AKTUALIZOVÁNO O VÝSLEDKY Soutěžit o novou rodinnou hru Gloomhaven: Lví chřtán můžete do 31. srpna. Stačí, když odpovíte na tři jednoduché soutěžní otázky prostřednictvím soutěžního formuláře, budete fanouškem portálu Hrajeme.cz na Facebooku nebo registrovaným uživatelem Hrajeme.cz a když odpovíte na anketní otázku v komentáři na Facebooku nebo zde pod článkem na Hrajeme.cz. Viz podmínky soutěže níže.
Gloomhaven: Lví chřtán je kooperativní strategická hra pro 1–4 hráče od 12 let (podle vydavatele od 14 let). Jedná se o variantu „velké“ hry Gloomhaven, která je upravena tak, že je přístupnější širšímu okruhu zájemců. Například herní plán pro každý scénář je součástí Knihy příběhů a tutoriálové scénáře vás naučí pravidla. Čeká vás příběhová kampaň ve fantasy světě Gloomhaven, rozvoj postavy, boj s příšerami a nepřáteli. Každý hráč má svou postavu s jedinečnými vlastnostmi, které reprezentuje její balíček karet.
Termín soutěže: 12.–31. srpna 2021 (soutěž již byla ukončena)
Soutěž již skončila. Ze všech došlých správných odpovědí na soutěžní otázky jsme vítěze vylosovali pomocí generátoru náhodných čísel.
Hru Gloomhaven: Lví chřtán, kterou do soutěže věnovalo Albi, získává Roman R. ze Sokolova.
Vítězi gratulujeme!
Soutěžní otázky:
- Kolik scénářů obsahuje hra Gloomhaven: Lví chřtán?
- Za jaké postavy můžete ve Lvím chřtánu hrát?
- Kolik obrázků hry Gloomhaven: Lví chřtán je v katalogu na Hrajeme.cz?
- Anketa: Co vám dokáže pokazit nebo znepříjemnit herní partii? Vzpomenete si na konkrétní situaci? (Odpovězte v komentáři pod článkem nebo na Facebooku.)
(Správné odpovědi najdete níže.)
Své odpovědi na tři otázky pošlete prostřednictvím tohoto formuláře.
Podmínky soutěže
Do slosování budete zařazeni při splnění následujících podmínek:
- Odpovědět správně na tři otázky prostřednictvím soutěžního formuláře. A to pouze jednou. Odpověď musí dále obsahovat: jméno a příjmení soutěžícího, název obce, e-mail a také odkaz vašeho profilu na Facebooku či uživatelské jméno na Hrajeme.cz.
- Odpovědět na anketní otázku pod tímto článkem nebo na Facebooku (u příspěvku s vyhlášením soutěže).
- Být fanouškem portálu Hrajeme.cz na Facebooku (To se mi líbí) či být registrovaným uživatelem Hrajeme.cz.
Vítěze informujeme o výhře na uvedený e-mail. Pokud nepotvrdí zasláním kontaktních údajů do 14 dnů, bude vylosován nový výherce. Výherce hru následně obdrží prostřednictvím vydavatele podle jeho možností.
Výhru do soutěže věnuje Albi.
Související články:
- Objevte svět hry Gloomhaven s variantou Lví chřtán (novinka)
- Albi vydá Gloomhaven: Jaws of the Lion jako Lví chřtán (chystá se)
Hra Gloomhaven: Lví chřtán v katalogu Hrajeme.cz:
Odpovědi na soutěžní otázky:
- 25 scénářů.
- Ničitelka, Rudý gardista, Sekerník, Strážkyně Prázdnoty.
- 8 obrázků celkem.
91 komentáře
Dřív, když byly děti menší a tvrdili, že je hra baví, ale vůbec nedávaly pozor a musel jsem je pořád „uhánět“.
Teď už mě jen lehce popudí, když po hodině hraní se někdo po 6 zeptá, jaké má vlastně možnosti co dělat ve svém tahu…
Mám rád když se sejdeme naše partička na stolní hry. Dáme vínko, něco na zub a to je i to co mě hrozně děsí… vždycky vidím ségru máchat rukama okolo té sklenky s vínem a jen trnu hrůzou kdy se jí to podaří převrhnout na herní desku.. naštěstí se tak zatím nestalo (jednou málem). No a pak samo mobil – to mě taky dokáže pěkně naštvat.
Výpadek elektřiny.
Takřka každá hra stojí a padá s hráči. Pokud si vzájemně nesedneme (hráč s hráčem, hráč se hrou), zážitek obvykle nebývá moc kladný. Stejně tak pokud hra stagnuje a nedostaví se žádný progres, tedy nulová radost z postupu hrou a naopak počínající nuda a otrava. Zvlášť s méně trpělivými spoluhráči taková hra rychle přestává být jakkoli zábavnou.
Většinou teď hrajeme s dětmi, takže znepříjemnit hru dopkáže spolehlivě dítě, které se uprostřed rozehrané hry rozhodne, že ho hra už vlastně nebaví :-).
Hru mi dokáže znepříjemnit nedostatečná soustředěnost spoluhráčů.
Nemám rád APčkáře (třebaže některé hry ho ze mě také udělají:) a také hráče, kteří když se nepodaří 1. kolo hry (klasicky třeba v Blood Rage), tak chtějí hru opustit a tím ovlivní další průběh. No a pak samozřejmě ty, kteří místo toho, aby sklízeli hru, tak najednou strašně spěchají domů..
obecně znepříjmenit partii určitě dokáží špatně napsaná pravidla hry, která umožňují několik různých výkladů, které se všechny zdají jako validní a pak je nutné vše zdlouhavě dohledávat na internetu, aby se našla ta pravá pravda.
Když někdo začne vymýšlet co bude hrát až v momentě kdy se dostane na tah, pak teprve začne zkoumat možnosti, pravidla a tím zdržuje celou hru.
Hru mi dokáží znepříjemnit spoluhráči, kteří na můj vkus o svém tahu příliš dlouho přemýšlí a také tací, co to chtějí hned zabalit, když jim v prvním kole nepadnou „dobré karty“.
Hráč, který je u stolu jen aby byl u stolu a ne proto, aby hrál. Několikrát jsem takového hráče u stolu měl a nevnímal pravidla, nevěděl pak jak hrát, řušil ostatní, nedával pozor na hru a podobně. To je pak zábava v tahu.
pre mna su peklom 2 veci:
1) analyza/paralyza spoluhracov, hlavne po polnoci 🙂
2) dohrat so zatatymi zubami hru, ktora mna sice nebavi, ale zaroven nepokazit zazitok spoluhracom
Nejhorší nepřítel je čas. Dost často se totiž stává že se odsekneme od napínavé hry až někdy v pozdní ranní hodině a to už nezbývá nic jiného než rozpustit herní skupinu 🙂 .. a pak samozřejmě přítelkyně která na mě za to kouká vražedným pohledem, ta totiž nehraje a nemá pochopení 🙂
Hodně zvažuju, do jaké skupiny jakou hru brát. Někomu vadí vzájemné škození, někdo je líný nad hrou i jen minimálně přemýšlet, někdo nemá rád třeba draky, tak prostě odmítá hrát hru s draky bez ohledu na kvalitu samoné hry.
Vylití vína na jednu desku hrdiny (naštěstí přežila).
Druhá situace když jsme hráli Hru o trůny se dvěma, které to nebavilo, domluvili se a jeden se stahoval a nechal druhému všechno obsadit a vyhrát.
Pití vylité do rozehrané Doby kamenné. Naprosto zničená herní partie naštěstí hra přežila docela v dobrém stavu. Ale pití už se do blízkosti deskovek u nás nedostalo. 😀
Nemavidim ak si niekto mysli ze hra poker a ohyba karticky . A tiez ak niekto musi pri kazdej hre jieco jest a zaspinit vsetko coho sa chyti
Toxický hráč, ktorý furt remcá, nič mu nesedí a musí mať vždy pravdu.
Hry mi dokáží otrávit příliš dlouhé tahy hráčů. Zpříjemnit výhra :D, rychle odsýpající hra a její téma.
Hru znepříjemní spoluhráči, kteří se plně nevěnují hře, například telefonují, odbíhají od stolu nebo si „hrají“ s mobilem.
Nemám rád, když se hráči nesoustředí jen na hru (např. když hraje televize v pozadí). Naopak zpříjemnit ji dokáže tematická hudba, vymazlené komponenty a obecně dobrá atmosféra u hry, žádné zákeřnosti a přemíra soutěživosti.
Zrovna minule se nám stalo, že hra se zacyklí, jednotlivá kola začnou být stejnotvárná, tempo se zpomalí a postupně přestane bavit všechny hráče…
1. Hráč/ka, který/á poté, co se mu nepovede prvních pár tahů, po celý zbytek hry mrmlá a dává najevo, že ho/ji ta hra nebaví.
2. Hráč/ka, který/á nabourává hru jen proto, abychom šli hrát nějakou jinou, kterou chce hrát on/ona.
Hráč který přemýšlí moc dlouho a hra se pak nekonečně prodlužuje. Např. 3 hráči odehrají každý svůj tah za stejnou dobu co čtvrtý hráč.
Keď náhle musí jeden zo spoluhráčov odísť, je totiž po hre 🙁
Nejvíc nám znepříjemní hru, když někdo, jako třeba můj báječný švagr, pořád chodí do kuchyně během hraní něco jíst:)))
Hraji většinou s dětmi, syn někdy hru rozházel, když se nedařilo podle jeho představ. Dcera zase ráda podvádí a mění pravidla, jak se jí to hodí.
Když jste si jistí, že vaše vítězství už nemůžou soupeři nijak zhatit, tak vyzradíte svou vítěznou strategii, ale opomenete jeden malý detail, který otočí celý souběh událostí a nakonec vyhraje někdo jiný.
postupující únava při dlouhé patrii, kterou jsme začali hrát v pozdních hodinách, která ústí v moment, kdy už si všichni přejí aby byl konec a ztrácejí pozornost a místo užívání si hry se z toho stává utrpení
Nejvíce znepříjemní hraní hry, když těsně před konce zjistíme, že jsme celou dobu hráli něco špatně. Že se zapomnělo na nějaké pravidlo, nebo, že jsme ho špatně pochopili a ovlivnili tak celý vývoj hry.
Nejvíce mi znepříjemní herní partii, když se musí pořád dokola opakovat pravidla i během hraní a to pak zdržuje hru.
Herní zážitek mi dokáže pokazit, když u prvního rozehrání nové hry spoluhráči nenapomáhají jejímu „rozchozeni“. Znepříjemnění, pak může pramenit z nějakého nejasného vysvětlení v pravidlech atp.
Hráli jsme u známých, kterým spalo dítě a domlouvání strategie šeptem bylo dost zvláštní a nepříjemné.
Když někoho ze spoluhráčů očividně hra nebaví.
Asi nejvíc mi vadí, když někdo upozorňuje na délku vašeho tahu a sám potom přemýšlí ještě déle. 🙁
Nejhorší je, když během vysvětlování pravidel koukají spoluhráči do telefonu a během hry se na všechno ptají a říkají, že jsem to během pravidel neříkal… 🙂
Nejvíc asi to, když některý hráč řekněme kapituluje, tedy když vzdá snahu o vítězství a začne ostatním škodit nebo jinak kazit hru. Nestává se to často, ale když už, tak to stojí za to…
Za mě je dost nepříjemné, když během hraní prostě někomu za žádnou cenu nevysvětlíte, že ušpiněné prsty od jídla opravdu mohou určité komponenty (obzvlášť papírové) značně poškodit… 🙂
Třeba když v průběhu partie zjistíme, že jsme něco hráli blbě.
Nebo když někdo v polovině hry chce ze hry odejít, že už ho nebaví/je dlouhá, i když na délku byl upozorněn dopředu.
Nedostatečná či neintuitivní pravidla a nutnost neustále koukat do manuálu. No a pak hráč, který hru záměrně sabotuje – hraje náhodně, nedává pozor, dává najevo opovržení apod.
Udělá-li některý hráč tah, se kterým není spokojený, a celý zbytek hry je slušně řečeno naštvaný a kazí tím hru všem ostatním. Nebo když se víc hráčů spikne proti jednomu a ten si do konce hry neškrtne.
Nejvíc mě štve, když se v herní skupině objeví jedinec, který dává najevo, že ho hra nebaví, že už vlastně musí domů a toužebně vyhlíží konec. To mě opravdu pokazí náladu. Po konci hry pak ještě další hodinu vydrží klábosit u jídla a pití. Naštěstí se mi to nestává příliš často.
Když zjistím, že jsem vlastně jediný, koho ta hra baví 😀 vybavuju si třeba 7 Wonders, ale bylo jich víc.
Kouzelná formulka „Leží běží!“ a když mě spoluhráči moc zaříznou.
Když jste jen pár tahů od vítězství (nikdo vás už nemůže o něj připravit) a probudí se vám dítě:-D
Když nevím, jak hrát – nejasná pravidla nebo dokonce chybějící popis dané situace – nechci lovit informace na netu, chci si přečíst pravidla a pak hrát!
Když někdo ze srandy udělá nesmyslný krok a klidně kvůli tomu prohraje celou hru, nebo zajistí porážku jinému hráči.
Vymyslím nějakou strategii – sérii tahů a v průběhu hraní je zapomenu správně za sebou zahrát, takže pak můžu nadávat jen sám sobě, jak se mi to (zase) nepovedlo 🙂
Nejvíc mi vadí když se hráč nevěnuje hře, pořad kouká do mobilu a očividně ho hra nebaví to a nudí se. Dokáže pokazit hru všem okolo. A nebo když špatně pochopíme pravidla a hrajeme to blbě 🙂
Kdyz nekdo odchazi od hry a ostatni jen cekaji. Pripadne, kdyz se nekdo hre nevenuje vubec.
Co může znepříjemnit hru? Když se do hry přidá někdo, kdo o to vlastně ani nestojí a dává jasně najevo, že je mu to naprosto jedno, obzvláště u her, kde je potřeba soupeřit, přemýšlet a snažit se. Takže když něco hrát, tak ideálně se skupinkou stejně naladěných lidí 🙂
Vždycky mě naštve, když se po přečtení pravidel domnívám, že všechno chápu, ale po první hře zjistím že jsem X věcí hrál špatně 😛
když někdo hraje hru podle „svých“ pravidel a i když jim vysvětlím, že ji hrají špatně, tak trvají na svém. To se pak nedá hrát…
Špatně vysvětlená pravidla – když ten, kdo mě hru učí, až v průběhu hry doplňuje pravidla, kvůli čemu je mi jasné, že jsem některá rozhodnutí udělal špatně. Týká se to samozřejmě jen první partie, ale právě ta určuje, jestli se mi hra bude nebo nebude líbit.
Jelikož často vysvětluji pravidla, tak nejvíc mě vytáčí, když někdo při vysvětlování nedává pozor a pak ho pochopitelně hra nebaví, protože vůbec neví, co má dělat. Příklad je třeba u Kartografů, který jsme hráli v hospodě a někteří pak vůbec nevěděli, o co jde, a pak samozřejmě řeknou, že je to blbá hra.
Sice se jedná o situaci před samotným hraním, ale nejvíce mě dokáže namíchnout, když někdo zpochybňuje mé vysvětlovací schopnosti pravidel hry, třeba tak, že v polovině pravidel netrpělivě řekne: „Dobrý, to pochopím za hry“. Anebo když v průběhu hry tvrdí, že něco nevěděl, i když jsem to vysvětlovala, ale tvrdí mi, že jsem to neřekla.
Když někdo tak usilovně přemýšlí, že se ostatní začínají nudit
Když některému z hráčů dojde, že už nemá šanci vyhrát a ztratí motivaci. Např. začne dělat nelogické kroky, čím pak ničí hru.
Ked niekto riesi popri hrani dalsich x veci + ak ma niekto fakt velku AP 🙂
Vadí mi, když někomu hra nesedne a během celého hraní remcá a brblá, čímž zkazí zážitek ze hry i ostatním. Ne každá hra sedí všem – i mě se to stává, ale mlčím, když vidím, že ostatní se baví, přetrpím do konce partie a pak vytáhneme něco jiného.
Vadí mi při hraní, když se někdo nesoustředí na hru a dělá při tom něco dalšího (např. na mobilu) nebo pořád odbíhá a přerušuje hru. Taky dokáže naštvat, když někdo zchodí rozehranou partii ze stolu nebo šlápne do toho, když hrajeme na zemi …
Dloooooooouhatánské rozmýšlení každého tahu. A při hraní s dětmi, když se jim něco nepovede, tak pláč a rozboření hry 🙂 – tady je pak částečná obrana vybírat co nejvíce kooperativní hry :).
Za mna jednoznacne „mobilni“ hraci, ktori musia riesit kazdych 5min pipnutie spravy, resp. kontrolovat ho ci im nieco neuslo … potom je to kazdu chvilu „.. uz som na tahu?“ 🙁
U hraní mi jde asi hlavně o zážitek obecně, takže když někdo z hráčů kazí náladu, např. když je otrávený a od začátku si na něco stěžuje, tak to dokáže zkazit všem. Naopak hru posune na vyšší level, když se do ní hráči vžijí a užívají si hraní. Troufám si říct, že s dobrou partou je i vyloženě špatná hra zážitek a naopak.
Když se někdo nevěnuje hře – dívá se na televizi, do mobilu apod., pak také když předem někdo hru vzdá nebo nekonečně dlouho přemýšlí nad svým tahem.
Vadí mi, když někdo od hry neustále odbíhá a řeší něco jiného. Na hrách mi obecně vadí ten typ hry, kdy si třičtvrtiny něco budujete a pak vám to soupeř útokem zničí.
Hru mi dokáže znepříjemnit když se všichni nedokáží ponořit do příběhu a žít tou hrou a svou postavou.
Analysis paralysis iných hráčov 🙂
Poslední dobou mi vadí, když spoluhráči upatlávají herní materiál. Při hraní si rádi něco nachystáme na zub (od brambůrek až po nějakou pomazánku či obložený talíř), ale často to končí na desce, postavičkách, kartách, kostkách … Při tom stačí málo: když jsem na tahu, tak si aspoň utřu ruku třeba do kalhot 😉
Když musím přestat hrát (odejít) a vím, že vítězím. 😀
Druhý důvod je, když mám vše dobře promyšlené a někdo mi do toho hodí vidle. 😀
Vadí mi, když je někdo ponořený duchem do něčeho jiného. Jednou jsme hráli a hostitelska s námi hrála a občas odbíhala. Pekla při tom totiž koláč. Hráli jsme zrovna Gloomhaven a ten je třeba sledovat.
Sice to není spojené přímo se hrou, ale obvykle když máme hlad. Buď mlčky trpíme, nebo se jeden z nás zvedne a jde uvařit, ale potom na něj zase druhý čeká, pak jíme, no a prostě už se nám ke hře špatně vrací a ne vždy si jí potom ještě užijeme.
Když dlouho vím, že už nemám šanci (špatný roll karet apod) a jen čekám, než to protihráč(i) dohraje(í)..
Nemám ráda, když někdo sabotuje hru, protože už nemůže vyhrát (nebo si to myslí) a nejhorší je když ho pak přemluvím ať hraje dál a on vyhraje XD
Když zjistím, že jsem špatně pochopil pravidla 😀 nebo si chybně přečetl text na kartě. V životě chybí tlačítko „zpět“ a zahrát něco úplně stejně, s napravením chyby, obvykle nejde.
Když u strategické hry některý z hráčů nehraje na vítězství. Čím větší hra, tím hůře. Stalo se mi to např. u Hry o Trůny, Twilight Impéria, Small Worldu nebo Scythe. Pokud takový hráč nejde po vedoucím hráči, naruší to balanc a hra většinou pro mě ztrácí na významu.
Když se ve hře vyskytne nějaká chyba (u únikovky to opravdu naštve, když pak člověk přemýšlí nad něčím, co se nedá vymyslet… ). Když zahraji špatně tah, který už nevrátím, když mi něco za boha nejde vymyslet, aby to fungovalo a vždy, když prohraju to jsem naštvaná na sebe, ale partii mi znepříjemní to, když nás neustále někdo ruší.
Když někdo omylem bouchne do stolu a všechny komponenty se mezi sebou náhodně promíchají… a nejlépe na zemi.
Nejvíc mi hru dokáže zkazit, když některý z hráčů prohlásí těsně před koncem hry nebo i v průběhu, že stejně už nemá šanci vyhrát a nemá smysl tedy hru dohrávat.
Když zjistím, že hra je špatně přeložená, že má nějakou hrubou chybu, která zásadně ovlivní hru.
Když je dlouho dopředu jasné, jak hra dopadne. U spoluhráčů pak když nehrají „na vítězství“, např. když jsme hráli hru o trůny a jeden spoluhráč se rozhodl nikomu neubližovat – bylo to od něj hezké, ale pak ta hra ztratila balanc a hlavně smysl. 🙂
Nečastější nesnás je s nedostatkem času. Naposledy se to stalo při hraní Eldriche, kdy se hra táhla, tak dlouho, že několik hráču přálo konec, co nejdříve ať by byl pozitivní nebo negativní.
Novou hru (kterou jsem ještě nehrál) mi dokáže pokazit velké očekávání, které potom není naplněno např. Duna Impérium. Znepříjemnit hru mi potom dokáže herní mechanismus, s kterým jsem se úplně neztotožnil, např. zajímání workerů v Architektech Západního Království (kdy je několikanásobně poškozený hráč zajatých workerů, zatímco hráč, který škodí, není poškozený vůbec nijak).
Chyba v hrané partii. Jako například, že v posledním kole mají zůstat v kopě 4 karty a oni jsou tam jen 2. Teď backtrackovat, co kdo udělal zle, kdo sebral víc karet než měl, nebo zlý setup? Po 10 minutách hledání se to člověku podaří opravit, vrátí se ke hře a už vůbec neví co chtěl kdy udělat. Ani kdo je na tahu 😀
Nepříjemné je, když člověk hraje třeba v hospodě a v průběhu partie tam přijde někdo už notně posílený alkoholem a začne vám tam povídat svoje zkušenosti a životní moudra.
Když zkoušíme novou hru a u spoluhráčů se dostaví frustrace z dlouhé herní doby (která je vzhledem k seznamování s pravidly pochopitelná), to mi pak zkazí herní zážitek. Konkrétně se tak stalo třeba u hry Rajas of the Ganges, kdy si všichni stěžovali, jak už je to strašně dlouhé a vypadalo to, že hru už prostě sbalíme. Nakonec jsme to dohráli, ale ani vítěz neměl s vítězství radost…
dlhe premyslanie nad tahom, skore ukoncenie hry z akehokolvek dovodu a zistenie, ze hra nie je taka super, ako som ocakavala (plati pri prvych partiach)
Předčasný konec hry z téměř jakéhokoliv důvodu. Taky když někomu strašně dlouho trvají tahy oproti ostatním hráčům.
Když musí hra skončit dřív než se dohraje podle regulérního průběhu/pravidel. Buď zavírá hospoda, někdo musí pryč dřív nebo jenom už je prostě pozdě a většina se dohodne na předčasném konci.
Když zjistím v průběhu, že jsem nějaké pravidlo hrál dost blbě a nevím, co dělat dál, jestli to nechat promlčet nebo začít znovu.
Špatný hod kostkou/tažená karta v kooperativní hře těsně před koncem. Když je šamce na výhru třeba 80 procent, 1 z 5 možných karet znamená prohru, zbytek výhru…