Hrajeme.cz
Pro rodinné hraníRecenze

Recenze: Dům snů – novostavba do hodinky

V nové recenzi se Aleš podíval na zoubek hře Dům snů, kterou v loňském roce u nás vydal Blackfire. Je to hra pro 2–4 hráče, která vás překvapí vtipnými kartami, jednoduchostí a příjemnou znovuhratelností v rodinném kruhu či jako oddechovka po náročné strategii.


„Koupelnička, pokojíček, do suterénku vinný sklípek. Koho by trápila hypotéka, soused! Tady to beru pěti prsty pravý ruky.“

Mrtvý příběh

Tak jako u většiny současných evropských her je premisa deskové hry »Dům snů« triviální a rozhodně nikoho do kolen nesrazí: „Vybudujte si klícku pro sebe a rodinu, která zapadne do snově vymalovaných představ.“ Kopněme tedy příběhového kostlivce pod postel a hoďme okem po mechanizmech, které hrou otáčejí a na které se tvůrci soustředili především.

Od sklepa až po střechu

Každý z designérů, jimiž se hráči po dobu partie stávají, dostane před sebe domek na herní desce. Dvě podlaží po pěti místnostech volajících po dobudování plus dva prostory v suterénu. Dvanáct volných políček pak odpovídá dvanácti kolům, které hra trvá. V každém kole si hráč vybere z vyložené nabídky místnost spolu s další kartou vybavení, střechy, pomocníka nebo nějakou šikovnou akční kartou, jako je vrtačka, sbíječka nebo míchačka.

Herní materiál.

Místnosti se umisťují na herní plán podle jednoduchých pravidel, jak si hned ukážeme. Do suterénu mohou přijít jen ty určené do suterénu. Každá karta na konci hry přináší určitý počet bodů, který se zvětšuje, pokud jsou vedle sebe položeny stejné druhy karet. Uzounký jednokaretní obývák je za mrzký jeden bod, ale koncertní obývací sál zvící tří karet je za bodů devět.

Vybavení je možné umisťovat jen do konkrétního typu místnosti či na dvůr. Houpačka se tedy bincá venku na stromě a ne, jak je u mých kamarádů zvykem v obýváku nebo dětském pokoji. Masážní vana je proti tomu nekonfliktní zařízení, které většina z nás umístí do koupelny – při hře i v realitě.

Zvláště při první hře snadno podceníte výstavbu nudného suterénu, načež z hrůzou zjišťujete, že nemáte bytelné základy na dobudování místností ve vyšších patrech. Potom přichází na řadu trapné fiasko s otočením karty na tzv. ‚prázdnou místnost‘ za nula bodů. Podobně nepřináší body ani vybavení, které nelze okamžitě umístit. S výmluvou: „Já ten klavír nechám v dětským pokojíku jen na jedno kolo,“ v Domě snů nepochodíte.

Nabídka.

Některé stavební chyby mohou pomoci pořešit akční karty, případně karty pomocníků. Ale není to nic, co by dramaticky proměnilo koncept již téměř dobudované novostavby.

V bodovacím defilé si zahraje své cameo i střešní krytina. Maximální bodový zisk přináší série čtyř střešních karet se stejnou pokládkou a instalovaným střešním oknem. Protože se v průběhu hry nelze na již ukořištěné karty střechy dívat, je někdy skutečným překvapením, jakou picassovskou kombinací jste ochotni završit vlastní projekt.

Rodinko, dáme si před spaním?

Hra pro dva až čtyři hráče má přijemnou dynamiku. Líbivá grafika stejně jako jednotlivá herní kola stékají v čase jako med. Dům utěšeně roste, aniž by někoho trápily účty za stavební materiál. Všichni hráči mají vždy stejný počet umístěných místností. Na konci hry rozhoduje jen to, jak si každý jednotlivé karty rozmístil a co příhodného se podařilo ukořistit v jednotlivých kolech hry. Jediná deprese, která může hrající stihnout, je tak neutěšená prázdná místnost, která ale bývá maximálně jedna. Případně zlý otec, který své milé dcerušce uloupí z výběru pro dané kolo zrovinka tu kartu koupelny, která by se jí hodila do druhého patra.

Karty místností.

Dům snů patří přesně do té kategorie odlehčených her, jež obsahují několik principů, které sváteční hráče nezahltí, ale přesto mohou při hře lehce zapřemýšlet, aby se v závěru vyšvihli v rámci víceméně vyrovnaného skóre nad ostatní spoluhráče. Hru snadno vytáhne na stůl i rodina zavalená dětskými kroužky a dojížděním. Sympatická herní doba, krátká příprava i pohodový gameplay s dětmi ji zařazují do kategorie večerních relaxačních záležitostí, které však nejsou pro dospěláky primitivními pitomostmi.

Nemám pocit, že by více zapálení deskožrouti museli hru rovnou vidět hořet na hranici. Spíše se pro ně posouvá na hranici území pohodových odpočinkových kousků, možná až fillerů, po kterých člověk sáhne, když má v hlavě i zadnici několikahodinový bigboard, ale ještě se mu nechce domů.

Jako princezna

Zvláštní karty.

Pokud je někdo podobně jako já lehce přesycen americkou animovanou produkcí, pak ho možná bude obrázek na přebalu trochu odstrašovat svým ‚Frozen‘ stylem. Obrázky na kartách v samotné hře mi už ale přišly fajn. Dobře zapadají do rodinné povahy hry.

Kdo to psal?

Nevím jestli je to obrovským tlakem na rychlost produkce deskových her s termínem ‚ESSEN‘, tím, že hru dělal nový tvůrce nebo laxním přístupem vydavatele. Každopádně v poslední době se mi do ruky dostalo několik pěkných her, včetně mnou vynášené »Celestie« (viz recenze), které mají přinejmenším v některých místech nesrozumitelně napsaná pravidla. Nemluvím teď o případných chybách v překladu, ale přímo struktuře původního textu. Přijde mi trochu divné, když i jako zkušený hráč musím ještě před hrou lovit vysvětlení na internetu. Pochybuji, že běžný kupující, který si Dům snů pořídí, bude vědět, kam se pro případnou radu s pravidly vrtnout. Errata a FAQ pořád hodně lidem připadají jako sprostá slova se špatnou výslovností.

Dům snů – základní informace 

Autor: Klemens Kalicki
Počet hráčů: 2–4
Herní doba: půl až třičtvrtě hodinky
Rok vydání: 2016 (u nás Blackfire)
Doporučený věk: od 8 let

Související odkazy:

Dům snů v katalogu na Hrajeme.cz:

Mohlo by vás také zajímat

Připojte svůj komentář