaký chlap a snaží se mi sebrat bundu. Chvíli si hrajeme na přetahovanou, pere se jak ženská, kvílí, pořad mě drápe nehty, tak ho praštím topůrkem po hlavě a hle, von to není chlap. Ani ženská to není. Nějaká divná věc s pařáty a křídly. Nevím, co tady pěstujou na té jejich vysoké, ale měli by si to líp hlídat. Hodím to do křoví, pak mě napadne, že vono by se to možná mohlo někomu hodit. Tak se vrátím, useknu nejhezčí pazour, dam si ho kapsy a du dál hledat obchod.
    Nestihnu odejít pár metrů, zastavuje mě polda a ptá se, odkud sem. Vodpovídám. Ptá se, co tu pohledávám. Říkám, že vobchod. A co to máš v kapsách, ptá se? Ukážu pazouru. Ta ho nezaujala, asi to tu mají běžný, místo psů a koček. Chce vidět i tu druhou. Vytáhnu skotskou. Polda se nasupí a říká, že su zatčený za porušení nějakého zákona vo alkoholu nebo co. Říkám, že to nepiju, ale vezu jako exportní zboží. To ho nezajímá, sebere mi ji a musím s ním na stanici.
    Dají mě do cely a říkají, že musijou sepsat protokol. Přijde ještě nějaký chlapík s hvězdou a začínají zjišťovat, jestli je to fakt skotská. Jeden si dal, druhý si dal. Že to prej nejde poznat a blbě se tlemí. Tak ji prozkoumali celou, až do dna. Ptám se, jestli už můžu jít. Oni se zamyslí a říkajou, že jo. Tak si beru sekeru a jdu ven. Už se stmívá, měl bych se porozhlídnout po noclehu.
    Zahnu za roh, tam stojí další magor, ale bez hvězdy. V jedné ruce střeva, v druhé nůž, nad hlavou měsíc. Jak mě uvidí, zavyje něco divnýho a tlačí se na mě. Říkám: člověče, neblbni, su tu novej… Tomu borcovi je to jedno, tak mu majznu jednu po hlavě. To ho přesvědčí, něco zabublá a sedne si na zem. Už je přátelský a klidný. Vemu mu náramek, vypadá na stříbro a pro jistotu vypadnu z tyhle ulice.
    Hledám nocleh a sekeru si pro jistotu držím v ruce. O par domu dal se do dveří dobývá něco vyslovené divného v kápí. Vono by to nebylo nic divného, spousta lidi chce večer dom a nejde jim to, jenže tohle to mělo chobot. Jdu od toho co nejdál. Odněkud jsou slyšet skřeky, je čas někam zapadnout.
    Zalezu do prvního otevřeného obchodu. Příšeří. Ptám se, jestli tu někdo je. Ticho. Rozhlídnu se. Ptám se ještě jednou, důrazně: Je tu někdo? A zas nic. Tak se du podívat, co tu majou. Na pultu leží něco dlouhého zabaleného, vypadá jak nějaká hůl nebo žezlo. Pro jistotu se zeptám potřetí jak u blbejch: Je tu někdo? Nikdo mi neodpoví, ale napadne mě, že stojím v něčem mokrém. Podívám se pod nohy a to něco, v čem stojím, se mi nelíbí. Protože kompot to není a já mám nové boty. Beru tu věc z pultu a vycházím ven.
    Pro jistotu se nejdříve podívám nahoru. Nahoře jsou měsíc a hvězdy. Prohlédnu ulici. Chobot nikde. Přivřu dveře. Ta věc, co jsem vzal ze shopu, je celkem těžká. Začnu rozbalovat. A jejda, tohle sem viděl naposledy ve škole na obrázku. Vypadá to jako nějaký hodně starožitný meč. Jílec je ozdoben kameny, snad dokonce pravými. To posoudíme, až odsud vypadnem.
    Slyším kroky. Z ulice vedle. Blíží se. Nestihnu vymyslet co dál, jak se objeví. Je jich několik, jsou v kápích, jeden má chobot, druhý střeva kolem krku, třetí vypadá jak zesnulá teta Polly a jdou ke mě. Chobot natahuje ruku a ukazuje na meč. To se mi nelíbí. Navíc nějakým šestým smyslem cítím, že za dveřmi v chodbě za mými zády se něco plíží. Jsem ve slepé uličce. V pravé ruce meč, v levé sekera. Ten, co se tváří jak teta Polly, se rozhodne, že je třeba jednat. Souhlasím s ním. Je třeba jednat, říkával fotr, když mu docházela skotská. Mě došla jak skotská, tak trpělivost.
    Poté co jsem s nimi s koncoval, vypadají všeci jak teta Polly, když strejda přicházel domu vopilej. Ten meč nebyl špatný, hlavně když se mi chobot omotal kolem ruky tak, že jsem pustil sekeru. Až to jiskřilo během seku. Tohle město není normální. Ale náramky se budou hodit, až vypadnu. Chobot měl zlatý. Asi je to tu móda. Mít náramek. A chobot k tomu, jako bonus.
    Zvednu sekeru, dám si ji za opasek. Zcela zapomenu na to, co mám za zády. Mám tam dveře. Nezavřené. Ale to tolik nevadí, protože je nikdo neplánuje otevírat. Ono to plánuje skrze ty dveře prorazit. Chvíli dumám, jestli je to přerostlá housenka anebo krakatice. Ale to už uháním ulicí hlava nehlava. Dobrá reakce je základ úspěchu. Podle cupitání desítek nožiček za mnou má zájem se se mnou seznámit.
    Zahnu za roh, přímo přede mnou je zelená záře, nestihnu ani zabrzdit, zakopnu a spadnu přímo do toho světla. Padám, letím, nechápu kam, pořád se držím meče. Řvu děsem. Dopadnu do vody, ta má fialovou barvu. Dost se nalokám, než vylezu na břeh. Měl jsem kliku, spadl jsem do řeky. Fialové řeky, co teče loukou zarostlou jedovatě zelenou trávou. V dáli hory. Jaký hory, tady nemají být žádný hory. A fialový řeky taky neznám.
    Co to je, sakra?.. Zavřu oči. Otevřu je. Ne, nezdá se mi to. Hýbou se. Hory se hýbou. Nebo se mi otáčí země pod nohama? Motá se mi hlava. Napil bych se. Snad ta voda nebyla otrávená. Posadím se.
    Nestihnu se pořádně posadit, jak vyskočím. Usedl jsem na něco ostrého. No jistě, ze země trčí kamenný sloupek, asi pár stop vysoký. Jak jsem ho jen přehlídl? Navíc na jeho konci něco leží. Vzpomenu si na vtip: detektiv se naklonil nad čepelí nože, na jejímž konci bylo něco tmavého. Bylo to tělo.
    Jenže tadyhle to byla skutečnost. Na ten sloup kdysi kdosi nebo cosi spadlo. Leželo to tu dost dávno, byly vidět kosti a mezi nimi se něco lesklo. Posadím se vedle, přemohu mdloby a jdu to vytáhnout. Může se to hodit. Barvu to má příjemnou, zlatou, vypadá to jako prsten. Otřu to trsem trávy. Pečetní prsten. Vyrytý nějaký nesmysl v neznámé řeči.
    To půjde dobře prodat. Pokud se odsud dostanu. Kde to vůbec jsem? Snažím se nedívat na hory v dáli. Pořád se hýbou, mám dojem, že jsem na uprostřed hodně divného kolotoče. Všude kolem je porostla travou planina. A řeka, teče od obzoru k obzoru. Je fialová.
    Co ten sloupek? Sloupek je kamenný, ostrý. Kdysi na něm byl nějaký reliéf. Jak prozkoumávám povrch prsty, něco prosviští vzduchem. Vedle mě visí konec lana. Táhne se někam nahoru. Kam? Kam až vidím. Vypadá to, že padá přímo z nebe. Ale něco ho musí držet, nepadá dolu. Gravitace tady určitě je. Pro jistotu nadskočím. Hory popojedou. Hlava se zatočí.
    Dám si prsten do kapsy, chytnu se za lano a nadskočím znovu. Pokud není upevněno, neudrží mě, zas tak hubenej nejsem. Drží dobře. Pustím se a dopadnu na zem. Země se zachvěje. Začíná se třást. Praská pod mýma nohama. Propadá se. A něco z ní leze. TLAMA! Obrovská tlama posetá zubama. Sloupek a kosti mizí v tlamě. Já se držím za lano. Jak jsem to stihl? Nevím.
    Já se nejenom držím, já šplhám! Ve škole jsem to nikdy nedokázal. Teď mi to jde, jde mi to hodně dobře. Už jsem vylezl pár yardů. Tlama se zvedá do vzduchu. Patří obludnému červu, který mlaská. Chce papat. Já nechci, aby papal mě. Já lezu. Červ se zmenšuje. Vítr mi čechrá vlasy. Jak je to možný? Lano se zvedá! Někdo to zvedá!!! Kam mě to táhnou???
    Pohyb je stále rychlejší. Zavřu oči a odříkávám si otčenáš. Z tohohle živý nevyváznu. Proč jsem vůbec odjel z rodného města. Mohl jsem dělat v železárnách, den co den v klidu, večer si dávat drink, potkávat tetu Polly… Ale ne, já jsem chtěl pryč. Tak teď to máááááááááááááááááááám…
    Probere mě rána. O něco jsem se uhodil. Na něco jsem spadl. Jak mohu na něco spadnout, když mě táhnou nahoru? Mám dobře zavřený voči. Na nic mě nenachytaj. Já je nevidím, oni mě nevidí. Dlaní ošahám to, co je pode mnou. To je země. Studená země. Otevřu levý voko. Jsem ve stejné ulici, kde jsem byl. Ležím na zemí. Kousek ode mě leží ti tři. Nějaký chlap s aktovkou se nad nimi sklání.
    Ležím na sekeře. Není to moc pohodlné. Opatrně se otočím. Vedle spočívá meč. Jak ten se sem dostal? Nepamatuju si, že bych ho měl. Instinkt obchodníka? Nenech ležet nic, co není dobře připevněný?
    Za mnou se vzduchu kymácí zelená brána. Vidím jak dovnitř vede provaz. Není za nic uchycen. Prostě začíná ve světle a pokračuje někam dolu. A na konci toho provazu je tlama. Ta tlama mlaská a přibližuje se. Snažím se zvednout, nohy se mi podlomí. Tlama se blíží. Je tam, někde za branou, tam, kde je provaz. Já jsem tady. Ona tam. A ona chce sem. A já se nemůžu zvednout.
    Napadají mě úplně zcestné myšlenky: co kdybych do té tlamy hodil dynamit? Ale kde ho vzít. Dynamit si s sebou nenosím. Není to škoda? Měl bych si sehnat dynamit. V ruce mám prsten. Ne, tímhle ji nenakrmím. Otče náš, jež jsi na nebesích… S křikem vyskočím a vrhnu prsten do zeleného světla. Nažer se!!! Tlama udělá pohyb stranou, aby ho chytla. A než se ji to povede, vidím jak se brána zmenšuje před očima. Je stále menší, menší a nakonec zmizí úplně. Není tu, ani světlo, ani provaz, nic.
    Někdo za mnou promluví dobře postaveným hlubokým hlasem: „Zapečetils to. Ale to už nepomůže.“ – otočím se. Dívá se na mě muž s aktovkou, z huby mu lezou zuby jak upírovi. Celou hubu má od krve.
    Tak tenhle to podělal. Tohle neměl dělat. Mám už toho jejich Halloweenu plné zuby. Zvednu meč. Uchopím ho oběma rukama. Tenhle si to vodskáče naplno…

    Ale vono je to nadlouho a obchod je obchod. Jo, jestli tohle je ten meč? A ty bys vo něj měl zájem? Jo, máš recht, ten pravej mám dost dobře schovanej. A dycky poblíž, kdyby náhodou. Ani za stovku nechceš? Tak nic. A co takhle skotská? Mám sto beden. Ta je pravá, tak co říkáš?..

    11. srpna 2009
    (c) Stěpan Stěpanov

  52. esther.f

  53. Deth

  54. Zenitos

  55. Smith-g

  56. Bunny84

  57. Vlad

  58. Jan

  59. Hippo

  60. uglugf

  61. rach

  62. Ringo

  63. het2

  64. Gaspar

  65. kanei

  66. dudo147

  67. Míla

  68. sydo


    Nezemřelo to, co věčně odpočívá a dlouhý věků běh i smtí smrti bývá

    Tak pravil šílený Abdul Alhazred ve své proslulé knize Necronomicon, když nahlédl do světa Prastarých. Pojďme tam nahlédnout s ním.
    Předem upozorňuji, že jsem nadšeným fanouškem díla H.P. Lovecrafta, tudíž u mě AH získává body na tématu. Ale i pokud máte rádi atmosférické hry a nevadí vám horor, můžete směle číst dále.

    Arkham Horror je dobrodružná kooperativní hra inspirovaná „“Mythos““ světem amerického spisovatele a otce moderního hororu H.P. Lovecrafta. Hráči na sebe berou roli vyšetřovatelů snažících se zjistit, co se děje v městečku Arkham ve dvacátých letech minulého století. 1. světová válka skončila a lidé si bezstarostně až dekadentně užívají života. V Arkhamu to ale taková pohádka není, dějí se zde divné věci a skupinka odvážlivců musí zjistit jejich příčinu, než bude pozdě.

    První co vás na hře zaujme, je krabice – velká, s krásným obrázkem na přebalu a velmi pevná. Nepozemské šílenosti, které na vás uvnitř čekají, potřebují pevnou schránku. Když tuto Pandořinu skříňku otevřete, vyvalí se na vás neuvěřitelné množství komponent (737 aby bylo jasno). Jsou zde kartičky hrdinů, jim odpovídající postavičky, nestvůry, žetony zdraví, příčetnosti, stopy, peníze, brány do jiných světů a ohromné balíky karet. Třešínkou na dortu jsou velké karty Prastarých (hlavních protivníků v čele s velkým Cthulhu) a velká mapa. Vše samozřejmě v excelentní kvalitě, díky které patří FFG mezi naprostou špičku herního průmyslu.

    Každý z hráčů si vybere svého vyšetřovatele s jeho speciálními schopnostmi (pro milovníky RPG má každá postava i svůj příběh), obdrží počáteční vybavení a hurá do Arkhamu. Vylosuje se jeden z Prastarých (v základní hře jich je 8), rozloží se kartičky lokací a vybavení a hra může začít. Vždy na začátku kola se otočí tzv. Mythos karta, která určí, kde se v Arkhamu objeví brána do jiných světů, jak se pohybují nestvůry, které z bran lezou a jaká událost se v Arkhamu přihodí toto kolo. Hráči se pohybují po městě, sbírají stopy, pomocí kterých lze brány zapečetit, pobíjejí nestvůry (pokud je nestvůr moc, obyvatelé města prchají, obchody zavírají atd.), navštěvují různá místa ve městě a v neposlední řadě vstupují do bran, aby v jiném světě, do kterých brána vede, pochopily její podstatu a po návratu se ji mohli pokusit zavřít (nebo s pomocí stop zapečetit). Pokaždé, když se otevře nová brána, Prastarý je o kus blíž svému probuzení. Hráči musí do té doby zavřít všechny brány na herním plánu nebo během hry zapečetit 6 bran. Pokud se Prastarý probudí, hráčům zbývá poslední možnost – porazit ho v boji. To je však velmi obtížné a někteří Prastaří – Azathoth – po probuzení automaticky vyhrají (pozřou svět, muhehe).
    Hráčům k dosažení jejich cíle pomáhají karty spojenců, vybavení, magických předmětů a kouzel, které si mohou koupit za peníze nebo vyměnit za jejich zásluhy v boji proti zlu. Někdo se klidně může stát pochůzkářem a za plat pobíjet ve služebním voze monstra 🙂
    Naopak úkol hráčům ztěžují bestie vylézající z bran a i samotný Prastarý. Monster je mnoho druhů, narazíme tu na z povídek známé Gugy, Noční Zebouny, Shoggothy, potomstvo Shub Niggurath, kultisty, maniaky, duchy atd. Prastarý ovlivňuje hru dvěma způsoby: dokud spí, má vliv na schopnosti svých noshledů – kultistů a k tomu ještě nějakou další ošklivou schopnost, která hráčům znepříjemňuje život. Po probuzení pak má každý svůj speciální útok, z nichž mnoho nedává hráčům moc šancí.

    Vlastní mechanismus hry pak čerpá ze základů RPG. Postavy mají klasické vlastnosti rozdělené do dvojic: rychlost/plížení; boj/vůle; znalosti/štěstí. v každém kole si hráči mohou tyto vlastnosti v omezené míře upravit dle jejich libosti s tím, že vlatnosti se ve dvojici ovlivňují, pokud si zvednu rychlost, budu mít omezenou schopnost plížení atd. To umožňuje hráčům připravit se na nebezpečí, která očekávají (v praxi vás stejně vždy něco překvapí). Čím větší daný skill máte, tím více kostkami házíte při jeho testu, přičemž 5 a 6 znamená úspěch. Vyzdvihnout bych chtěl unikátní mechanismus pohybu nestvůr, které se postupně rozlézají po městě a terorizují obyvatelstvo.

    A pocity ze hry? AH rozhodně není pro ty, kdo mají rádi ultrapropracované mechanismy bez náhody. Tato hra je o atmosféře, kterou evokuje a v tomto směru rozhodně exceluje. Pokud máte trochu RPG náturu, zažijete stejné pocity, jako u četby Lovecraftových povídek – pocity zmaru, zoufalství a neodvratné katastrofy. Brány se otvírají, potvory množí a Prastarý se zvolna probouzí. A pokud se vám podaří např. v posledním kole před probuzením uzavřít poslední bránu, budete si tento zážitek pamatovat hodně dlouho, není mnoho her, které vám toto mohou nabídnout (resp. je, ale nejsou v ČR zažité). Hra může trvat velmi dlouho (počítejte tak min. hodinu na hráče), já osobně s tím nemám problém, když mě hra baví, vydržím u ní dlouho rád, ale vím, že pro spoustu eurohráčů platí „“hodinu a dost““, tudíž by je AH mohl odradit. Tak to byl stručný popis průběhu hry. Nebudu zabíhat do detailů, pravidla mají 24 stran a jsou pro zájemce dostupná na stránkách FFG (mají to tak u všech her, považuji to za velmi vstříctný krok, hráč pak nekupuje zajíce v pytli). Pokud budou nějaké dotazy, rád je zde zodpovím. A na závěr jedno doporučení: před první hrou s přáteli si raději vyzkoušejte pár kol sólo, lépe tak pochopíte průběh hry a pravidla se budou vysvětlovat lépe. hodně štěstí v Arkhamu!

    „“Nelze Tvora popsat – chybějí slova pro tak propastnou bezpříkladnou přízračnost, pro tak nepřirozenou zvrácenost veškeré hmoty, síly a kosmického pořádku… Velký Cthulhu byl po vigintilionech let opět volný a tonul v blaženosti.““

  69. Lubbo

  70. WereWolf

  71. murdochay

  72. Bruno

  73. Koki

  74. lizo

  75. Kadaver

  76. Peregrinator

  77. Shade

  78. dajo

  79. HomeBoy

  80. Tallis

  81. Ladik81

  82. budkin

  83. Yuri

  84. Malicka

  85. Shako

  86. Macho

  87. jerry1989

  88. nfo

  89. Adam

  90. murphy

  91. Shark

  92. leech

  93. Marsha

  94. Tygr

  95. otakar zatřepálek

Přidat recenzi